Otázky čtenářů

◼ Podle toho, jak věci rozumím, jednal Bůh s lidmi od chvíle, kdy člověk upadl do hříchu, pouze prostřednictvím svého Syna. Jak tedy mohl Jehova jednat přímo se satanem, jak to ukazuje kniha Jobova?

Bůh jednal s lidmi prostřednictvím svého Syna jak před Adamovým hříchem, tak i potom, kdy Adam zhřešil a přivedl na svět nedokonalý rod. — Řím. 5:12.

Kolosanům 1:16, 17 říká o Božím prvorozeném Synu: „Jeho prostřednictvím byly stvořeny všechny jiné věci v nebesích a na zemi, věci viditelné a věci neviditelné . . . Všechny jiné věci byly stvořeny skrze něho a pro něho. Je také přede všemi jinými věcmi a jeho prostřednictvím byly učiněny všechny jiné věci, aby existovaly.“ Jan 1:1–3 mluví podobně, ale dovídáme se zde také, že tento Syn byl Slovo neboli Logos. I když ještě byli lidé dokonalí, dříve než Adam a Eva zhřešili, jednal s nimi Bůh a mluvil prostřednictvím svého mluvčího, Slova. Neměli bychom si tedy myslet, že Boží jednání s lidstvem prostřednictvím jeho Syna je následkem toho, že člověk zhřešil a stal se nedokonalým.

Bible nám neposkytuje mnoho podrobností o tom, jak se Jehova Bůh dorozumívá s duchovními tvory. 1. a 2. kapitola Jobova mluví o tom, že se kdysi satan objevil „před Jehovou“ ve shromáždění andělů v nebi. „Jehova na to řekl satanovi: ‚Odkud přicházíš?‘“ (Job 1:6, 7) V tomto případě Jobova kniha neukazuje, že by satan mluvil s Jehovou skrze nějakého prostředníka. A prorok Micheáš měl vidění Jehovy sedícího na svém trůnu. Tento prorok viděl anděla, který mluvil s Jehovou, a není zde zmínka o žádném prostředníkovi. (1. Král. 22:19–23) V těchto dvou případech se také nemluví o Logosovi. Není výslovně řečeno, zda se účastnil.

Když první člověk zhřešil, nemusel Bůh nic měnit na svém způsobu dorozumívání s Adamem. Adamova situace však byla odlišná. Než Adam zhřešil, byl lidským „synem Božím“. (Luk. 3:38) Potom již to tak nebylo. Potomci Adamovi byli také nedokonalí, poskvrnění hříchem. Jehova proto nemohl považovat ani věrně oddané a věrné muže a ženy za své „syny“ nebo lidské děti. Měl však v úmyslu způsobit změnu. Ježíš přišel a opatřil výkupní oběť, čímž položil základ, aby Jehova mohl odpustit hříchy těm, kteří v tuto oběť uvěří. Apoštol Pavel to křesťanům vysvětlil: „Byli [jsme] smířeni s Bohem smrtí jeho Syna, když jsme byli nepřáteli.“ — Řím. 5:10; Ef. 1:7.

Ano, aniž se sám stal nespravedlivým nebo nečistým, mohl Jehova potom odpustit hříchy věřícím lidem a mohl je považovat za čisté, bezhříšné lidské syny a přijmout je za syny duchovní. (Řím. 3:25, 26; 8:15–17) I při tom však Bůh užíval svého Syna, což je ukázáno ve zprávě o tom, jak Ježíš vylil o letnicích svatého ducha. — Sk. 2:33.

Bůh tedy nezačal jednat s lidmi prostřednictvím Slova teprve potom, když člověk zhřešil, a nemusíme to považovat za rozpor s tím, co čteme v knize Jobově.