BAŠAN
[možná „úrodná (nekamenitá) pláň“].
Rozlehlé území na V od Galilejského moře. Přibližné hranice Bašanu byly vymezeny horou Hermon na S, hornatým krajem s horou Chavran (Džebel ed Druz) na V, Gileadem na J a pahorky na vých. straně Galilejského moře na Z. (5Mo 3:3–14; Joz 12:4, 5)
Bašan se rozkládal zejména na vysoké náhorní plošině s průměrnou výškou asi 600 m. Ačkoli je zde několik horských hřebenů, je celé území převážně rovinaté. Tato oblast je sopečného původu a je zde mnoho tvrdého černého čediče, který velmi dobře drží vodu. Půda je směsí tufu a červenohnědé země. Tající sněhy na hoře Hermon a voda, která z ní stéká, přispívají k tomu, že se celé území stalo vynikající zemědělskou oblastí. Velká úrodnost této pláně udělala z Bašanu bohatou obilnici a poskytla znamenité pastviny. To zase přispělo k chovu vynikajících plemen skotu a ovcí. Bašanští býci a berani se stali námětem písní a básní a byli symbolem bohatství, síly a blahobytu. (5Mo 32:14; Ez 39:18; Ža 22:12)
Zdá se, že pláně Bašanu byly z větší části bezlesé, ale horské hřebeny byly zalesněné dobře a rostly na nich mohutné stromy, pravděpodobně duby (ty je možné v oné oblasti nalézt i dnes). V proroctví jsou tyto stromy použity jako symboly velké povýšenosti. (Iz 2:13; Ze 11:1, 2) Ezekiel 27:5, 6 ukazuje, že féničtí stavitelé lodí, kteří obývali Tyros, používali jalovce ze Seniru k výrobě prken a vysoké cedry z Libanonu na stěžně, ale pevná vesla dělali z mohutných bašanských stromů.
Úrodnost Bašanu je bezpochyby důvodem pro to, že je uváděn spolu s jinými úrodnými oblastmi, jako je Karmel a Libanon. (Jer 50:19; Iz 33:9) Jeremjáš uvádí výšiny Bašanu a Libanonu jako výhodné místo, z něhož bude možné pozorovat neštěstí, které má přijít na izraelskou zemi kvůli tomu, že její obyvatelé opustili Jehovu. (Jer 22:20) Zmínka v Žalmu 68:15, 16, že oblast Bašanu je „Boží hora“ a „hora štítů“, se může vztahovat na hornatý kraj s horou Chavran (Džebel ed Druz). Calmon (uvedený v Ža 68:14) mohl být nejvyšším štítem té oblasti.
Bible se o oblasti Bašanu poprvé zmiňuje zřejmě v 1. Mojžíšově 14:5, kde je odkaz na Refaim (obry) v Ašterot-karnajimu, kteří v době Abrahama (před rokem 1933 př. n. l.) byli poraženi nájezdnými králi. V době izraelské invaze (asi 1473 př. n. l.) byl poražen a zabit Og, bašanský král a poslední z obřích mužů té oblasti; země pak byla osídlena Izraelity. (4Mo 21:33–35; 5Mo 3:1–3, 11; Joz 13:12) Bašan obdržel jako dědictví kmen Manasse, i když se zdá, že v jižní části Bašanu později žili někteří Izraelité z kmene Gad. (Joz 13:29–31; 17:1, 5; 1Pa 5:11, 16, 23)
Důležitými městy Bašanu byly: Aštarot (město krále Oga a později levitské město), Edrei (pohraniční město, kde Izrael porazil Oga), Golan (který se také stal levitským městem a jedním ze tří útočištných měst na V od Jordánu) a Saleka. (5Mo 4:41–43; Joz 9:10; 12:4, 5; 20:8, 9; 1Pa 6:64, 71) Jen na samotném území zvaném Argob bylo 60 opevněných měst a dodnes jsou trosky starověkých měst roztroušené po celém tomto území. (5Mo 3:3–5; viz heslo ARGOB č. 2.)
V době vlády krále Šalomouna patřil Bašan do jedné ze 12 zásobovacích oblastí pod správou zmocněnců, odkud se dodávaly potraviny pro královský stůl. (1Kr 4:7, 13)
U města Aštarot procházela Bašanem takzvaná ‚králova cesta‘, hlavní silnice ze S na J na vých. straně Jordánu. Kvůli této skutečnosti a také kvůli tomu, že byl velmi úrodný a ležel poměrně blízko Damašku, byl Bašan cílem vojenských výbojů. Damašský král Chazael se zmocnil Bašanu za vlády krále Jehua (asi 904–877 př. n. l.), ale za vlády Jehoaše (2Kr 10:32, 33; 13:25) nebo nejpozději v době Jeroboama II. (asi 844–804 př. n. l.) byl Bašan bezpochyby získán zpět. (2Kr 14:25) Za vlády Pekacha (asi 778–759 př. n. l.) obsadil celé toto území asyrský král Tiglat-pileser III. (2Kr 15:29; 1Pa 5:26)
V poexilních dobách se Bašan dostal pod řeckou nadvládu a později se stal jednou z velkých obilnic Římské říše. Byl rozdělen do čtyř oblastí a s výjimkou sv. oblasti zvané Trachonitis se v jejich názvech do určité míry zachovala původní jména z onoho území: oblast Gaulanitis na Z byla pojmenována podle Golanu, Auranitis na J podle Chavranu a centrální oblast Batanaea podle Bašanu. V Křesťanských řeckých písmech se kromě zmínky o Trachonitis (Lk 3:1) o Bašanu nepíše. (Viz heslo CHAVRAN.)