Jehovův prorok se vydal stejnou trasou jako Achab. Čekala ho dlouhá cesta za tmy a deště. Pak se ale stalo něco velmi neobvyklého.

„Na Elijášovi se prokázala být samotná Jehovova ruka, takže si opásal boky a běžel celou cestu do Jezreelu před Achabem.“ (46. verš) To, že na Elijášovi spočinula „samotná Jehovova ruka“, se projevilo něčím mimořádným. Jezreel byl asi 30 kilometrů daleko a Elijáš už nebyl žádný mladík.e Představte si, jak si tento prorok vykasal svůj dlouhý oděv a uvázal si ho k bokům, aby se mu lépe utíkalo. Pak běžel po rozbahněné cestě, a to tak rychle, že královský vůz nejen dohnal, ale dokonce ho předstihl a běžel před ním.

Elijáš musel cítit, že mu Jehova žehná. Měl takovou sílu, energii a výdrž, jaké možná nepociťoval ani v mládí. Byl to pro něj určitě nezapomenutelný zážitek. Možná se nám při tom vybaví proroctví, ve kterých jsou věrní lidé ujištěni, že v přicházejícím pozemském ráji budou dokonale zdraví a budou plní energie. (Izajáš 35:6; Lukáš 23:43) Když Elijáš běžel po té rozbahněné cestě, jistě si uvědomil, že má schválení svého Otce, jediného pravého Boha Jehovy.