Médo-Persie — čtvrtá světová velmoc biblických dějin

Médové a Peršané hráli svou úlohu v mnoha událostech, o nichž mluví Bible. Zmiňuje se o nich také celá řada biblických proroctví. Chtěl bys vědět více o těchto starověkých zajímavých národech?

STAROVĚCÍ Médové a Peršané byli na postupu. V jejich čele stál Cyrus Veliký, který již panoval nad velkou říší. Nyní zaměřil svou pozornost na mocný Babylón, významnou světovou říši tehdejší doby.

V hlavním městě Babylóna pořádal král Belšacar, který byl podle biblické zprávy „pod vlivem vína“, hostinu pro tisíc významných hostů. Při prostopášné pitce chválili své modly a pili přitom ze svatých nádob, které byly odneseny z Jehovova chrámu v Jeruzalémě. (Dan. 5:1–4) Uvnitř mohutných hradeb Babylóna se cítili v bezpečí.

Ale za městem odvedli Cyrovi vojáci stranou vody řeky Eufratu, která protékala Babylónem. Když byla tato přirozená překážka odstraněna, vojáci se brodili korytem řeky — podél babylónských hradeb. Branami, otevřenými směrem k řece, vstoupili přímo do města. Před východem slunce byl Belšacar mrtev, Babylón padl a Médo-Persie se stala čtvrtou světovou velmocí biblických dějin. Kdo však byli tito Médové a Peršané?

Médové pocházeli z náhorní roviny východně od Asýrie. Na reliéfech nalezených v Asýrii jsou zobrazeni v oděvu, který vypadá jako pláště z ovčí kůže oblečené přes tuniky a mají vysoko šněrované boty vhodné pro pastýřskou práci na vysokých náhorních rovinách. Médové prakticky nezanechali žádné psané zprávy. Poznatky o nich většinou pocházejí z Bible, z asyrských textů a od klasických řeckých historiků. Peršané žili původně jako nomádi v územích severně od Perského zálivu. Když jejich říše rostla, vyvinula se u nich velká záliba v luxusním způsobu života.

Nejprve měli převahu Médové, ale v roce 550 př. n. l. získal Peršan Cyrus Veliký rychlé vítězství nad médským králem Astyagem. Cyrus spojil zvyky a zákony obou národů, sjednotil jejich království a pokračoval v dobyvatelských taženích. Médové byli sice Peršanům podřízeni, ale říše měla rozhodně dualistický charakter. Médové zastávali vysoká postavení a vedli perská vojska. Cizinci mluvili o Médech a Peršanech, nebo pokud užívali jednoho výrazu, říkali „Médové“.

Než Médové a Peršané napadli Babylón, dostal prorok Daniel vidění o dvourohém beranovi, který znázorňoval tento národ skládající se ze dvou částí. Daniel napsal: „A ty dva rohy byly vysoké, ale jeden byl vyšší než druhý, a vyšší byl ten, který vzešel posléze.“ Nebylo pochyb o tom, co znamená tento beran, protože anděl řekl Danielovi: „Beran, kterého jsi viděl, jak vlastní dva rohy, představuje krále Médie a Persie.“ — Dan. 8:3, 20.

Daniel byl uvnitř Babylóna, když Babylón padl, a byl svědkem příchodu Médů a Peršanů. Dareios Médský, první vladař právě dobytého města, ustanovil 120 říšských protektorů a určil nad nimi tři úředníky. Jedním z těch tří byl Daniel. (Dan. 5:30–6:3) Vzhledem k tomu, že měl Daniel vysoké úřední postavení, jak před pádem Babylóna, tak i potom, je těžké si představit, že by Cyrus nevěděl o hebrejském proroctví, které bylo proneseno o dvě století dříve, totiž že bude Babylón dobyt mužem, který se bude jmenovat Cyrus. — Iz. 45:1–3.

Jeruzalém obnoven

Pád Babylóna umožnil vzestup jiného města — Jeruzaléma. Ležel předtím v sutinách téměř 70 let od roku 607 př. n. l., kdy jej Babylóňané zničili. Biblické proroctví oznamovalo, že bude na podnět Cyrův Jeruzalém opět vybudován a že budou položeny základy jeho chrámu. — Iz. 44:28.

Stalo se to? Ano. Kněz, učenec a písař Ezra podává zprávu o výnosu, který vydal Cyrus, že totiž mohou Jehovovi ctitelé ‚vyjít do Jeruzaléma, který je v Judě, a znovu stavět dům Jehovy, Boha Izraele — on je pravý Bůh —, dům, který byl v Jeruzalémě‘. (Ezra 1:3) Ezra 2:64, 65 se zmiňuje o tom, že tuto cestu zpět do Jeruzaléma podniklo téměř 50 000 lidí a že s sebou vzali chrámové poklady. V roce 537 př. n. l. začala být země opět obývána — přesně 70 let po pádu Jeruzaléma. — Jer. 25:11, 12; 29:10.

Archeologie potvrdila, že takový výnos odpovídal Cyrově taktice. Na hliněném válci, který se nalezl v sutinách Babylóna, je Cyrův výrok: „Vrátil jsem do (těchto) svatých měst. . . ke svatyním, které byly v sutinách dlouhou dobu, k vyobrazeninám, které tam (kdysi) pobývaly, a založil jsem pro ně trvalé svatyně. Shromáždil jsem (také) všechny jejich (bývalé) obyvatele a vrátil jsem (jim) jejich místa k bydlení.“

Samaritáni, kteří byli nepřáteli Židů, později způsobili, že bylo královským zákazem zastaveno obnovování chrámu. Jehovovi proroci Ageus a Zacharjáš povzbudili lid a stavební práce byly obnoveny. „Král Dareios“ nařídil pátrání, aby se našel původní Cyrův výnos, který povoloval obnovu chrámu. Bible říká, že byl svitek nalezen v Ekbataně, Cyrově letním sídle, společně s památným zápisem, který tvořil právní podklad pro stavbu chrámu. Tato práce byla ukončena v šestém roce perského krále Dareia I. — Ezra 4:4–7, 21; 6:1–15.

Důkazy velikosti

Ve vidění, o němž zde již byla zmínka, viděl Daniel předem médo–perského dvourohého „berana“, „jak trká k západu a k severu a k jihu, a neobstála před ním žádná divoká zvířata [jiné národy] a nikdo neosvobozoval z jeho ruky. A činil podle své vůle a vypínal se.“ (Dan. 8:4) Nejpozději do doby Dareiovy se toto vidění splnilo. Na důkaz svých velkých skutků se dal Dareios Veliký znázornit na ohromném reliéfu, který je stále ještě možné vidět vysoko na skalním masívu v Behistanu na staré karavanní cestě mezi Babylónem a Ekbatanou. Médo–perský „beran“ dobyl nejen Babylón, ale zmocnil se i jiných území, a to hlavně ve třech směrech; na sever Asýrie, na západ dosáhl do Malé Asie a na jih do Egypta.

V Persepoli, asi 640 kilometrů jihovýchodně od letního sídla Ekbatany, zřídili perští panovníci ohromný palác. Je zde reliéf, znázorňující Dareia na trůnu, a podle nápisu se Dareios chlubí: „Já jsem Dareios, velký král; král králů, král zemí. . . který vybudoval tento palác.“ Z tohoto nádherného hlavního města stojí dnes jen několik sloupů. Jiným hlavním městem byly Susy (Šušan), jež ležely uprostřed mezi Babylónem, Ekbatanou a Persepolí. Tam vystavěl Dareios Veliký další nádherný palác.

Po Dareiovi nastoupil na trůn jeho syn Xerxes. Tento král je zřejmě označen v biblické knize Ester jménem „Ahasverus“. Udává se tam, že Ahasverus „panoval jako král od Indie po Etiopii, nad sto dvaceti sedmi soudními oblastmi“, když seděl na „svém královském trůně, který byl na hradě Šušanu“. Právě tam učinil Ahasverus svou královnou krásnou mladou Ester. (Est. 1:1, 2; 2:17) V pařížském muzeu v Louvru je možné vidět bohatě ozdobenou sloupovou hlavici s býkem, jež byla umístěna nahoře na sloupu vztyčeném v tomto paláci. Jsou zde také nástěnné dekorace znázorňující hrdé perské lučištníky a nádherná zvířata. Alabastrové lahvičky, šperky a jiné předměty, které tam byly nalezeny, odpovídají biblickému popisu, podle něhož byla Esteře věnována péče k pěstění krásy a podle něhož se na hradě Šušan pěstoval přepychový způsob života. — Est. 1:7; 2:9, 12, 13.

Zprávy, jež pocházejí od Řeků, Xerxových nepřátel, se zmiňují o králových problémech v manželství a o tom, že někteří dvořané měli na perského krále značný vliv. Skutečnosti sice mohou být zkreslené, ale přesto se zdá, že se v těchto zprávách zrcadlí některé hlavní myšlenky z knihy Ester, která říká, že král sesadil tvrdošíjnou královnu Vašti a nahradil ji Esterou a že Esteřin bratranec Mordechaj dosáhl v říši vysokého postavení. — Est. 1:12, 19; 2:17; 10:3.

Blahosklonnost projevená Jehovovým ctitelům

V roce 468 př. n. l. pověřil Xerxův nástupce Artaxerxes (Longimanus) kněze Ezru, který žil v Babylóně po původním Cyrově propuštění Židů, aby se vrátil do Jeruzaléma a podpořil tam čisté uctívání Jehovy. Ezru doprovázelo asi 1 500 mužů a jejich rodiny — celkem snad 6 000 osob, a přinášeli s sebou velké příspěvky pro Jehovův chrám. — Ezra 7:1, 6, 11–26.

Tehdy Artaxerxes vyhověl ve svém dvacátém roce (455 př. n. l.) v paláci Šušanu Nehemjášově žádosti, aby byl poslán zpět a znovu vystavěl Jeruzalém a jeho hradby. Tím začalo „sedmdesát týdnů“ let z Danielova proroctví, které poukazovalo kupředu na dobu, kdy se Ježíš objeví jako „vůdce Mesiáš“ přesně včas, v roce 29 n. l.a — Dan. 9:24, 25; Neh. 1:1; 2:1–9.

Na Elefantinu, ostrově egyptské řeky Nilu, byly nalezeny aramejsky psané dokumenty na papyru. Tyto dokumenty dokazují přesnost, s níž bibličtí pisatelé Ezra a Nehemjáš líčí poměry za doby perské vlády, a také úřední předávání zpráv. Profesor G. Ernest Wright píše v díle „Biblická archeologie“ (angl.): „Nyní poznáváme, že aramejština knihy Ezrovy je přesně jazykem té doby, zatímco vládní dokumenty patří k všeobecně rozšířenému typu, který obvykle uvádíme do spojitosti s perským systémem.“ Jeden z těchto dokumentů obsahoval perský královský rozkaz týkající se oslavy pasach v židovské kolonii v Egyptě.

Médo-Persie podléhá Řecku

Daniel viděl ve vidění Médo-Persii znázorněnou dvourohým beranem. Dále viděl — dvě století před uskutečněním —, jak „od západu slunce přicházel po povrchu celé země kozel“ a pohyboval se tak rychle, že se „nedotýkal země“. Rychle se pohybující kozel „berana srazil a zlámal jeho dva rohy, a prokázalo se, že beran v sobě nemá sílu, aby před ním obstál“. (Dan. 8:5–7) Dokazuje historie, že se to Médo-Persii skutečně přihodilo?

Ano, v roce 334 př. n. l. přitáhl od západu z Řecka Alexandr Veliký. Rychlostí blesku, podobně jako onen kozel, se přehnal Asií a dosahoval nad Peršany jednoho vítězství za druhým. Nakonec v roce 331 př. n. l. rozptýlil u Gaugamel perskou armádu, která měla asi milión mužů. Její vůdce, Dareios III., uprchl a byl později zavražděn svými bývalými přáteli. Čtvrtá světová velmoc byla poražena, její rohy byly zlámány a Alexandrova říše se stala pátou světovou velmocí biblických dějin. Bude se o ní pojednávat v některém z dalších vydání tohoto časopisu.

Médo–perská světová velmoc existovala o něco déle než dvě stě let — od noci, kdy se zmocnila Babylóna v roce 539 př. n. l., do chvíle, kdy podlehla Alexandrovi. To je přibližně stejně dlouhá doba, jaká uplynula od Velké francouzské revoluce nebo od založení Spojených států amerických. Během tohoto poměrně krátkého období měli Médové a Peršané bezděčně mnoho společného s uskutečňováním Jehovových předsevzetí a se splňováním jeho neklamných proroctví.

[Poznámka pod čarou]