Co říká Bible
Měli bychom vinit ze svých hříchů Satana?
Z PRVNÍHO lidského hříchu byl obviněn Satan. „Had — on mě podvedl, a tak jsem jedla,“ řekla Eva. (1. Mojžíšova 3:13) Od té doby „prahad, který je nazýván Ďábel a Satan“, dále zuří proti lidstvu tím, že ‚zaslepuje mysl‘ lidí a „zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9; 2. Korinťanům 4:4) Tomuto tlaku nemůže uniknout žádný člověk, znamená to však, že se jeho vlivu nemůžeme bránit? A když zhřešíme, je to vždy Satanova vina?
Bible vysvětluje, že Satan Evu vlastně oklamal (1. Timoteovi 2:14) Namluvil jí, že by porušením Božího příkazu mohla získat nezávislost a takové pochopení věcí, jaké má Bůh. (1. Mojžíšova 3:4, 5) Přijetí této myšlenky přivedlo ženu k tomu, že zhřešila. Nicméně, Bůh za to činil odpovědnou ji a odsoudil ji ke smrti. Proč? Satan sice lhal, ale Eva si jistě plně uvědomovala Boží příkaz. Nikdo ji nenutil k neposlušnosti, naopak, měla své jednání pod kontrolou a byla zcela schopna se Satanovu vlivu ubránit.
Braňte se Ďáblovi
My, lidé, se můžeme Ďáblovi bránit. V Efezanům 6:12 je nám řečeno, že ‚zápasíme‘ proti „ničemným duchovním silám v nebeských místech“. Zjevně tedy od nás Bůh očekává, že proti Satanovu vlivu budeme bojovat. Jak se ale můžeme měřit s nadlidskou mocí Satana a jeho démonů? Žádá se snad od nás, abychom bojovali nerovný boj, který určitě prohrajeme? Ne, protože Bůh nám neříká, abychom s Ďáblem bojovali svou vlastní silou. Jehova nám dává různé prostředky, jimiž můžeme Ďáblovým svodům odolat a zvítězit. Bible nám říká, kdo je Ďábel, jak působí a jak se před ním můžeme chránit. (Jan 8:44; 2. Korinťanům 2:11; 11:14)
Jak se ‚postavit Ďáblu‘
K tomu, abychom odolali Ďáblu, nám Písmo doporučuje postupovat ve dvou krocích. Vybízí nás: „Podřiďte se tedy Bohu, ale postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás.“ (Jakub 4:7) Prvním krokem je podřídit se Bohu, což znamená poslouchat jeho příkazy. Sílu postavit se Satanovi získáme tehdy, když si budeme stále uvědomovat existenci Boha, jeho dobrotu, jeho moc a autoritu, které vzbuzují posvátnou úctu, a jeho vznešené zásady. Nezbytné je také vytrvávat v modlitbách. (Efezanům 6:18)
Všimněte si případu, kdy Ďábel pokoušel Ježíše. Ježíš si připomínal a citoval různé Boží příkazy, a to mu jistě pomáhalo, aby se ubránil. Když se Satanovi nepodařilo Ježíše zlákat, opustil ho. Po této těžké zkoušce pak Jehova Ježíše dále posílil prostřednictvím andělů. (Matouš 4:1–11) Ježíš tedy mohl své učedníky s důvěrou povzbuzovat, aby Boha žádali, aby je ‚osvobodil od toho ničemného‘. (Matouš 6:13)
Skutečnost, že nás Bůh osvobodí, neznamená, že kolem nás postaví ochranný štít. Naopak, říká nám, abychom usilovali o takové zbožné vlastnosti, jako je pravdivost, spravedlnost, pokoj a víra. Tyto vlastnosti působí jako „výzbroj“ a umožní nám, abychom ‚pevně stáli proti Ďáblovým pletichám‘. (Efezanům 6:11, 13–18) S Boží pomocí je tedy možné Ďáblova pokušení zmařit.
Druhým krokem, který doporučuje Jakub 4:7, je ‚postavit se proti Ďáblu‘. To znamená důrazně jednat tak, abychom unikli jeho škodlivému vlivu. Člověk se nesmí vystavovat jeho podvodné moci a musí odmítat hmotařské a nemorální filozofie, které jsou v dnešním světě velmi rozšířené. Stavíme-li se takto proti Ďáblovi a žijeme-li způsobem, který se líbí Bohu, je nám to v boji proti Satanovi neocenitelnou pomocí. Jsou však všechny hříchy přímým důsledkem Ďáblova vlivu?
Boj s nitrem
Biblický pisatel Jakub vysvětluje: „Každý je . . . zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní touhou. Když se pak touha stane plodnou, porodí hřích.“ (Jakub 1:14, 15) Žel tuto vrozenou slabost a nedokonalost nedokážeme zcela překonat. (Římanům 5:12) „Není totiž na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší,“ říká Bible. (Kazatel 7:20)
To neznamená, že všechny naše hříchy jsou zcela mimo náš vliv. V některých případech si způsobíme pokušení špatným rozhodnutím. Ať jsou nesprávné touhy způsobeny naší vlastní nedokonalostí, nebo Satanovým vlivem, je pouze na nás, zda je budeme pěstovat, nebo zda je odmítneme. Vhodně tedy apoštol Pavel napsal: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7)
Přijměte odpovědnost
Pro lidi je často obtížné uznat své slabosti, selhání a chyby — ano, hříchy. (Žalm 36:2) Jednou věcí, která nám může pomoci přijmout odpovědnost za své hříchy, je vědomí, že Bůh od nás nyní neočekává dokonalost. Žalmista napsal: „Neučinil nám dokonce podle našich hříchů; ani na nás neuvedl to, co si zasloužíme podle svých provinění.“ (Žalm 103:10) Bůh nám sice odpouští, ale přesto očekává, že se budeme cvičit v kázni a budeme houževnatě bojovat proti Ďáblovým svodům a vlastnímu sklonu ke hříchu. (1. Korinťanům 9:27)
Musíme pochopit, že ačkoli Bůh uznává, že Ďábel může mít vliv na naše jednání a že nese velkou míru odpovědnosti za hříšný stav lidstva, přesto nás to nezbavuje osobní odpovědnosti. Proto je v Římanům 14:12 řečeno: „Tak tedy každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“
Budeme-li si však ‚ošklivit, co je ničemné‘, a ‚lnout k tomu, co je dobré‘, můžeme nad zlem zvítězit. (Římanům 12:9, 21) První žena Eva to neudělala a byla za svou neposlušnost potrestána; mohla se Ďáblu postavit na odpor a poslechnout Boha. (1. Mojžíšova 3:16) Úlohu Ďábla, který ji oklamal, však Bůh nepřehlédl. Ďábel byl proklet a odsouzen k věčnému zničení. (1. Mojžíšova 3:14, 15; Římanům 16:20; Hebrejcům 2:14) Brzy se již s jeho zlým vlivem nebudeme muset potýkat. (Zjevení 20:1–3, 10)
[Podpisek obrázku na straně 26]
Erich Lessing/Art Resource, NY