Žárlivě střežme čisté uctívání Jehovy

„Jehova, jehož jméno je Žárlivý, on je žárlivým Bohem.“ (2. MOJŽÍŠOVA 34:14)

1. Co je dominantní vlastností Boha a jaký je vztah mezi touto vlastností a žárlivostí?

JEHOVA sám o sobě mluví jako o ‚žárlivém Bohu‘. Možná by vás zajímalo proč, když slovo „žárlivost“ bývá používáno v záporných souvislostech. Boží dominantní vlastností je samozřejmě láska. (1. Jana 4:8) Jakákoli žárlivost ze strany Boha tedy musí být k dobru lidstva. Dokonce uvidíme, že Boží žárlivost je nezbytná pro pokoj a soulad ve vesmíru.

2. Jak se například překládají hebrejská slova pro „žárlivost“?

² Výrazy příbuzné hebrejskému slovu pro „žárlivost“ se v Hebrejských písmech objevují více než osmdesátkrát. Skoro v polovině případů se vztahují na Jehovu Boha. „Když je pojem žárlivosti uplatněn na Boha,“ vysvětluje G. H. Livingston, „neznamená pokřivenou emoci, ale spíše znamená trvání na jedinečnosti uctívání Jehovy.“ (The Pentateuch in Its Cultural Environment) Proto Překlad nového světa někdy překládá příslušné hebrejské podstatné jméno jako ‚trvání na výlučné oddanosti‘. (Ezekiel 5:13) Jiné vhodné možnosti překladu jsou „rozhorlení“ a „horlivost“. (Žalm 79:5; Izajáš 9:7)

3. Jak může být žárlivost někdy prospěšná?

³ Člověk byl stvořen se schopností žárlit, ale v důsledku toho, že lidstvo zhřešilo, byla žárlivost pokřivena. I přesto může být lidská žárlivost prospěšná. Může člověka přimět k tomu, aby chránil milovanou osobu před špatnými vlivy. Lidé mohou kromě toho vhodně žárlit na Jehovu a na jeho uctívání. (1. Královská 19:10) Aby byla taková žárlivost na Jehovu správně pochopena, je možné přeložit příslušné hebrejské podstatné jméno jako ‚nesnášení žádného soupeření‘ s ním. (2. Královská 10:16)

Zlaté tele

4. Jaký příkaz o spravedlivé žárlivosti byl důrazně vyjádřen v Zákoně, který dal Bůh Izraeli?

⁴ Příkladem spravedlivé žárlivosti je to, k čemu došlo potom, co Izraelité dostali Zákon na hoře Sinaj. Byli opakovaně varováni, aby neuctívali bohy vytvořené člověkem. Jehova jim řekl: „Já, Jehova, tvůj Bůh, jsem Bůh vyžadující výlučnou oddanost [neboli „Bůh, který je žárlivý (horlivý); Bůh, který nesnese žádné soupeření“].“ (2. Mojžíšova 20:5, Reference Bible, poznámka pod čarou; srovnej 2. Mojžíšovu 20:22, 23; 22:20; 23:13, 24, 32, 33.) Jehova uzavřel s Izraelity smlouvu, a slíbil jim, že jim požehná a že je přivede do Zaslíbené země. (2. Mojžíšova 23:22, 31) A lid řekl: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni činit a být poslušni.“ (2. Mojžíšova 24:7)

5., 6. a) Jak Izraelité těžce zhřešili, když tábořili u hory Sinaj? b) Jak Jehova a jeho věrní ctitelé projevili u Sinaje spravedlivou žárlivost?

⁵ Přesto však Izraelité brzy proti Bohu hřešili. Stále ještě byli utábořeni na úpatí hory Sinaj. Mojžíš byl mnoho dní na hoře, kde dostával od Boha další pokyny, a Izraelité dotírali na Mojžíšova bratra Árona, aby jim udělal boha. Áron jim vyhověl a ze zlata, které lid poskytl, udělal tele. Tvrdilo se, že tato modla znázorňuje Jehovu. (Žalm 106:20) Následujícího dne jí předložili oběti a ‚stále se jí klaněli‘. „Nato vstali, aby se pobavili.“ (2. Mojžíšova 32:1, 4, 6, 8, 17–19)

⁶ Mojžíš sestoupil z hory, zatímco Izraelité pořádali oslavu. Když viděl jejich hanebné chování, zvolal: „Kdo je na Jehovově straně?“ (2. Mojžíšova 32:25, 26) K Mojžíšovi se shromáždili synové Leviho, a on jim dal pokyn, aby si vzali meč a popravili ty modláře a hýřily. Levité dali najevo, že žárlivě střeží čisté uctívání Boha, a zabili asi 3000 svých provinilých bratrů. Jehova tento trest ještě zpřísnil tím, že na přežijící seslal ránu. (2. Mojžíšova 32:28, 35) Potom Bůh zopakoval příkaz: „Nevrhneš se totiž k zemi před jiným bohem, protože Jehova, jehož jméno je Žárlivý, on je žárlivým Bohem.“ (2. Mojžíšova 34:14)

Baal z Peoru

7., 8. a) Jak došlo k tomu, že v souvislosti s Baalem z Peoru mnoho Izraelitů propadlo odpornému modlářství? b) Jak byla ukončena metla od Jehovy?

⁷ O čtyřicet let později, když se izraelský národ právě chystal vstoupit do Zaslíbené země, sváděly pohledné Moabitky a Midianky Izraelity k tomu, aby si užili jejich pohostinnosti. Tito muži měli důvěrné společenství se ctiteli falešných bohů odmítnout. (2. Mojžíšova 34:12, 15) Místo toho běželi jako ‚býci na porážku‘, dopouštěli se s těmi ženami smilstva a společně s nimi se klaněli Baalovi z Peoru. (Přísloví 7:21, 22; 4. Mojžíšova 25:1–3)

⁸ Na ty, kteří se podíleli na ostudném uctívání sexu, Jehova seslal metlu, aby je zabil. Nevinným Izraelitům Bůh přikázal, aby své provinilé bratry zabili. S nestydatou drzostí si izraelský náčelník Zimri přivedl do stanu midianskou knížecí dceru, aby s ní měl styk. Když to spatřil bohabojný kněz Pinechas, nemravnou dvojici popravil. Pak se metla zastavila a Bůh prohlásil: „Pinechas . . . odvrátil od Izraelitů můj vztek; projevil mezi nimi týž žárlivý hněv, který naplnil i mne, proto jsem ve své žárlivosti Izraelity nevyhubil.“ (4. Mojžíšova 25:11, The New English Bible) Národ byl sice zachráněn před zničením, ale nejméně 23 000 Izraelitů zahynulo. (1. Korinťanům 10:8) Přišli o naději vstoupit do Zaslíbené země, o naději, kterou dlouho chovali jako poklad.

Varovné poučení

9. Co postihlo obyvatele Izraele a Judy, když žárlivě nestřežili čisté uctívání Jehovy?

⁹ Izraelité na tato poučení, žel, brzy zapomněli. Neprokázali, že žárlivě střeží čisté uctívání Jehovy. „Svými rytinami . . . podněcovali [Boha] k žárlivosti.“ (Žalm 78:58) V důsledku toho Jehova připustil, aby Asyřané roku 740 př. n. l. odvedli deset kmenů Izraele do zajetí. Zbylé dvoukmenné judské království bylo stiženo podobným trestem, když v roce 607 př. n. l. byl zničen Jeruzalém, hlavní město tohoto království. Mnozí byli zabiti a přežijící byli jako zajatci odvedeni do Babylóna. Jaký výstražný příklad pro všechny dnešní křesťany! (1. Korinťanům 10:6, 11)

10. Co se stane nekajícným modlářům?

¹⁰ Třetina obyvatel světa — asi 1900 milionů lidí — se nyní hlásí ke křesťanství. (1994 Britannica Book of the Year) Většina z nich patří k církvím, které při uctívání Boha používají ikony, obrazy, sochy a kříže. Jehova však neušetřil trestu ani svůj vlastní lid, který ho svým modlářstvím podněcoval k žárlivosti. A neušetří trestu ani ty vyznavače křesťanství, kteří Boha uctívají pomocí různých předmětů. „Bůh je Duch a ti, kteří ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou,“ řekl Ježíš Kristus. (Jan 4:24) Bible navíc křesťany varuje, aby se střežili před modlářstvím. (1. Jana 5:21) Nekajícní modláři jsou zahrnuti mezi ty, kdo nezdědí Boží Království. (Galaťanům 5:20, 21)

11. Jak by se křesťan mohl provinit modlářstvím, aniž by se klaněl modle, a co nám pomůže vyhnout se takovému modlářství? (Efezanům 5:5)

¹¹ Ačkoli pravý křesťan by se nikdy neklaněl modle, musí se vyhýbat všemu, co Bůh považuje za modlářské, nečisté a hříšné. Bible nás například varuje: „Umrtvujte . . . své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a chtivost, jež je modlářstvím. Kvůli těmto věcem přichází Boží zloba.“ (Kolosanům 3:5, 6) Poslušnost těchto slov vyžaduje, abychom odmítali nemravné chování. To znamená vyhýbat se zábavě, která je určena k tomu, aby v lidech vyvolávala nečisté pohlavní touhy. Místo toho, aby praví křesťané takové touhy uspokojovali, žárlivě střeží čisté uctívání Jehovy.

Pozdější příklady bohabojné žárlivosti

12., 13. Jak dal Ježíš vynikající příklad v tom, že žárlivě střežil čisté uctívání Boha?

¹² Tím nejvýznačnějším příkladem člověka, který žárlivě střežil čisté uctívání Boha, byl Ježíš Kristus. V prvním roce své služby viděl, jak chamtiví kupci provozují svou činnost na nádvořích chrámu. Židé, kteří navštívili Jeruzalém, snad potřebovali služby směnárníků, aby si mohli svou cizí měnu vyměnit za peníze, jež se daly použít k zaplacení chrámové daně. Také potřebovali kupovat zvířata, například ptáky, aby mohli předkládat oběti, které Boží zákon vyžadoval. Takové obchodní transakce se měly provádět mimo chrámová nádvoří. Ještě horší však bylo, že kupci očividně zneužívali potřeby, které ve spojitosti s uctíváním měli jejich bratři, protože požadovali přemrštěně vysoké částky. Ježíš projevil žárlivost pro čisté uctívání Boha, vzal bič a vyhnal ovce a skot ven. Také zpřevracel stoly směnárníků a řekl: „Přestaňte dělat z domu mého Otce dům kupčení!“ (Jan 2:14–16) Tak Ježíš splnil slova Žalmu 69:9: „Strávila mě . . . naprostá horlivost [neboli „žárlivost“, Byington] pro tvůj dům.“

¹³ O tři roky později Ježíš znovu uviděl chamtivé obchodníky v Jehovově chrámu. Vyčistí Ježíš chrám opět? Jeho žárlivost pro čisté uctívání Boha byla stejně silná jako v době, kdy začínal svou službu. Vyhnal jak prodavače, tak kupující. Pro své jednání uvedl ještě pádnější důvod: „Není napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘? Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“ (Marek 11:17) To byl vskutku úžasný příklad vytrvalosti v projevování bohabojné žárlivosti!

14. Jak by na nás mělo působit, že Ježíš žárlivě střeží čisté uctívání?

¹⁴ Nyní je Pán Ježíš Kristus oslaven, ale jeho osobnost se nezměnila. (Hebrejcům 13:8) V tomto dvacátém století Ježíš střeží čisté uctívání svého Otce stejně žárlivě jako v době, kdy žil na zemi. Je to možné vidět z Ježíšových poselství sedmi sborům, která jsou zaznamenána v knize Zjevení. Jejich větší uplatnění spadá do dnešní doby, do ‚Pánova dne‘. (Zjevení 1:10; 2:1–3:22) Apoštol Jan viděl ve vidění oslaveného Ježíše Krista, který měl „oči jako ohnivý plamen“. (Zjevení 1:14) To naznačuje, že když Kristus zkoumá sbory, aby zaručil, že zůstávají čisté a způsobilé sloužit Jehovovi, nic neunikne jeho pozornosti. V dnešní době potřebují mít křesťané na mysli Ježíšovu výstrahu před tím, aby nesloužili dvěma pánům — Bohu a bohatství. (Matouš 6:24) Ježíš řekl hmotařsky zaměřeným členům laodicejského sboru: „Protože jsi vlažný, a ani horký ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst . . . Buď horlivý a čiň pokání.“ (Zjevení 3:14–19) Jmenovaní sboroví starší by měli slovem i příkladem pomáhat svým spoluvěřícím vyhnout se léčce v podobě hmotařství. Starší musí také chránit stádo před mravní zkažeností tohoto světa, který je zaměřený na sex. Boží lid se navíc neodvažuje ve sboru tolerovat jakýkoli vliv Jezábel. (Hebrejcům 12:14, 15; Zjevení 2:20)

15. Jak apoštol Pavel napodoboval Ježíše v tom, jak žárlivě střežil uctívání Jehovy?

¹⁵ Jedním z Kristových napodobitelů byl apoštol Pavel. Aby chránil nově pokřtěné křesťany před duchovně nezdravými vlivy, řekl: „Jsem . . . na vás žárlivý bohabojnou žárlivostí.“ (2. Korinťanům 11:2) Žárlivost pro čisté uctívání předtím Pavla podnítila, aby dal onomu sboru pokyn k odnětí pospolitosti nekajícnému smilníkovi, jehož jednání působilo jako nákaza. Při té příležitosti byly dány inspirované pokyny, které dnes pomáhají mnoha starším, když se snaží udržet čistotu ve více než 75 500 sborech. (1. Korinťanům 5:1, 9–13)

Boží žárlivost přináší Božímu lidu užitek

16., 17. a) Jaké stanovisko zaujaly národy, když Bůh potrestal starověkou Judu? b) Jak dal Jehova najevo, že po sedmdesátiletém zajetí Judy žárlivě střeží Jeruzalém?

¹⁶ Když Bůh potrestal obyvatele Judy tím, že připustil, aby byli odvedeni jako zajatci do Babylóna, lidé se jim posmívali. (Žalm 137:3) V žárlivé nenávisti Edomité dokonce Babylóňanům pomohli přivést neštěstí na Boží lid, a Jehova si toho všiml. (Ezekiel 35:11; 36:15) Přežijící činili v zajetí pokání a po sedmdesáti letech je Jehova přivedl zpátky do jejich země.

¹⁷ Obyvatelé Judy byli zprvu v zoufalé situaci. Město Jeruzalém i jeho chrám ležely v rozvalinách a okolní národy se stavěly proti veškerým snahám o obnovu chrámu. (Ezra 4:4, 23, 24) Jak o tom smýšlel Jehova? Inspirovaná zpráva uvádí: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Žárlil jsem pro Jeruzalém a pro Sion velkou žárlivostí. Velkým rozhořčením se cítím rozhořčen proti národům, které jsou v poklidu; protože já, já jsem se cítil rozhořčen jen v malé míře, ale ony, ony napomohly k neštěstí.‘ Proto tak řekl Jehova: ‚Jistě se vrátím k Jeruzalému s projevy milosrdenství. Bude v něm vystavěn můj vlastní dům,‘ je výrok Jehovy vojsk.“ (Zecharjáš 1:14–16) V souladu s tímto slibem byly chrám i město Jeruzalém úspěšně obnoveny.

18. Co zažili praví křesťané za první světové války?

¹⁸ Pravý křesťanský sbor zažil v tomto dvacátém století něco podobného. Během první světové války Jehova svůj lid ukázňoval, protože Boží lid nebyl v tomto světském konfliktu přísně neutrální. (Jan 17:16) Bůh připustil, aby byl Boží lid utiskován, a duchovenstvo křesťanstva se z tohoto neštěstí radovalo. Duchovenstvo křesťanstva hrálo rozhodující roli v úsilí přimět politiky k tomu, aby dílo badatelů Bible, jak se tehdy říkalo svědkům Jehovovým, bylo zakázáno. (Zjevení 11:7, 10)

19. Jak Jehova žárlivě střeží své uctívání od roku 1919?

¹⁹ Jehova však žárlivě střežil své uctívání a v poválečném roce 1919 začal svému kajícnému lidu znovu projevovat svou přízeň. (Zjevení 11:11, 12) V důsledku toho se počet lidí, kteří chválí Jehovu, zvýšil z méně než 4000 v roce 1918 na přibližně 5 milionů dnes. (Izajáš 60:22) Jehova žárlivě střeží své čisté uctívání a brzy to dá najevo ještě dramatičtějším způsobem.

Budoucí skutky Boží žárlivosti

20. Co Bůh brzy udělá, aby dal najevo, že žárlivě střeží čisté uctívání?

²⁰ Církve křesťanstva po staletí jednaly po vzoru odpadlých Židů, kteří Jehovu podněcovali k žárlivosti. (Ezekiel 8:3, 17, 18) Brzy bude Jehova Bůh jednat a do srdce členů Organizace spojených národů vloží určitou drastickou myšlenku. To podnítí tyto politické mocnosti k tomu, aby zpustošily křesťanstvo i zbytek falešného náboženství. (Zjevení 17:16, 17) Praví Boží ctitelé však toto strašné vykonání Božího rozsudku přežijí. Budou kladně reagovat na slova nebeských tvorů, kteří říkají: „Chvalte Jah! . . . Vykonal totiž soud nad velkou nevěstkou [falešným náboženstvím], která zkazila zemi svým smilstvem [falešným učením a podporou zkažených politiků], a pomstil krev svých otroků na její ruce.“ (Zjevení 19:1, 2)

21. a) Co udělá Satan a jeho světový systém, až bude zničeno falešné náboženství? b) Jak na to bude reagovat Bůh?

²¹ Co se stane po zničení světové říše falešného náboženství? Satan podnítí politické mocnosti k tomu, aby zorganizovaly globální útok na Jehovův lid. Jak bude pravý Bůh reagovat na tento Satanův pokus o naprosté vyhlazení pravého uctívání? Ezekiel 38:19–23 nám říká: „Ve svém rozhorlení, [neboli „ve své žárlivosti“] v ohni svého rozlícení budu muset mluvit . . . A [já, Jehova] se [chci] s ním [Satanem] soudit morem a krví; a sešlu zaplavující liják a krupobití, oheň a síru na něho a na jeho tlupy a na těch mnoho národů, které budou s ním. A jistě se vyvýším a posvětím se a učiním se známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ (Viz též Sefanjáše 1:18; 3:8.)

22. Jak můžeme dát najevo, že žárlivě střežíme čisté uctívání Jehovy?

²² Jak příjemné je vědět, že Svrchovaný Panovník vesmíru žárlivě střeží své pravé ctitele! Hluboce si važme jeho nezasloužené laskavosti a žárlivě střežme čisté uctívání Jehovy Boha. Nadále horlivě kažme dobrou zprávu a s důvěrou očekávejme ten velkolepý den, kdy Jehova vyvýší a posvětí své velké jméno. (Matouš 24:14)

Podněty k rozjímání

◻ Co to znamená být žárlivý na Jehovu?

◻ Co se můžeme naučit z příkladu starověkých Izraelitů?

◻ Co můžeme dělat, abychom Jehovu nepodněcovali k žárlivosti?

◻ Jak Bůh a Kristus dali najevo, že žárlivě střeží čisté uctívání?

[Rámeček na straně 12]

Láska není žárlivá

ALBERT BARNES, znalec Bible, který žil v devatenáctém století, o závisti napsal: „Je jedním z nejběžnějších projevů ničemnosti a jasně prozrazuje zpustlost člověka.“ Dále řekl: „Člověk, který by se dokázal dobrat kořenů všech válek, sporů a světských plánů — původu veškerých tajných záměrů a úmyslů, kterými vyznavači křesťanství tak vehementně kazí své náboženství a podporují světské smýšlení —, takový člověk by byl překvapen, kolik z nich lze připsat na vrub závisti. Když se druhým daří lépe než nám, bolestivě se nás to dotýká; to, co mají druzí, toužíme mít sami, ačkoli na to nemáme právo; vede to k různým trestuhodným snahám připravit druhé lidi o potěšení z věcí, které mají, získat tyto věci pro sebe nebo dokázat, že ti lidé toho vlastně nemají tolik, kolik se běžně předpokládá . . . A tak bude uspokojena závist, která v nás hlodá.“ (Římanům 1:29; Jakub 4:5)

V protikladu k tomu se A. Barnes zajímavě vyjadřuje o lásce, která „nezávidí“. (1. Korinťanům 13:4, Kralická bible) Píše: „Láska druhým lidem nezávidí jejich štěstí; raduje se z jejich blaha; a když někdo prohlubuje své štěstí . . . , lidé, v nichž působí láska, . . . mu nebudou jeho radost kazit; nebudou ho uvádět do rozpaků kvůli jeho výhodám; nebudou ho připravovat o štěstí; nebudou proti němu reptat ani si nebudou stěžovat na to, že jim se takových výhod nedostalo . . . Kdybychom druhé milovali — kdybychom se radovali z jejich štěstí, nezáviděli bychom jim.“

[Obrázek na straně 10]

Pinechas žárlivě střežil čisté uctívání Jehovy