Lidé, kteří byli rozptýleni, si s sebou do všech míst, kam odešli, odnesli své falešné náboženství, kterému se potom věnovali v nových podmínkách, v novém jazyce a v nových územích. K rozptýlení lidí došlo za dnů Pelega, který se narodil asi jedno století po potopě a zemřel, když mu bylo 239 let. Noe a jeho syn Sem přežili Pelega; k rozptýlení tedy došlo v době, kdy byly známy skutečnosti o dřívějších událostech, mezi něž patřila i potopa. (1Mo 9:28; 10:25; 11:10–19) V paměti lidí, kteří byli rozptýleni, tyto informace jistě zůstaly nějak uchovány. Určitým důkazem toho je skutečnost, že v mytologii starověkých národů se odrážejí různé části biblické zprávy, avšak v překroucené, polyteistické podobě. Legendy líčí, že určití bohové zabíjeli hady. K náboženství mnoha starověkých národů také patřilo uctívání boha, který byl postaven do role dobrodince, jenž zemře násilnou smrtí na zemi a potom bude přiveden opět k životu. Z toho je možné usuzovat, že takový bůh byl vlastně zbožštěný člověk, na něhož se nesprávně pohlíželo jako na ‚zaslíbené semeno‘. (Srovnej 1Mo 3:15.) Mýty vyprávějí o milostných záležitostech bohů s pozemskými ženami a o hrdinských činech jejich hybridních potomků. (Srovnej 1Mo 6:1, 2, 4; Judu 6.) Na zemi téměř není národ, který nemá nějakou legendu o celosvětové potopě; v legendách lidstva je také možné najít známky zprávy o stavbě věže.

V Egyptě bylo také velmi populární uctívání matky se synem. Isis je často zobrazována s malým Hórem na klíně. Toto vyobrazení se tak velmi podobá Madoně s děťátkem, že se některým přívržencům křesťanstva stalo, že je z neznalosti uctívali. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 529) Mnohé nasvědčuje tomu, že v případě Hóra došlo ke zkomolení edenského slibu o semeni, které hadovi zhmoždí hlavu. (1Mo 3:15) Někdy je Hór zobrazován, jak pošlapává krokodýly a chytá hady a štíry. Jeden příběh vypráví, že když chtěl Hór pomstít smrt svého otce Osirise, Set, který otce zavraždil, se proměnil v hada.