V jiných případech mohli Izraelité dát, kolik sami chtěli. Když se například král David rozhodl postavit chrám pro Jehovu, jeho poddaní věnovali „zlato v ceně pěti tisíc talentů“.a (1. Paralipomenon 29:7) Ježíš byl v době své pozemské služby svědkem opačné situace. Viděl „nějakou nuznou vdovu, jak . . . vhazuje dvě malé mince velmi malé hodnoty“ do chrámové pokladnice. Jak velký příspěvek to byl? Pouze asi 1,5 procenta denní mzdy. Přesto o této malé částce Ježíš řekl, že je přijatelná. (Lukáš 21:1–4)