EVA
[živá; zjevně příbuzné s heb. slovesem cha·jahʹ, „žít“].
První žena a poslední Boží pozemské stvořitelské dílo, o němž je v Bibli zmínka.
Stvořitel Jehova věděl, že pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Než však stvořil ženu, začal Bůh přivádět k člověku různá polní zvířata a létající tvory. Těmto zvířatům dával Adam jména, ale nenašel mezi nimi žádného pomocníka. Tehdy Jehova uvedl na Adama hluboký spánek, vyňal mu jedno žebro a potom to místo na jeho těle uzavřel. Ze žebra, které vzal, udělal ženu. Adam se prostřednictvím přímého zjevení od Boha, svého Stvořitele, jistě dozvěděl, jak se tu žena vzala. S radostí ji přijal za manželku a řekl: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla.“ To ostatně vnímal i svými smysly. Ženu, která byla jeho doplňkem, nazval ʼiš·šahʹ (žena, čili doslovně člověk ženského rodu), „protože byla vzata z muže“. (1Mo 2:18–23) Nato Bůh nad oběma pronesl své otcovské požehnání: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ V podřízenosti měli mít také zvířata. (1Mo 1:28) Žena byla dílem Božích rukou, a proto byla dokonale uzpůsobena k tomu, aby byla doplňkem svého manžela Adama a také aby byla matkou.
Oklamání a neposlušnost. Potom přišel den, kdy se žena, bez doprovodu svého manžela, ocitla v blízkosti stromu poznání dobrého a špatného. Tam se jí obezřetný, obyčejný had, kterého jako svého mluvčího použil neviditelný duch, zdánlivě nevinně zeptal: „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Žena odpověděla správně, protože jistě byla poučena svým manželem, který byl její hlavou a s nímž tvořila jedno tělo. Když ale had popřel to, co řekl Bůh, a tvrdil Evě, že poruší-li s Adamem Boží příkaz, budou jako Bůh a budou znát dobré a špatné, začala na strom pohlížet z jiného hlediska. Vždyť ‚strom byl dobrý k jídlu a něčím toužebným pro oči, ano, strom byl žádoucí na pohled‘. Had jí navíc řekl, že pokud ze stromu pojí, bude jako Bůh. (Srovnej 1Ja 2:16.) Had ji zcela oklamal a ona silně zatoužila po tom, aby se splnily vyhlídky spojené s jedením zakázaného ovoce. Nakonec přestoupila Boží zákon. (1Ti 2:14) Nyní přistoupila ke svému manželovi a přiměla ho, aby i on projevil neposlušnost k Bohu. Adam hlasu své manželky naslouchal. (1Mo 3:1–6)
Bezprostředním následkem jejich přestupku byl stud. Vzali tedy fíkové listy a udělali si bederní pokrývky. Když potom uslyšeli Jehovův hlas, Adam i jeho manželka se schovali mezi stromy zahrady. Bůh se ženy přímo zeptal, co udělala. Nato odpověděla, že ji had oklamal, a proto jedla. Bůh nad ní vynesl rozsudek a řekl, že těhotenství a rození potomků bude doprovázeno zvýšenými bolestmi a také že bude dychtit po svém manželovi a on nad ní bude panovat. (1Mo 3:7–13, 16)
Zpráva uvádí, že když první lidé porušili Boží zákon, Adam ženu pojmenoval Eva, „protože se měla stát matkou všech živých“. (1Mo 3:20) Ještě před tím, než je vyhnal ze zahrady Eden, aby se potýkali s útrapami prokleté půdy, Jehova jim projevil nezaslouženou laskavost tím, že jim oběma dal dlouhé kožené oděvy. (1Mo 3:21)
Byl správný Evin výrok, že svého syna Kaina zplodila „s Jehovovou pomocí“?
Když se jí po vyhnání z ráje narodil první syn Kain, Eva prohlásila: „Zplodila jsem muže s Jehovovou pomocí.“ (1Mo 4:1) Eva je prvním člověkem, o němž je řečeno, že použil Boží jméno; z toho vyplývá, že první lidé jméno Jehova znali. Později Eva porodila Abela a také další syny a dcery. Když bylo Adamovi 130 let, Eva porodila syna, kterému dala jméno Set. Řekla: „Bůh mi ustanovil jiné semeno místo Abela, neboť Kain ho zabil.“ Taková slova mohla Eva při narození Kaina i Seta pronést právem; s Adamem totiž dostali od Boha reprodukční schopnost, a děti mohla rodit díky tomu, že Bůh projevil nezaslouženou laskavost a neusmrtil ji ihned potom, co přestoupila jeho příkaz. Zpráva v 1. Mojžíšově týkající se Evy končí záznamem o narození Seta. (1Mo 4:25; 5:3, 4)
Skutečná postava. To, že Eva skutečně žila a že to není nějaká fiktivní postava, potvrdil sám Kristus Ježíš. Když se ho farizeové ptali na rozvod, Ježíš obrátil pozornost na zprávu v 1. Mojžíšově, kde se mluví o stvoření muže a ženy. (Mt 19:3–6) Dalším důkazem jsou slova, která Pavel napsal Korinťanům. Pavel vyjádřil obavy, aby mysl Korinťanů nebyla nějak zkažena, stejně „jako had svou vychytralostí svedl Evu“. (2Ko 11:3) A když potom mluví o správném postavení ženy v křesťanském sboru, Pavel říká, že nedovoluje „ženě, aby vyučovala ani aby uplatňovala autoritu nad mužem“. Odůvodňuje to tím, že Adam byl vytvořen první a že on nebyl oklamán, „ale žena byla důkladně oklamána a ocitla se v přestupku“. (1Ti 2:12–14)