Na Evu se tento duchovní tvor obrátil nejdříve; je zřejmé, že Eva si svého Stvořitele a Boha nevážila a že nevyužila svou příležitost poznat ho. Naslouchala hlasu někoho podřízeného, zdánlivě hlasu hada, ve skutečnosti však hlasu vzpurného anděla. Bible nenaznačuje, že by Eva byla nějak překvapena, když slyšela hada mluvit. Říká však, že had byl „nejobezřetnější ze všech divokých polních zvířat, která Jehova Bůh udělal“. (1Mo 3:1) O tom, zda jedl ze zakázaného ovoce ‚stromu poznání dobrého a špatného‘ a pak se zdánlivě stal moudrým a schopným s Evou mluvit, není uvedeno nic. Prostřednictvím hada s ní mluvil vzpurný anděl, a ten jí (jak se domnívala) nabídl příležitost stát se nezávislou, ‚být jako Bůh a znát dobré a špatné‘, a podařilo se mu přesvědčit ji, že nezemře. (1Mo 2:17; 3:4, 5; 2Ko 11:3)

Předmět sporu. Co tím bylo zpochybněno? Kdo byl potupen a pomluven tímto vyzývavým jednáním anděla, který byl později nazván Satan Ďábel, jednáním, které Adam svým vzpurným činem podpořil? Byla to snad ta skutečnost, že Jehova je nejvýše postavený, tedy samotná existence jeho svrchovanosti? Byla Boží svrchovanost ohrožena? Nebyla, neboť Jehova má svrchovanou autoritu a moc, a nikdo v nebi ani na zemi mu ji nemůže odejmout. (Ří 9:19) Zpochybněno tedy muselo být to, zda je Boží svrchovanost oprávněná, zasloužená a spravedlivá — zda Bůh uplatňuje svou svrchovanost oprávněně, spravedlivě a zda při tom sleduje nejlepší zájmy svých poddaných. Svědčí o tom způsob, jak byla oslovena Eva: „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Had tím naznačil, že něco takového je nemyslitelné — že je Bůh nepatřičně omezuje, že jim upírá něco, nač měla tato dvojice lidí plné právo. (1Mo 3:1)