8. Jaký důvěrný vztah můžeme k Jehovovi mít a jak Bůh projevil svou dobrotu?

⁸ David dále procítěně a úpěnlivě prosí: „Ty, Jehovo, jsi totiž dobrý a přichystaný odpouštět; a milující laskavost ke všem, kteří tě vzývají, je hojná. Dopřej přece sluchu, Jehovo, mé modlitbě; a věnuj přece pozornost hlasu mých snažných proseb. V den své tísně tě chci vzývat, neboť ty mi odpovíš.“ (Žalm 86:5–7) „Jehovo“ — znovu a znovu nás naplňuje rozechvěním důvěrnost tohoto oslovení! Je to důvěrnost, kterou je možné neustále pěstovat prostřednictvím modlitby. Při jiné příležitosti se David modlil: „Na hříchy mého mládí a na má vzbouření nevzpomínej. Vzpomínej na mne přece podle své milující laskavosti, kvůli své dobrotě, Jehovo.“ (Žalm 25:7) Jehova je samotným zosobněním dobroty — opatřil výkupné v podobě Ježíše, prokazuje milosrdenství kajícným hříšníkům a své věrně oddané a vděčné svědky zahrnuje milující laskavostí. — Žalm 100:3–5; Malachiáš 3:10.

11. Jak může jednání starších pomoci odstranit pocity viny?

¹¹ Mohou nastat okolnosti, kdy klopýtneme kvůli jiným. V dětství byli někteří citově nebo tělesně zneužiti a zůstaly v nich pocity viny nebo naprosté bezcennosti. Kdo se stal takovou obětí, může volat k Jehovovi s důvěrou, že on modlitbu vyslyší. (Žalm 55:16, 17) Některý laskavý starší snad takové osobě může projevit zájem a pomoci jí, aby pochopila, že oběť nenese žádnou vinu. Jestliže pak tento starší takovému člověku opakovaně přátelsky zatelefonuje, může to postiženému pomoci, takže nakonec bude schopen ‚nést břemeno‘. — Galaťanům 6:2, 5.

12. Jak přibylo těžkostí, ale jak jim můžeme úspěšně čelit?

¹² Je mnoho jiných tísnivých okolností, s nimiž se dnes Jehovův lid musí potýkat. Od první světové války, od roku 1914, začaly zemi sužovat velké pohromy. Jak předpověděl Ježíš, byl to „počátek tísnivých bolestí“. Tíseň narůstá s tím, jak postupujeme hlouběji do „závěru systému věcí“. (Matouš 24:3, 8) Ďáblovo „krátké časové období“ se chýlí ke konečnému dovršení. (Zjevení 12:12) „Jako řvoucí lev“, který si hledá kořist, používá tento velký Protivník každou dostupnou lest, aby nás oddělil od Božího stáda a zničil nás. (1. Petra 5:8) Ale to se mu nepodaří! Podobně jako David jsme totiž svou důvěrou pevně zakotveni u našeho jediného Boha, Jehovy.

13. Jak mohou rodiče a děti využívat Jehovovy dobroty?

¹³ David nepochybně do srdce svého syna Šalomouna vštěpoval, jak je nutné spoléhat se na Jehovovu dobrotu. Šalomoun tedy mohl poučovat svého vlastního syna: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky. Nestaň se moudrým ve svých vlastních očích. Boj se Jehovy a odvrať se od špatného.“ (Přísloví 3:5–7) Rodiče by dnes rovněž měli učit své malé děti, jak se mají s důvěrou modlit k Jehovovi a jak čelit útokům tohoto nelítostného světa — například tlaku vrstevníků ve škole a pokušením dopustit se nemravnosti. Jestliže společně se svými dětmi denně žijete pravdou, může se do jejich mladého srdce vštípit to, že budou Jehovu opravdově milovat a budou se na něj na modlitbách spoléhat. — 5. Mojžíšova 6:4–9; 11:18, 19.