Plnili Jehovovu vůli

Návštěva, která byla bohatě odměněna

CESTA ze Šeby do Jeruzaléma musela být pro královnu vyčerpávající. Byla zvyklá žít v přepychu. Nyní se trmácela 2 400 kilometrů, tempem, jež bylo dáno chůzí velbloudů, a to ještě většinu cesty přes rozpálenou poušť. Podle jednoho odhadu jí to mohlo trvat asi 75 dní — a to šlo pouze o cestu tam.a

Proč opustila tato bohatá královna svůj pohodlný domov v Šebě a podnikla takovou namáhavou cestu?

Zpráva vzbuzující zájem

Královna ze Šeby přišla do Jeruzaléma poté, co „slyšela zprávu o Šalomounovi ve spojitosti s Jehovovým jménem“. (1. Královská 10:1) Co přesně královna slyšela, to Bible neuvádí. Víme však, že Jehova požehnal Šalomounovi výjimečnou moudrostí, bohatstvím a ctí. (2. Paralipomenon 1:11, 12) Jak se o tom královna dozvěděla? Vzhledem k tomu, že Šeba byla střediskem obchodu, je možné, že královna se doslechla o Šalomounově slávě prostřednictvím obchodníků, kteří její zemi navštívili. Někteří z nich možná byli na cestě do Ofiru, země, se kterou Šalomoun udržoval významné obchodní styky. (1. Královská 9:26–28)

V každém případě královna dorazila do Jeruzaléma „s velmi působivým průvodem, s velbloudy nesoucími balzámový olej a velmi mnoho zlata a drahokamů“. (1. Královská 10:2a) Někteří komentátoři uvádějí, že k ‚působivému průvodu‘ patřil i ozbrojený doprovod. To by bylo pochopitelné, vezmeme-li v úvahu, že královna byla mocnou panovnicí a že cestovala s cennými věcmi, které měly hodnotu mnoha desítek milionů dolarů.b

Všimněme si však, že královna slyšela o Šalomounově slávě „ve spojitosti s Jehovovým jménem“. Nešlo tedy pouze o obchodní cestu. Královna zřejmě přišla především proto, aby si poslechla Šalomounovu moudrost — a snad i proto, aby se dozvěděla něco o jeho Bohu, Jehovovi. Vzhledem k tomu, že byla pravděpodobně potomkem Sema nebo Chama, kteří byli Jehovovými ctiteli, je možné, že se zajímala o náboženství svých předků.

Matoucí otázky, uspokojující odpovědi

Když se královna setkala se Šalomounem, začala jej zkoušet „matoucími otázkami“. (1. Královská 10:1) Hebrejské slovo, které je zde použito, může být přeloženo jako „hádanky“. To ale neznamená, že královna zaměstnávala Šalomouna malichernou hrou. Je zajímavé, že v Žalmu 49:4 je totéž hebrejské slovo použito k označení závažných otázek týkajících se hříchu, smrti a vyplacení. Královna ze Šeby tedy se Šalomounem pravděpodobně diskutovala o hlubokých námětech, aby vyzkoušela hloubku jeho moudrosti. Bible říká, že „k němu [začala] mluvit všechno, co bylo blízké jejímu srdci“. Šalomoun zase „přikročil k tomu, aby jí pověděl o všech jejích záležitostech. Králi se neprokázala být utajena žádná záležitost, kterou by jí nepověděl.“ (1. Královská 10:2b, 3)

Šalomounova moudrost a blahobyt jeho království na královnu ze Šeby tak zapůsobily, že ‚v ní již nebyl žádný duch‘. (1. Královská 10:4, 5) Někteří komentátoři chápou tento slovní obrat v tom smyslu, že královna zůstala „bez dechu“. Jeden učenec dokonce předpokládá, že omdlela. Ať to bylo jakkoli, královna byla tím, co viděla a slyšela, ohromena. Prohlásila Šalomounovy sluhy za šťastné, protože mohli slyšet moudrost tohoto krále, a žehnala Jehovovi za to, že dosadil Šalomouna na trůn. Potom dala králi drahé dary, přičemž cena samotného zlata by dnes činila celkem asi 40 milionů amerických dolarů. Také Šalomoun královnu obdaroval, dal jí „všechno, co ji těšilo, oč požádala“.c (1. Královská 10:6–13)

Poučení pro nás

Ježíš použil královnu ze Šeby jako názorný příklad pro znalce Zákona a farizee. Řekl jim: „Královna jihu bude vzbuzena v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože přišla z konců země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ale pohleďte, zde je něco více než Šalomoun.“ (Matouš 12:42) Ano, královna ze Šeby projevila velké ocenění pro moudrost od Boha. Jestliže cestovala 2 400 kilometrů, aby naslouchala Šalomounovi, oč více měli znalci Zákona a farizeové dychtivě naslouchat Ježíšovi, který stál přímo před nimi.

Dnes můžeme projevovat hluboké ocenění pro Většího Šalomouna, Ježíše Krista. Jak? Například tak, že se řídíme jeho příkazem, abychom ‚činili učedníky z lidí všech národů‘. (Matouš 28:19) Další způsob se týká toho, že důkladně uvažujeme o Ježíšově příkladu a jeho myšlenkovém postoji, a potom je napodobujeme. (Filipanům 2:5; Hebrejcům 12:2, 3)

Je pravda, že následovat příklad Většího Šalomouna od nás vyžaduje úsilí. Nicméně přinese nám to bohatou odměnu. Jehova svým služebníkům slibuje, že pokud projevují obětavého ducha, skutečně ‚otevře nebeské propusti a opravdu na ně vyleje požehnání, až již nebude nedostatek‘. (Malachiáš 3:10)

[Poznámky pod čarou]