Hodnota papyru Nash
JAK přesně časově zařadit starý rukopis hebrejské Bible? To byl problém, před kterým stál dr. John C. Trever v roce 1948, kdy poprvé spatřil svitek Izajáše ze svitků od Mrtvého moře. Tvar hebrejských písmen budil jeho zvědavost. Věděl, že v nich je klíč ke stáří rukopisu, ale s čím písmo srovnat? Došel ke správnému závěru: Pouze s písmem papyru Nash. Proč? Jaký je to rukopis a odkud pochází?
Papyrus Nash sestává z pouhých čtyř fragmentů dvaceti čtyř řádků hebrejského textu. Měří asi 8 krát 13 centimetrů. Byl nazván podle W. L. Nashe, tajemníka Společnosti biblické archeologie, který jej obdržel od jednoho egyptského obchodníka v roce 1902. Papyrus zveřejnil v následujícím roce S. A. Cooke v publikaci Proceedings, vydávané zmíněnou společností. Pak byl věnován cambridgeské univerzitní knihovně v Anglii, kde již zůstal. Hodnota tohoto papyrového fragmentu je dána jeho stářím. Učenci jej datují do druhého nebo prvního století př. n. l. Byl to tedy nejranější list hebrejského rukopisu, který byl kdy nalezen.
Když dr. Trever porovnával barevný diapozitiv papyru Nash se svitkem, který měl před sebou, velmi pečlivě si prohlížel tvary a obrysy jednotlivých písmen. Nebylo pochyb, ta písma byla velmi podobná. Nicméně, zdálo se mu neuvěřitelné, že by tento rozměrný, nově objevený rukopis mohl být tak starý jako papyrus Nash. Časem se však prokázalo, že úvaha dr. Trevera byla správná. Izajášův svitek od Mrtvého moře pocházel z druhého století př. n. l.
Obsah papyru Nash
Analýza textu papyru Nash odhalila, že všech 24 řádků je neúplných a že z obou stran chybí slova nebo písmena. Na papyru jsou části Deseti přikázání z 20. kapitoly Druhé Mojžíšovy spolu s několika verši z 5. a 6. kapitoly Páté Mojžíšovy. Nešlo tedy o běžný rukopis Bible, ale o smíšený text pro zvláštní účel. Byla to zjevně část vyučovacího souboru textů, který měl Židům připomínat jejich povinnosti vzhledem k Bohu. Často se opakovala část textu začínající Pátou Mojžíšovou 6:4, nazývaná šema. V tomto verši je napsáno: „Naslouchej, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“
Tetragrammaton JHVH, „Jehova“, obsažený v tomto verši, je viditelný na dvou místech poslední řádky a objevuje se ještě na dalších pěti místech papyru. Vyskytuje se ještě jednou, avšak s chybějícím prvním písmenem.
Šema byla uvedena zvlášť proto, aby zdůraznila „jedinečnou osobnost Boha“. Podle židovského Talmudu (Berakoth 19a) závěrečné slovo ʼEchad („Jeden“) „má být zvlášť zdůrazněno, protože obě jeho slabiky se vyslovovaly dlouze“. (W. O. E. Oesterley a G. H. Box) Ve vztahu k Bohu toto prodloužené ʼEchad také vyvyšuje Boží jedinečnost.
Dnes existuje mnoho papyrů podobných papyru Nash, zejména mezi svitky nalezenými v jeskyních podél pobřeží Mrtvého moře nedaleko Kumránu. Podrobný rozbor potvrzuje, že mnoho těchto svitků lze datovat do prvního a druhého století př. n. l.a Papyrus Nash je stále velmi zajímavý, i když už není nejstarším známým hebrejským rukopisem. Stále zůstává jediným rukopisem hebrejské Bible z tak dávné doby, který byl objeven v Egyptě.
[Poznámka pod čarou]