Díky čemu Noe získal Boží přízeň? — Proč se o to zajímat

SITUACE, kdy jsme slyšeli nějakou důležitou informaci, si většinou dobře pamatujeme. Dokážeme si vzpomenout nejen na to, kde jsme byli a co jsme dělali, ale také na to, jak jsme reagovali. Noe nepochybně nikdy nezapomněl na den, kdy mu důležitou informaci sdělil Jehova Bůh, Svrchovaný Panovník vesmíru. Co by mohlo být závažnější? Jehova řekl, že se rozhodl zničit „všechno tělo“. Noe dostal za úkol postavit obrovskou archu, která měla sloužit k záchraně jeho samotného, jeho rodiny a každého druhu zvířat. (1. Mojžíšova 6:9–21)

Jak na to Noe reagoval? Měl radost, nebo výhrady? Jak to řekl manželce a ostatním členům rodiny? O tom Bible nemluví, ale je v ní napsáno, že Noe „učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1. Mojžíšova 6:22)

To je klíčová myšlenka, protože z tohoto výroku částečně vyplývá, díky čemu Noe získal přízeň v Božích očích. Noe byl totiž ochoten udělat to, o co ho Bůh požádal. (1. Mojžíšova 6:8) Co dále přispělo k tomu, že měl Boží přízeň? Odpověď na tuto otázku je důležitá, protože pokud máme přežít, až Bůh opět očistí zemi od ničemnosti, musíme být jako Noe. Podívejme se nejdříve, jak lidé před potopou žili.

Na zem přišli démoni

Noe žil na počátku lidských dějin. Narodil se asi tisíc let po stvoření prvního člověka. Lidé tehdy nebyli tak primitivní, jak si někteří představují — nebyli to chlupatí, přihlouplí tvorové, kteří přihrbeně chodili s kyjem v ruce. Používali kované nástroje ze železa a mědi, se kterými zřejmě pracoval i Noe při stavbě archy. Vyráběli také hudební nástroje. Vstupovali do manželství, měli děti, pěstovali plodiny a chovali dobytek. Kupovali a prodávali různé věci. V těchto ohledech byl život hodně podobný tomu dnešnímu. (1. Mojžíšova 4:20–22; Lukáš 17:26–28)

V některých směrech však byl odlišný. Lidé se například dožívali mnohem vyššího věku, běžně více než 800 let. Noe žil 950 let, Adam 930 let a Noemův dědeček Metuzalém 969 let.a (1. Mojžíšova 5:5, 27; 9:29)

Další rozdíl je popsán v 1. Mojžíšově 6:1, 2, kde se říká: „A když začalo přibývat lidí na povrchu zemské půdy a rodily se jim dcery, stalo se, že si pak synové pravého Boha začali všímat lidských dcer, že byly pohledné; a brali si manželky, totiž všechny, které si vyvolili.“ Tito „synové pravého Boha“ byli andělé, kteří se zhmotnili a žili na zemi jako lidé. Nepřišli na Boží pokyn, ani proto aby lidské rodině nějak prospěli. Důvodem, proč „opustili své vlastní správné bydliště“ v nebesích bylo to, aby měli pohlavní styky s krásnými ženami na zemi. Stali se z nich démoni. (Juda 6)

Tito démonští andělé byli vzpurní, zvrácení a zároveň mimořádně inteligentní a mocní, a tak měli na lidi velmi špatný vliv. Je pravděpodobné, že lidskou společnost ovládli. Nepůsobili však skrytě, jako nějaký zločinecký vůdce, který maskuje svou totožnost a působí v utajení. Naopak, drze a otevřeně se vzbouřili proti tomu, jaké místo jim Bůh určil.

Tito andělští Boží synové měli pohlavní styky se ženami, a ty jim rodily děti, ze kterých vyrostli lidé s mimořádnou silou. Stali se známými pod hebrejským označením „Nefilim“. Je o nich řečeno: „V těch dnech se prokázali být na zemi Nefilim, a také potom, když synové pravého Boha dále měli poměr s lidskými dcerami a ty jim rodily syny, byli to ti silní, kteří byli v dávnověku, pověstní muži.“ (1. Mojžíšova 6:4) Naháněli lidem hrůzu. Výraz „Nefilim“ znamená „porážeči“, tedy ti, kdo působí, aby druzí padli. Násilné činy těchto zabijáků se zřejmě promítají do starověkých mýtů a legend.

Jak to působilo na spravedlivé

Bible popisuje, že v této generaci byla hluboce zakořeněna a rozšířena zkaženost. Říká, že ‚špatnost člověka na zemi byla hojná a že každý sklon myšlenek jeho srdce byl po celou dobu jenom špatný. Země byla naplněna násilím. Všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi.‘ (1. Mojžíšova 6:5, 11, 12)

To byl svět, ve kterém Noe žil. Na rozdíl od tehdejších lidí „Noe byl spravedlivý muž“, který „chodil s pravým Bohem“. (1. Mojžíšova 6:9) Pro spravedlivého člověka není snadné žít ve společnosti ničemných lidí. Noema muselo velmi skličovat to, co lidé říkali a dělali. Pravděpodobně se cítil jako Lot, což byl spravedlivý muž, který žil po potopě. Lot bydlel mezi zkaženými obyvateli Sodomy a „byl značně stísněn tím, že si lidé vzdorující zákonu libovali v nevázaném chování“, a v důsledku toho, „co viděl a slyšel, když bydlel mezi nimi, den co den trýznil svou spravedlivou duši kvůli jejich nezákonným skutkům“. (2. Petra 2:7, 8) Totéž určitě prožíval Noe.

Máte podobné pocity, když ve zprávách slyšíte o šokujících událostech nebo vidíte špatné jednání lidí kolem vás? Pokud ano, umíte si asi představit, co Noe prožíval. Žít v takovém nespravedlivém světě pro něj muselo být o to těžší, že to trvalo 600 let, protože právě tolik mu bylo, když přišla potopa. Určitě si velmi přál, aby to už skončilo! (1. Mojžíšova 7:6)

Noe měl odvahu se lišit

Noe se „prokázal . . . mezi svými současníky jako bezúhonný“. (1. Mojžíšova 6:9) Všimněte si, že podle Bible byl bezúhonný mezi svými současníky, a ne z jejich pohledu. Jinými slovy, byl bezúhonný v očích Boha, ale lidem ve světě před potopou připadal divný. Můžeme si být jisti, že Noe se neztotožňoval s všeobecně rozšířenými názory, nezapojoval se do společenských aktivit ani se nezajímal o zkaženou zábavu té doby. Představte si, jak se na něj lidé asi dívali, když začal stavět archu! Pravděpodobně jim byl k smíchu. Vůbec ho nebrali vážně.

Navíc měl Noe hluboké náboženské přesvědčení, které si nenechával pro sebe. Bible říká, že byl ‚kazatelem spravedlnosti‘. (2. Petra 2:5) Nepochybně očekával, že se setká s odporem. Jeho pradědeček Enoch byl spravedlivý muž, který předpovídal, že Bůh nad ničemnými lidmi vykoná rozsudek. Zjevně proto ho odpůrci pronásledovali, ale Bůh nepřipustil, aby ho zabili. (1. Mojžíšova 5:18, 21–24; Hebrejcům 11:5; 12:1; Juda 14, 15) Noe tedy kvůli vlivu Satana, démonů a Nefilim a kvůli odporu či lhostejnosti většiny lidí potřeboval odvahu a víru, že ho Jehova může ochránit.

Boží služebníci se vždy setkávali s odporem lidí, kteří Bohu sloužit nechtěli. Nenávist lidé projevovali dokonce i vůči Ježíši Kristu, a podobně na tom byli i jeho následovníci. (Matouš 10:22; Jan 15:18) Noe měl odvahu sloužit Bohu, i když to nebylo populární. Věděl, že mít Boží přízeň je mnohem důležitější než schválení těch, kdo Bohu odporují. A Noe skutečně Boží přízeň měl.

Noe reagoval na výstrahu

Ukázali jsme si, že před potopou Noe odvážně kázal ostatním lidem. Jak se k tomu poselství stavěli? V Bibli je napsáno, že lidé „jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla“. Jeho varování nevěnovali pozornost. (Matouš 24:38, 39)

Ježíš řekl, že v naší době to bude stejné. Více než sto let svědkové Jehovovi oznamují varování, že Jehova podnikne rozhodné kroky, aby splnil slib, že nastolí nový svět spravedlnosti. Miliony lidí na toto varování reagují pozitivně, nicméně miliardy lidí mu pozornost nevěnují. ‚Podle svého přání‘ přehlížejí to, že k potopě opravdu došlo, a to, jaký význam tato událost má. (2. Petra 3:5, 13)

Noe však Boží výstraze věnoval pozornost. Věřil tomu, co Jehova řekl. Uposlechl, a to vedlo k jeho záchraně. Apoštol Pavel napsal: „Vírou Noe, potom, co dostal božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo spatřeno, projevil zbožnou bázeň a postavil archu k záchraně své domácnosti.“ (Hebrejcům 11:7)

Příklad k napodobení

Archa, kterou Noe postavil, byla obrovská. Byla větší než fotbalové hřiště a vysoká jako třípatrový dům. Byla o 30 metrů delší než největší loď s dřevěným trupem, jaká kdy byla postavena. Archa ale v podstatě nebyla loď, potřebovala jenom plavat na vodě. Nicméně k jejímu postavení bylo zapotřebí propracovaných stavebních metod a z vnitřní i vnější strany musela být pokryta dehtem. Její stavba trvala zřejmě více než 50 let. (1. Mojžíšova 6:14–16)

Noe však dostal ještě další úkoly. Musel pro svoji rodinu a pro zvířata připravit zásoby jídla na jeden rok. Bylo také třeba shromáždit zvířata a přivést je do archy. Noe „učinil podle všeho, co mu Jehova přikázal“. Když bylo vše hotovo a Jehova zavřel dveře archy, musela to být velká úleva. (1. Mojžíšova 6:19–21; 7:5, 16)

Potom přišla potopa. Pršelo 40 dní a 40 nocí. Všichni museli zůstat v arše celý rok, než vody ustoupily. (1. Mojžíšova 7:11, 12; 8:13–16) Špatní lidé zahynuli. Pouze Noe a jeho rodina přežili a vstoupili na očištěnou zemi.

V Bibli se píše, že celosvětová potopa v Noemových dnech slouží jako „vzor budoucích věcí“. V jakém smyslu? Čteme v ní: „Nynější nebesa a země [jsou] schraňovány k ohni a jsou zachovány ke dni soudu a zničení bezbožných lidí.“ Ale stejně jako v Noemových dnech, i v naší době někteří lidé přežijí. Můžeme si být jisti, že „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti“. (2. Petra 2:5, 6, 9; 3:7)

Noe projevoval zbožnou oddanost a byl spravedlivý mezi lidmi ničemné generace. Bezvýhradně poslouchal Boha. Měl odvahu dělat to, co je správné, ačkoli věděl, že lidé, kteří nechtějí Bohu sloužit, ho za to budou nenávidět a pohrdat jím. Když v tom budeme Noema napodobovat, získáme Boží přízeň a vyhlídku na život v novém světě, který brzo přijde. (Žalm 37:9, 10)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Násilné činy těchto zabijáků se zřejmě promítají do starověkých mýtů a legend

[Obrázek na straně 7]

Tím, že budeme napodobovat Noemovu víru, můžeme získat Boží přízeň

[Podpisek obrázku na straně 5]

Alinari/Art Resource, NY