Jak Jehova reagoval na Elijášovy obavy? Anděl mu řekl, aby se postavil do vchodu jeskyně. Elijáš poslechl, aniž by tušil, co bude následovat. Najednou se zvedl prudký vichr. Musel to být ohlušující rámus, protože vítr byl tak silný, že lámal skály. Zkuste si představit, jak si Elijáš zakrývá oči a při poryvech větru si přidržuje svůj těžký oděv z kůže. Pak tuto oblast zasáhlo zemětřesení a on musel bojovat s tím, aby se udržel na nohou. Ještě se ani nevzpamatoval a objevil se mohutný oheň. Ten ho zahnal zpátky do jeskyně, kde byl chráněn před sežehujícím žárem. (1. Královská 19:11, 12)

Zpráva ve všech třech případech uvádí, že v těchto působivých projevech přírodních sil Jehova nebyl přítomen. Elijáš věděl, že Jehova není nějakým mytickým přírodním bohem, jakým byl Baal. Toho jeho pošetilí ctitelé oslavovali jako „Jezdce na oblacích“ neboli toho, kdo přináší déšť. Jehova je sice skutečným Původcem všech podivuhodných přírodních sil, ale je mnohem větší než cokoli, co vytvořil. Dokonce ani samotné nebe ho nemůže obsáhnout. (1. Královská 8:27) Jak ale projevy obrovské Boží moci pomohly Elijášovi? Jeho problémem byl strach z Achaba a Jezábel. S Jehovou na své straně se však nemá čeho bát! (Žalm 118:6)

Když oheň ustal, rozhostilo se ticho a Elijáš uslyšel „klidný, tlumený hlas“.b Znovu Elijášovi položil otázku a on mohl podruhé vyjádřit své obavy. Možná mu to přineslo další úlevu. Nepochybně ho však ještě víc povzbudilo to, co mu „klidný, tlumený hlas“ řekl pak. Jehova Elijáše ujistil, že si ani zdaleka nemusí připadat zbytečný. Jak to udělal? Odhalil mu svůj dlouhodobý záměr ohledně boje proti uctívání Baala v Izraeli. Jeho splnění nemůže nikdo zabránit, a Elijášova dosavadní služba tedy rozhodně nebyla marná. Elijášova role v tomto záměru navíc ještě neskončila, protože Jehova ho pověřil dalšími úkoly. (1. Královská 19:12–17)