AZARJÁŠ

[Jehova pomohl].

1. Potomek Judy a Tamar; byl z Etanova domu. (1Pa 2:4, 6, 8)

2. Levita z Kehatovy linie; syn Sefanjáše a předek proroka Samuela. (1Pa 6:33, 36)

3. Áronův potomek v Eleazarově linii; Achimaacův syn. (1Pa 6:9)

4. Jeden ze Šalomounových knížat. (1Kr 4:2) Mluví se o něm jako o synovi kněze Cadoka; možná byl Achimaacův bratr. (1Pa 6:8)

5. Natanův syn; kníže, kterého Šalomoun jmenoval nad 12 zmocněnci pro opatřování potravin králově domácnosti. (1Kr 4:5, 7, 19)

6. Prorok, Odedův syn, který v roce 963 př. n. l. vyburcoval Asu, aby ‚pátral po Jehovovi‘. Díky tomu král odstranil z celé země „ohavnosti“ a postaral se o to, aby lid uzavřel smlouvu a aby přísahal, že „kdokoli by nepátral po Jehovovi, Bohu Izraele, měl by být usmrcen“. (2Pa 15:1–15)

7, 8. Druhý a pátý ze sedmi Jehošafatových synů. Od svého otce dostali mnoho darů a opevněná města, ale když se králem stal jejich starší bratr Jehoram, byli tito dva Jehošafatovi synové zavražděni. (2Pa 21:1–4) „Je patrně násilné domnívat se [jako někteří badatelé], že toto jméno bylo použito dvakrát z toho důvodu, že chlapci byli pouze nevlastními bratry nebo že jeden z nich zemřel jako dítě.“ (The Interpreter’s Dictionary of the Bible, G. A. Buttrick, ed., 1962, sv. 1, s. 325) Je nezvyklé, že by dva bratři měli očividně stejné jméno. V hebrejštině však mezi těmito dvěma jmény je nepatrný rozdíl v pravopisu a výslovnosti: ʽAzar·jahʹ („Jah pomohl“) a ʽAzar·jaʹhu („Jehova pomohl“).

9. Syn jistého Jehua a otec Chelece; byl z kmene Juda, v sedmé generaci od svého egyptského předka Jarchy. (1Pa 2:3, 34–39)

10. Judský král, nejmladší syn Jehorama a Atalji; je nazýván také Jehoachaz a Achazjáš. (2Kr 8:25–29; 2Pa 21:17; 22:1, 6; viz heslo ACHAZJÁŠ č. 2.)

11. Jerochamův syn. Jeden z pěti velitelů set, kteří v roce 898 př. n. l. pomohli svrhnout uchvatitelku judského trůnu Atalju a dosadit na něj Jehoaše. (2Pa 23:1–15)

12. Obedův syn. Jeden z pěti velitelů set, kteří v roce 898 př. n. l. pomohli dosadit na trůn Jehoaše místo samozvané královny Atalji. (2Pa 23:1–15)

13. Judský král, který panoval 52 let (829–778 př. n. l.). Syn Amacjáše a Jekolji. (2Kr 14:21; 15:1, 2) Ve 2. Královské 15:13 je nazván Uzzijáš. (Viz heslo UZZIJÁŠ č. 3.)

14. Velekněz, Jochananův syn, Áronův potomek. (1Pa 6:1–10) Možná to byl právě tento Azarjáš, kdo králi Uzzijášovi přikázal, aby opustil chrám, když se v něm chystal opovážlivě obětovat kadidlo; když král odmítal uposlechnout, ranil ho Jehova malomocenstvím. (2Pa 26:16–21) Asi třicet let po Uzzijášově smrti, v prvním roce vlády krále Ezekjáše (745 př. n. l.), Azarjáš, který stále sloužil jako velekněz (nebo jiný velekněz téhož jména), uznal, že Jehova žehná královým reformám. (2Pa 31:9, 10, 13)

15. Efrajimský kníže, Jehochananův syn. Když Izrael asi v polovině osmého století př. n. l. porazil Judu, odváděl s sebou 200 000 zajatců. Azarjáš a další efrajimská knížata se přičinili o jejich propuštění a hmotně je vybavili na zpáteční cestu. (2Pa 28:5–15)

16. Leviho potomek v Kehatově linii. Jeho syn Joel pomohl na Ezekjášův příkaz v roce 745 př. n. l. očistit chrám. (2Pa 29:1–12, 15)

17. Leviho potomek v Merariho linii; Jehallelelův syn; jeden z těch, kdo se podíleli na očištění chrámu, které bylo provedeno na Ezekjášův příkaz. (2Pa 29:1–12, 15)

18. Merajotův syn; Ezrův předek. (Ezr 7:3)

19. Syn Chilkijáše, velekněze v době Josijášovy vlády, a otec Serajáše (2Kr 22:3, 4; 1Pa 6:13, 14); předek opisovače Ezry. (Ezr 7:1)

20. Hošajášův syn. (Jer 43:2) Je také nazýván Jezanjáš (Jer 40:8; 42:1) a Jaazanjáš (2Kr 25:23). Azarjáš byl jedním z velitelů vojenských sil, kteří podpořili Gedaljáše (Jer 40:7–10); patřil k těm, kdo žádali Jeremjáše, aby se za ně modlil o vedení (Jer 42:1–3), a nakonec byl jedním z ‚opovážlivých mužů‘, kteří odmítli odpověď, kterou dal Jehova prostřednictvím Jeremjáše. (Jer 43:1–3)

21. Jeden z hebrejských mládenců, kteří byli v roce 617 př. n. l. odvedeni jako zajatci do Babylóna. Jeho jméno bylo změněno na Abednego, což pravděpodobně znamená „sluha Neba [babylónského boha]“. (Da 1:3–7) Po absolvování zvláštního tříletého kursu byli Azarjáš a jeho druhové (Daniel, Chananjáš, Mišael) shledáni ‚desetkrát lepšími než všichni kněží provozující magii a čarodějové‘ Babylóna. (Da 1:5, 14–20) Nejdříve mu hrozila smrt (Da 2:13–18), potom byl dosazen do úřadu správce (Da 2:49), ale nejtěžší zkouškou věrné oddanosti Jehovovi prošel, když byl do silně rozpálené pece vhozen za to, že odmítl uctívat sochu, kterou nechal vztyčit Nebukadnecar. (Da 3:12–30) Azarjáš byl skutečně mužem víry, a nepřímo se o něm zmínil apoštol Pavel, když mluvil o těch, kdo „zastavovali sílu ohně“. (Heb 11:34)

22. Jeden z těch, kdo se v roce 537 př. n. l. vrátili se Zerubbabelem z vyhnanství v Babylóně do Jeruzaléma. (Ne 7:6, 7) U Ezry 2:2 je nazván Serajáš.

23. Jeden z kněží, kteří po návratu z vyhnanství žili v Jeruzalémě. (1Pa 9:11) V paralelním soupisu (Ne 11:11) je nazván Serajáš. Pravděpodobně totožný s č. 22.

24. Syn Maasejáše, Ananjášova syna. Pod Nehemjášovým dozorem opravil v roce 455 př. n. l. část jeruzalémské zdi poblíž svého domu. (Ne 3:23, 24)

25. Jeden z těch, koho Nehemjáš pověřil, aby se s Ezrou a s dalšími muži účastnil průvodu, který kráčel po obnovené jeruzalémské zdi při příležitosti jejího zasvěcení. Možná je totožný s č. 27. (Ne 12:31–36)

26. Jeden ze 13 Levitů, kteří Ezrovi pomáhali vysvětlovat Zákon, jenž byl předčítán lidu. (Ne 8:7, 8)

27. Kněz nebo předek jednoho kněze, který za dnů místodržitele Nehemjáše stvrdil pečetí „důvěryhodnou úmluvu“. (Ne 9:38; 10:1, 2, 8)