Třetí názor, který v podstatě odpovídá biblickým důkazům, je ten, že jméno „Hebrejec“ (ʽIv·riʹ) pochází od jména Eber (ʽEʹver), což byl pravnuk Sema a předek Abrahama. (1Mo 11:10–26) Je pravda, že o Eberovi nevíme nic kromě toho, že je spojovacím článkem v rodokmenu od Sema po Abrahama. Záznamy neuvádějí žádný mimořádný čin ani žádný jiný osobní charakteristický znak, na základě něhož by Eberovi potomci tak výrazně používali jeho jméno. Je však třeba si povšimnout, že o Eberovi se výslovně mluví v 1. Mojžíšově 10:21, kde je uvedeno, že Sem byl ‚praotcem všech synů Ebera‘. To, že jméno Eber bylo uplatňováno staletí po jeho smrti na určitý lid nebo na určité území, je patrné z Balámova proroctví, které bylo proneseno v 15. století př. n. l. (4Mo 24:24) Jestliže je toto jméno použito jako patronymikon, jsou tím Izraelité navíc uvedeni do spojitosti s určitým mužem, jehož ‚rodinný původ‘ sahá k Noemovi, což je zaznamenáno v 1. Mojžíšově 10:1–32.

Skutečnost, že Eber má v rodopisných seznamech zvláštní místo, by tedy mohla být považována za božský náznak toho, že požehnání, které dal Noe Semovi, se mělo splnit především na potomcích Ebera; později se ukázalo, že toto požehnání dostali v první řadě Izraelité. Taková výslovná zmínka o Eberovi měla také sloužit k tomu, aby byla ukázána rodová linie slíbeného Semene, o němž pojednávalo Jehovovo proroctví v 1. Mojžíšově 3:15, a Eber se tedy stal přesně určeným spojovacím článkem mezi Semem a Abrahamem. Takové spojení by také dobře odpovídalo tomu, že Jehova byl označován jako „Bůh Hebrejců“.