Druhý den Bůh vytvořil prostor, když způsobil, aby nastalo rozdělení „mezi vodami a vodami“. Některé vody zůstaly na zemi, ale velké množství vody bylo vyzvednuto nad povrch země, a tak mezi těmito dvěma masami vod vznikl prostor. Bůh ten prostor nazval Nebe, ale jen ve vztahu k zemi, protože o vodách zavěšených nad tímto prostorem není řečeno, že by zahrnovaly hvězdy nebo jiná tělesa vnějších nebes. (1Mo 1:6–8; viz heslo PROSTOR.)

Uzavřením celkového přehledu toho, co bylo dokončeno v jednotlivých šesti dnech stvořitelské činnosti, je prohlášení: „A nastal večer a nastalo ráno“ — den první, druhý, třetí a tak dále. (1Mo 1:5, 8, 13, 19, 23, 31) Délka každého stvořitelského dne překročila 24 hodin (o tom bude pojednáno později), a proto se toto vyjádření nevztahuje na doslovnou noc a doslovný den, ale je obrazné. Je-li večer, věci mohou být nezřetelné; ráno jsou však postupně jasně rozeznatelné. Během „večera“ neboli začátku každého stvořitelského období či „dne“ nebyl žádnému andělskému pozorovateli Boží záměr úplně jasný, ačkoli Bohu byl zcela znám. Nicméně když nastalo „ráno“, bylo úplně osvětleno to, co Bůh pro ten den zamýšlel, neboť v tom čase to bylo také dokončeno. (Srovnej Př 4:18.)