„Chléb náš vezdejší“

„CHLÉB náš vezdejší dej nám dnes.“ Určitě poznáváte, že tato slova jsou součástí nejznámější modlitby, která kdy byla pronesena — takzvané Pánovy modlitby. (Matouš 6:9, 11, Kralická bible) V Ježíšově době byl chléb v Izraeli hlavní potravinou, a proto mohl sloužit jako vhodný symbol hmotných prostředků k udržení života.

Dnes již v mnoha částech světa není chléb hlavní potravou jako dříve. Náš denní chléb jako takový je dnes často pouze přílohou k jídlu. Přesto stále hraje důležitou roli v životě miliónů lidí na celém světě.

Hospodyňky v Mexiku dělají tenký chléb, kterému se říká tortilla. Etiopské ženy připravují jednoduchý chléb tak, že lijí řídké těsto do kruhu na horký plát. V západních zemích se vyrábí chléb ve velkém a v úžasné rozmanitosti tvarů a velikostí. Mnohé hospodyňky v těchto zemích potěší rodinu různými druhy domácího chleba.

Koho by neokouzlila vůně chleba, když se vytahuje z pece? Je to vůně, která kolemjdoucí láká do pekařství. V mnohých lidech vyvolává hřejivou představu domova a bezpečí, jaké měli v dětství.

Není známo, kdo vynalezl umění péci chleba. V 1. Mojžíšově 3:19 je prvním lidským hříšníkům řečeno: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy.“ Slova „chléb“ zde bylo použito patrně jako symbolu potravy všeobecně. V 1. Mojžíšově 14:18, 19 však čteme, že kněz Melchizedek vyšel, aby požehnal patriarchovi Abrahamovi, a „přinesl chléb a víno“. Tím se bezpochyby myslel určitý druh chleba, který lidé ve starověku používali jako základní potravinu. V některých částech Středního východu to tak je dosud.

Ve starověkém Egyptě pekaři chléb prodávali a podobné to bylo i u pozdějších národů, Řeků a Římanů. Koncem 19. století vrcholila průmyslová revoluce. Výroba chleba se přesunula z domácností do pekáren, kde se začal péci ve velkém. K tomu bylo zapotřebí vymyslet mnoho nových vynálezů: hnětací stroje, řetězové přepravníky, automatické pekařské pece, dělicí a balicí stroje. Výroba chleba se změnila z domácího umění na obchodní vědu.

Většina chleba, nebo možná všechen, který se dnes konzumuje v průmyslových zemích, se vyrábí pro obchod. A je stále důležitou součástí jídelníčku mnoha kultur. Co by byla večeře ze špaget bez vypečeného italského chleba? Nebo představte si vydatné německé jídlo z kyselého zelí bez tmavého, tuhého pumperniklu! Kdo by mohl odolat za studeného zimního rána lívancům? Lívance nejsou nic jiného než rychle upečený chleba z kukuřičné, celozrnné nebo pohankové mouky.

Velmi populárním se stal v západních zemích chléb, který se používá na italskou pizzu. Je příjemné dívat se na jeho přípravu; dokonce i dospělí sledují s dětským údivem, jak výrobce pizzy s elegancí cirkusového artisty prudce roztočí nad hlavou kulatý kus těsta.

Pro každého něco? Samozřejmě! Na chlebu si člověk nejlépe pochutná, když si ho zkusí upéci sám. Možná budete překvapeni, jaké uspokojení vám přinese vědomí, že jste si ho udělali sami. A hospodyňce může přinést takový pocit tvůrčího uspokojení, jaký nemůže mít při praní prádla nebo při vytírání podlahy.

Za pomoci připojeného receptu si můžete udělat kynutý chléb, který je oblíbený v západních zemích. Odměřování a míchání jednotlivých složek může být zábavné. A hnětení těsta může zdravým způsobem uvolnit různé druhy frustrace! Další vzrušující stránkou věci je vidět těsto kynout. Kynutí je výsledkem kvašení. Kvasnice, které se přidávají do těsta, vytvářejí bublinky oxidu uhličitého, a to vede k tomu, že je těsto nadýchané. Při tvarování bochníků těsto spadne a před pečením se nechá znovu vykynout v chlebových formách. Pak jdou bochníky do trouby — a jaká nádherná vůně naplní váš dům! Nejlepší ze všeho je, když můžete chléb ochutnat. Pak vám může být zatěžko vrátit se ke kupovanému chlebu. A jakmile se jednou naučíte dělat chleba, možná budete chtít vyzkoušet různé druhy mouky, třeba pšeničnou, ječnou, žitnou, kukuřičnou, rýžovou, bramborovou nebo sójovou.

Možná pro vás bude jednodušší prostě koupit některý z druhů chleba vyráběných pro trh. Ale ať už máte potěšení v pečení chleba, nebo v jeho jedení, ať už je hlavní složkou vašeho jídelníčku, nebo přílohou, neberte jej jako samozřejmost. Je to Bůh, kdo nám dává „chléb náš vezdejší“!

[Rámeček a obrázek na straně 27]

Recept na chléb

Rozmícháme hrudku droždí (nebo tři balíčky sušeného droždí) v 1 litru teplé vody

Smícháme se 600 gramy mouky (celozrnné nebo bílé)

Necháme vykynout na teplém místě do dvojnásobného objemu

Přidáme 2 kávové lžičky soli, 100 gramů cukru a 115 gramů rostlinného tuku

Dobře promícháme

Přidáme ještě asi 480 gramů mouky, aby těsto bylo tuhé

Hněteme na pomoučené desce 15 minut

Necháme vykynout ve vymaštěné míse do dvojnásobného objemu

Vyválíme lehce a vytvarujeme do 4 bochníků

Necháme kynout několik minut v chlebových formách vysypaných moukou

Pečeme při teplotě 163° C jednu hodinu