Stojí před Noemi na té opuštěné cestě a její srdce přetéká láskou k ní i k Bohu, kterému její tchyně slouží. Říká: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila, abych se obrátila zpět a nedoprovázela tě; vždyť kam jdeš ty, půjdu já, a kde strávíš noc ty, tam strávím noc já. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde zemřeš ty, tam zemřu já a tam také budu pohřbena. Kéž mi Jehova tak učiní a k tomu přidá, jestliže by mne a tebe mělo odloučit něco jiného než smrt.“ (Rut 1:16, 17)

Slova, která Rut pronesla, jsou natolik působivá, že je znají lidé i o tři tisíce let později. Naprosto vystihují jednu vzácnou vlastnost, totiž věrnou lásku. Rut měla tak silnou a věrnou lásku, že byla rozhodnutá přidržet se Noemi, ať půjde kamkoli. Rozdělit je mohla pouze smrt. Rut řekla, že Noemin lid bude jejím lidem, protože byla připravená opustit vše, co v Moabu znala, včetně moabských bohů. Na rozdíl od Orpy jednoznačně prohlásila, že Noemin Bůh Jehova se stane i jejím Bohem.b