¹² Jehovova dobrota přešla před Mojžíšovým obličejem příštího dne na hoře Sinaj. Mojžíš tehdy spatřil záblesk Boží slávy a slyšel toto prohlášení: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nezprostí trestu, a přivede trest za provinění otců na syny a na vnuky, na třetí generaci a na čtvrtou generaci.“ (2. Mojžíšova 34:6, 7) Tato slova ukazují, že Jehovova dobrota souvisí s Jehovovou milující laskavostí a s dalšími stránkami Jehovovy osobnosti. Když o nich budeme uvažovat, pomůže nám to projevovat dobrotu. Zamysleme se nejdříve nad vlastností, o níž se v tomto úžasném prohlášení o Boží dobrotě mluví dvakrát.

13. Která vlastnost je v prohlášení o Boží dobrotě uvedena dvakrát a proč je to vhodné?

¹³ „Jehova [je] Bůh ... hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce.“ Význam hebrejského slova překládaného jako „milující laskavost“ je také „věrná láska“. Je to jediná vlastnost, která je v prohlášení, jež Bůh sdělil Mojžíšovi, uvedena dvakrát. To je opravdu příhodné, protože láska je Jehovovou nejvýznamnější vlastností. (1. Jana 4:8) Tuto vlastnost zdůrazňuje známé vyjádření chvály Jehovovi: „Neboť je dobrý; vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas.“