PRO mladého zemědělce Elišu se běžný den, kdy oral, ukázal být nejvýznamnějším dnem v jeho životě. Když Eliša pracoval na poli, nečekaně ho navštívil Elijáš, hlavní izraelský prorok. ‚Co mi jen může chtít?‘ říkal si možná Eliša. Na odpověď nemusel dlouho čekat. Elijáš na něho hodil svůj úřední oděv a tak ukázal, že Eliša bude jednou jeho následovníkem. Eliša nebral toto jmenování na lehkou váhu. Okamžitě opustil své pole a stal se Elijášovým služebníkem. (1. Královská 19:19–21)

Když byl Eliša Elijášem vyzván, aby se s ním věnoval zvláštní službě, okamžitě opustil pole, aby mohl sloužit izraelskému přednímu proroku. Některé z jeho povinností byly očividně prací sluhy, protože se stal známý jako ten, kdo „lil vodu na Elijášovy ruce“.c (2. Královská 3:11) Nicméně Eliša svou práci považoval za výsadu a s věrnou oddaností zůstával s Elijášem.

Mnoho dnešních Božích služebníků projevuje stejného ducha obětavosti. Někteří opustili svá „pole“, prostředky obživy, a kážou dobrou zprávu ve vzdálených obvodech nebo slouží jako členové rodiny betel. Jiní odcestovali do cizích zemí a pracují na stavbách Společnosti. Mnozí z nich přijali to, co by se dalo považovat za podřadnou práci. Avšak žádný, kdo jako otrok slouží Jehovovi, nevykonává bezvýznamnou službu. Jehova si váží všech těch, kdo mu slouží ochotně, a požehná jejich obětavosti. (Marek 10:29, 30)