TRŮN

Hebrejské slovo kis·seʼʹ v zásadě znamená „sedátko“ (1Sa 4:13), „židle“ (2Kr 4:10) nebo sedátko, které má zvláštní význam, např. „trůn“ (1Kr 22:10). Slovem kis·seʼʹ nejsou označeny pouze stolce panujících monarchů (1Kr 2:19; Ne 3:7; Es 3:1; Ez 26:16), ani jím není označeno výhradně sedátko s vysokou opěrkou zad a s opěradly pro paže. Například Eli u brány v Šilu spadl naznak ze svého kis·seʼʹ, což bylo nepochybně sedátko bez opěrky zad. (1Sa 4:13, 18) Řecké slovo throʹnos obvykle označuje vysokou židli s opěrkou zad, s opěradly pro paže a s podnožkou.

Izajáš 14:9 prozrazuje, že monarchové všeobecně sedali na trůnech, a Bible se konkrétně zmiňuje o trůnech egyptských faraónů (1Mo 41:40; 2Mo 11:5; 12:29) a králů Asýrie (Jon 3:6), Babylóna (Iz 14:4, 13; Da 5:20), Persie (Es 1:2; 5:1) a Moabu (Sd 3:17, 20). Archeologové jsou přesvědčeni, že objevili trůny vladařů nebo jejich spoluvládců ze všech těchto mocností s výjimkou Moabu. V Megiddu byla objevena slonovinová deska, na které — jak se předpokládá — je zobrazen kananejský trůn s podnožkou. Tyto neizraelské trůny obvykle měly opěrky zad a opěradla pro paže a byly bohatě vyřezávané nebo zdobené. Jeden dochovaný egyptský trůn byl vyroben ze dřeva a potažen zlatem, zatímco dochovaný asyrský trůn byl z tepaného železa, zdobený slonovinovými řezbami. Zdá se, že takový trůn byl obvykle postaven na stupínku neboli vyvýšeném pódiu a většinou měl podnožku.

Jediný podrobně popsaný trůn izraelského vládce je trůn, který dal udělat Šalomoun. (1Kr 10:18–20; 2Pa 9:17–19) Tento trůn byl patrně umístěn v ‚Trůnní síni‘, v jedné budově, jež stála v Jeruzalémě na hoře Moria. (1Kr 7:7) Byl to ‚velký slonovinový trůn potažený přečištěným zlatem, za sebou měl kulatou stříšku a na něm byla opěradla pro ruce‘. Základním materiálem, z něhož bylo toto královské křeslo vyrobeno, sice mohla být slonovina, ale ze stavebního postupu, který se všeobecně při stavbě chrámu používal, je možné usoudit, že trůn byl vyroben ze dřeva, byl potažen přečištěným zlatem a bohatě zdoben intarziemi ze slonoviny. Pozorovateli se mohlo zdát, že celý trůn je vyroben pouze ze slonoviny a ze zlata. Zpráva dále uvádí, že k trůnu vedlo šest stupňů, a pak pokračuje: „Vedle opěradel pro ruce stáli dva lvi. A na šesti stupních stálo dvanáct lvů, na této straně a na oné straně.“ (2Pa 9:17–19) Použití lva jako symbolu pro vládnoucí autoritu je vhodné. (1Mo 49:9, 10; Zj 5:5) Dvanáct lvů zjevně odpovídalo 12 izraelským kmenům a toto znázornění možná symbolizovalo, že izraelské kmeny se podřizují panovníkovi sedícímu na tomto trůnu a že ho podporují. K trůnu byla nějak připevněna zlatá podnožka. Podle popisu tento trůn — který byl vyroben ze slonoviny a ze zlata, stál na vyvýšeném místě, byl zastřešen a měl v popředí majestátní lvy — předstihuje jakýkoli jiný trůn z tohoto časového období, ať se jednalo o kterýkoli trůn nalezený archeology, vyobrazený na monumentech nebo popsaný v nápisech. Kronikář k tomu pravdivě podotkl: „Žádné jiné království nemělo nějaký podobně udělaný.“ (2Pa 9:19)

Obrazné použití. „Trůn“ obrazně označuje stolec vládnoucí autority (1Kr 2:12; 16:11) nebo samotnou královskou autoritu a svrchovanost (1Mo 41:40; 1Pa 17:14; Ža 89:44); panující vládu nebo královskou správu (2Sa 14:9); svrchovanou vládu nad určitým územím (2Sa 3:10) a čestné postavení (1Sa 2:7, 8; 2Kr 25:28).

Co je „Jehovův trůn“?

Jehova, jehož nemohou obsáhnout ani „nebesa nebes“, nemusí sedět na žádném doslovném trůnu či křesle. (1Kr 8:27) Symbolem trůnu však znázorňuje svou královskou autoritu a svrchovanost. Určití Boží služebníci měli výsadu spatřit ve vidění Jehovův trůn. (1Kr 22:19; Iz 6:1; Ez 1:26–28; Da 7:9; Zj 4:1–3) V Žalmech je napsáno, že Jehovův trůn — Jehovův majestát neboli jeho moc a Jehovovo postavení Nejvyššího Soudce — je „odedávna“ pevně založen na spravedlnosti a právu. (Ža 89:14; 93:2; 97:2)

Jehova ve svém jednání s izraelskými syny rozšířil svůj trůn obrazným, zvláštním způsobem i na zemi. Podle Jehovových pokynů si měl izraelský národ dosadit „krále, kterého vyvolí Jehova, tvůj Bůh,“ a tento král měl nad Jehovovým lidem vládnout v Jehovově jménu a podle Jehovova zákona, a proto byl jeho trůn ve skutečnosti ‚Jehovovým trůnem‘. (5Mo 17:14–18; 1Pa 29:23)

Jehova nejen zaujímal královské postavení ve spojitosti s královskou rodovou linií Judy, ale na izraelský trůn usedl ještě v jiném smyslu. Jak to vyjádřil Jeremjáš: „Od začátku je ve výši slavný trůn; je to místo naší svatyně.“ (Jer 17:12) O Jehovovi bylo řečeno, že „sedí na cherubínech“, kteří byli nad slitovnicí neboli nad víkem truhly svědectví ve svatyni. (2Mo 25:22; 1Sa 4:4) Boží přítomnost byla symbolizována oblakem, jenž údajně vydával zázračné světlo, které židovští pisatelé později nazvali Šekhi·nahʹ. (3Mo 16:2) Jeremjáš sice předpověděl, že po návratu Izraelitů z vyhnanství v Babylóně už truhla smlouvy v Jeruzalémě nebude, ale neznamenalo to, že Jehova neměl dále v úmyslu sedět na trůnu ve svém středisku uctívání. Jehova totiž řekl: „V tom čase budou Jeruzalém nazývat Jehovovým trůnem.“ (Jer 3:16, 17) Ezekielovo proroctví o obnově se s Jeremjášovým proroctvím shoduje, protože Ezekiel ve svém vidění Jehovova chrámu v tomto chrámu neviděl žádnou truhlu smlouvy, a bylo mu řečeno: „Synu člověka, to [chrám] je místo mého trůnu.“ (Ez 43:7)

Jehova smluvně zajistil, že trůn Davidova semene „se stane trůnem trvajícím na neurčitý čas“. (1Pa 17:11–14) Když anděl Gabriel oznamoval splnění tohoto slibu, řekl Marii: „Jehova Bůh [Ježíšovi] dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lk 1:32, 33) Ježíš měl nejen dědičně obdržet vládu nad zemí, ale měl také mít podíl na univerzálním Jehovově trůnu. (Zj 3:21; Iz 66:1) Ježíš zase slíbil, že se o svůj trůn královské moci podělí se všemi, kdo jako jeho věrní apoštolové jsou v nové smlouvě s jeho Otcem a kdo zvítězí nad světem, jako zvítězil Ježíš. Stejně jako on se i oni posadí na trůn. (Mt 19:28; Lk 22:20, 28–30; Zj 3:21)

V souladu s proroctvím, v němž Jehova prostřednictvím Zecharjáše řekl, že muž jménem „Výhonek“ vystaví budoucí Jehovův chrám a že „se stane na svém trůnu knězem“, Pavel o Ježíšovi napsal: „Máme takového velekněze [krále a zároveň kněze jako Melchisedek], a ten se posadil po pravici trůnu Majestátu v nebesích.“ (Ze 6:11–13; Heb 8:1) Jan viděl, že nejen Kristus Ježíš, ale také členové sboru věrných křesťanů, celý Boží duchovní dům neboli svatyně, byli dosazeni na trůn, aby jako králové a zároveň kněží vládli tisíc let. (Zj 20:4, 6; 1Pe 2:5)

Podle toho, jak v Hebrejcům 1:8 Pavel uplatnil to, co bylo předpověděno v Žalmu 45:6, Ježíšův trůn, jeho úřad neboli autorita svrchovaného panovníka, pochází od Jehovy: „Bůh je po celou věčnost tvým trůnem.“ Naproti tomu i Ďábel poskytuje svým organizacím základ neboli autoritu k tomu, aby mohly panovat, jak je to zdůrazněno ve Zjevení 13:1, 2 v souvislosti s ‚divokým zvířetem vystupujícím z moře‘: „Drak dal zvířeti svou moc a svůj trůn a velkou autoritu.“ Když Satan nabídl Ježíši Kristu podobnou moc a autoritu, stanovil za to cenu: „Jestliže tedy přede mnou učiníš akt uctívání, bude to všechno tvoje.“ (Lk 4:5–7) Podobně „divoké zvíře“ muselo dostat trůn neboli autoritu pod podmínkou, že bude sloužit Satanovi.

Když Pavel popisoval Ježíšovo postavení Božího Mistra v díle, zmínil se o tom, že prostřednictvím Krista byly stvořeny „trůny“. Tento výraz se zjevně vztahuje jak na viditelná, tak na neviditelná postavení s úřední autoritou, která existují v rámci Božího správního uspořádání. (Kol 1:16)