Mesiáš — Reálná naděje?
Říkal si Mojžíš. Jeho skutečné jméno však zapadlo v dějinách. V pátém století n. l. putoval po ostrově Kréta a přesvědčoval tamní Židy, že je mesiášem, kterého očekávají. Říkal jim, že jejich útlak, vyhnanství a zajetí brzy pomine. Uvěřili mu. Když nadešel den vysvobození, Židé následovali „Mojžíše“ k jednomu útesu vybíhajícímu do Středozemního moře. Řekl jim, že se jen mají vrhnout do moře, a to se před nimi rozdělí. Mnozí poslechli a skočili do moře, které se ovšem nerozdělilo. Mnoho se jich utopilo; některé zachránili námořníci a rybáři. Mojžíš však nebyl nikde k nalezení. Tento mesiáš zmizel.
KDO to je mesiáš? Napadnou nás možná slova „zachránce“, „výplatce“ a „vůdce“. Mnozí lidé si myslí, že mesiáš je osobnost, která ve svých následovnících vzbuzuje naději a oddanost a slibuje jim, že je vysvobodí z útlaku. Lidské dějiny jsou vesměs dějinami útlaku, a proto nepřekvapuje, že se během staletí objevilo nemálo takových mesiášů. (Srovnej Kazatele 8:9.) Ale podobně jako samozvaný Mojžíš z Kréty vedli tito mesiášové své následovníky častěji ke zklamání a neštěstí než k osvobození.
„To je král Mesiáš!“ Tak ctěný rabín Akíba ben Josef vítal v roce 132 n. l. Simeona Bar Kochbu. Bar Kochba byl mocný muž a velel silné armádě. Mnozí Židé si mysleli, že konečně mají muže, který ukončí jejich dlouhý útlak ze strany římské světové velmoci. Bar Kochba selhal; statisíce jeho krajanů za toto selhání zaplatily životem.
Ve 12. století se objevil další židovský mesiáš, tentokrát v Jemenu. Když jej kalif neboli panovník žádal o znamení jeho mesiášství, tento mesiáš navrhl, aby mu kalif nechal setnout hlavu, a znamením mělo být jeho okamžité vzkříšení. Kalif s tímto návrhem souhlasil — a to byl konec jemenského mesiáše. Ve stejném století muž jménem David Alroy řekl Židům na Středním východě, aby se připravili, že ho budou následovat na křídlech andělů zpět do Svaté země. Mnozí věřili, že je mesiáš. Židé v Bagdádu trpělivě čekali na střechách domů a v pocitu blaženosti si nevšímali zlodějů, kteří drancovali jejich majetek.
V 17. století ve Smyrně povstal Sabbatai Zevi. Židům po celé Evropě hlásal, že je mesiáš. Naslouchali mu i křesťané. Zevi svým následovníkům nabízel osvobození — tím, že je očividně nechal hřešit bez omezení. Jeho nejbližší následovníci provozovali orgie, nudismus, smilstvo a krvesmilstvo, a pak se trestali bičováním, váleli se nazí ve sněhu a zakopávali se až po krk do chladné země. Když Zevi cestoval do Turecka, byl zajat a bylo mu řečeno, že se buď obrátí na islám, anebo zemře. Obrátil se. Mnohými jeho stoupenci to otřáslo. A přesto byl Zevi na některých místech ještě další dvě století považován za mesiáše.
Své mesiáše mělo i křesťanstvo. Ve 12. století muž jménem Tanchelm vybudoval armádu přívrženců a ovládl město Antverpy. Tento mesiáš o sobě říkal, že je bohem; následovníkům dokonce prodával vodu ze své koupele, aby ji pili jako svátost! Dalším „křesťanským“ mesiášem byl Thomas Müntzer, který žil v 16. století v Německu. Vedl povstání proti místním správním úřadům a řekl svým následovníkům, že to je armagedonská bitva. Slíbil, že dělové koule nepřátel bude chytat do rukávů. Jeho lidé však byli zmasakrováni a Müntzer byl sťat. Během staletí se v křesťanstvu objevilo mnoho dalších takových mesiášů.
I jiná náboženství mají své mesiášské osobnosti. Islám obrací pozornost na to, že mahdí, neboli správně vedený, přivodí věk spravedlnosti. V hinduismu o sobě někteří prohlašují, že jsou avatárami neboli vtěleními různých bohů. A The New Encyclopædia Britannica uvádí, že „dokonce v tak nemesiášském náboženství, jako je buddhismus, vznikla mezi mahajánovými skupinami víra v budoucího Buddhu Maitréju, který má sestoupit ze svého nebeského příbytku a vzít věrné do ráje“.
Mesiášové 20. století
V našem století se potřeba opravdového mesiáše stala ještě naléhavější; nepřekvapuje tedy, že si mnozí přivlastňovali tento titul. V africkém Kongu byli ve dvacátých, třicátých a čtyřicátých letech jako mesiášové vítáni Simon Kimbangu a jeho nástupce Andre „Jesus“ Matswa. Zemřeli, ale jejich následovníci stále očekávají, že se navrátí a přivodí africké milénium.
V tomto století se kulty s vírou v příchod nadpřirozených dobrodinců objevily ve značné míře také na Nové Guineji a v Melanésii. Jejich členové očekávají loď nebo letadlo s posádkou bílých mužů podobných mesiášům, kteří je učiní bohatými a přivodí věk štěstí, kdy dokonce vstanou i mrtví.
Své mesiáše mají i průmyslově vyspělé národy. Někteří jsou náboženskými vůdci, jako Sun Myung Moon, jenž se prohlašuje za nástupce Ježíše Krista a klade si za cíl očistit svět prostřednictvím sjednocené rodiny svých stoupenců. Mesiášskou úlohu se pokoušeli přivlastnit si také političtí vůdci; nejhrůznějším příkladem tohoto století je Adolf Hitler se svou velkolepou řečí o tisícileté říši.
Mesiášského postavení dosáhly také politické filozofie a organizace. The Encyclopedia Americana například uvádí, že marxisticko-leninská politická teorie má mesiášský podtext. A Organizace spojených národů, která je široko daleko vítaná jako jediná naděje na světový mír, se zřejmě v představách mnoha lidí stala určitou náhražkou mesiáše.
Reálná naděje?
Z tohoto stručného přehledu je až příliš patrné, že dějiny mesiášských hnutí jsou převážně dějinami klamných představ, rozbitých nadějí a ztracených snů. Vůbec tedy nepřekvapuje, že mnozí lidé se dnes k naději na mesiáše staví cynicky.
Než však naději na mesiáše jednoznačně zavrhneme, měli bychom nejprve poznat, odkud tato naděje pochází. „Mesiáš“ je vlastně výraz z Bible. Hebrejské slovo je mašiach neboli „pomazaný“. V biblických dobách byli někdy králové a kněží ustanoveni do svých postavení obřadem pomazání, při němž jim byl na hlavu vylit vonný olej. Proto se na ně oprávněně vztahovalo označení mašiach. Někteří muži také byli pomazáni neboli ustanoveni do nějakého zvláštního postavení bez jakéhokoli obřadu, při němž by došlo k pomazání. V Hebrejcům 11:24–26 je Mojžíš nazýván ‚Kristem‘ neboli ‚pomazaným‘, protože si jej Bůh vybral jako proroka a svého zástupce.
Touto definicí mesiáše jako „pomazaného“ se bibličtí mesiášové naprosto odlišují od falešných mesiášů, o nichž jsme pojednávali. Bibličtí mesiášové nebyli žádní samozvanci; ani si je nevybírala masa následovníků, kteří by je zbožňovali. Ne, jejich jmenování pocházelo shora, od samotného Jehovy Boha.
Bible sice mluví o mnoha mesiáších, ale jednoho staví vysoko nad ostatní. (Žalm 45:7) Tento Mesiáš je ústřední postavou biblických proroctví, klíčem ke splnění nejpovzbudivějších slibů Bible. A tento Mesiáš se skutečně dává do boje s problémy, které nás dnes postihují.
Zachránce lidstva
Biblický Mesiáš se ujímá problémů lidstva tím, že jde k jejich kořenům. Naši první rodiče Adam s Evou se na podnět vzpurného duchovního tvora Satana vzbouřili proti Bohu, a tak si v podstatě neoprávněně přivlastnili svrchované právo vládnout. Chtěli sami rozhodovat, co je správné, a co je nesprávné. Tím se zřekli Jehovovy láskyplné, ochranné vlády a lidskou rodinu uvrhli do zmatku a bídy následkem své samovlády, nedokonalosti a smrti. — Římanům 5:12.
Je tedy láskyplné, že se Jehova Bůh rozhodl poskytnout v této temné chvíli lidských dějin celému lidstvu jiskru naděje. Když Bůh vynášel rozsudek nad lidmi, kteří se vzbouřili, předpověděl přitom, že jejich potomstvo bude mít vysvoboditele. O tomto Zachránci se mluví jako o „semeni“, které má přijít, aby napravilo hrůzné dílo, jež Satan napáchal v Edenu; toto Semeno má „hadovi“, Satanovi, zhmoždit hlavu, úplně jej vyhladit z existence. — 1. Mojžíšova 3:14, 15.
Od starověku Židé považovali toto proroctví za mesiášské. Několik Targúmů, židovských parafrází Svatých písem, které se všeobecně používaly v prvním století, vysvětlovalo, že toto proroctví by se mělo splnit „ve dni Krále Mesiáše“.
Nepřekvapuje tedy, že muže víry od samotného začátku vzrušoval tento slib o přicházejícím Semeni neboli Zachránci. Zkusme si představit Abrahamovy pocity, když mu Jehova řekl, že toto Semeno má přijít z jeho vlastního rodu a že „všechny národy země“ — nejen jeho vlastní potomci — si prostřednictvím tohoto Semene „budou. . . žehnat“. — 1. Mojžíšova 22:17, 18.
Mesiáš a vláda
Pozdější proroctví spojovala tuto naději s vyhlídkou na dobrou vládu. V 1. Mojžíšově 49:10 bylo Abrahamovu pravnukovi Judovi řečeno: „Žezlo se od Judy neodvrátí ani velitelská hůl z místa mezi jeho nohama, dokud nepřijde Šilo; a jemu bude patřit poslušnost národů.“ Tento „Šilo“ měl nepochybně vládnout — a má vládnout nejen Židům, ale „národům“. (Daniel 7:13, 14) Starověcí Židé ztotožňovali Šila s Mesiášem; některé židovské Targúmy vlastně místo slova „Šilo“ jednoduše uváděly výraz „Mesiáš“ nebo „král Mesiáš“.
Světlo inspirovaného proroctví se dále rozjasňovalo, a tak bylo o panství tohoto Mesiáše odhalováno stále více. (Přísloví 4:18) Ve 2. Samuelově 7:12–16 bylo řečeno králi Davidovi, potomku Judy, že toto Semeno má přijít z jeho rodu. Toto semeno však mělo být zvláštním králem. Jeho trůn neboli panování má trvat navždy! Izajáš 9:6, 7 tuto myšlenku dokládá: „Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; a na rameni bude mít knížecí panství [„vladařství“, Heger] . . . Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec na Davidově trůnu a nad jeho královstvím, aby bylo pevně založeno a podpíráno právem a spravedlností od nynějška a na neurčitý čas. Právě horlivost Jehovy vojsk to učiní.“
Umíte se představit takovou vládu? Mluví se o oprávněném, spravedlivém panovníkovi, který zřídí pokoj a bude vládnout navždy. To je pravý opak žalostné přehlídky falešných mesiášů v průběhu dějin! Biblický Mesiáš zdaleka není žádným samozvaným vůdcem, který by byl oklamán vlastními iluzemi, ale je to panovník světa, který má všechnu moc a autoritu nutnou k tomu, aby změnil světové podmínky.
Tato vyhlídka má v naší rozbouřené době hluboký význam. Lidstvo nikdy nepotřebovalo s větší naléhavostí takovou naději. Je ovšem až příliš snadné chytat se falešných nadějí, a proto je životně důležité, aby každý z nás důkladně prozkoumal otázku: Byl Ježíš z Nazaretu tím předpověděným Mesiášem, jak tomu mnozí věří? Touto otázkou se bude zabývat následující článek.
[Rámeček na straně 6]
Mesiáš v Brooklynu?
Plakáty, vývěsní tabule a neónové nápisy v Izraeli v poslední době hlásají: „Připravte se na příchod Mesiáše.“ Tuto propagační kampaň za 400 000 dolarů organizují Lubavičenští, ultraortodoxní sekta chasidských Židů. Mezi touto skupinou, která má 250 000 členů, je velmi rozšířeno přesvědčení, že Menachem Mendel Schneerson z newyorského Brooklynu, jejich vrchní rabín, je Mesiáš. Proč? Schneerson skutečně učí, že Mesiáš přijde v této generaci. Podle časopisu Newsweek představitelé Lubavičenských zastávají názor, že tento devadesátiletý rabín nezemře, dokud nepřijde Mesiáš. Tato sekta po celá staletí učí, že se v každé generaci vyskytuje přinejmenším jeden muž, který je způsobilý stát se Mesiášem. Schneerson se svým následovníkům jeví jako takový člověk, a neurčil žádného nástupce. Většina Židů jej však jako Mesiáše nepřijímá, uvádí Newsweek. List Newsday sděluje, že 96letý rabín Eliezer Schach, který mu konkuruje, jej nazval „falešným mesiášem“.
[Obrázek na straně 7]
Víra, že Mojžíš z Kréty byl mesiáš, stála mnoho lidí život