1, 2. Co všechno chválí Jehovu a kdo se má k této chvále připojit?

DAVID, syn Jišaje, byl v mládí pastýřem. Pásl ovce nedaleko Betléma, a za tichých nocí, když sám na pastvinách dohlížel na stáda svého otce, jistě často vzhlížel k obloze plné hvězd. Nepochybně mu tyto vzpomínky živě vytanuly v mysli, když pod inspirací Božího svatého ducha skládal a zpíval nádherná slova 19. žalmu: „Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou. Do celé země vyšel jejich měřicí provazec, a až na nejzazší konec úrodné země jejich výroky.“ (Žalm 19:1, 4)

² Vznešená nebesa, Jehovův výtvor, bez řeči, beze slov a bez hlasu oznamují Boží slávu den za dnem a noc za nocí. Stvoření ohlašuje jeho slávu neustále, a když rozjímáme o tomto tichém svědectví, které vychází „do celé země“ a které všichni její obyvatelé mohou vidět, uvědomujeme si, jak jsme malí a nevýznamní. Toto tiché svědectví však nestačí. Věrní lidé jsou vybízeni, aby se k němu slyšitelně připojili svými hlasy. Nejmenovaný žalmista se na věrné Boží ctitele obrací těmito inspirovanými slovy: „Připisujte Jehovovi slávu a sílu. Připisujte Jehovovi slávu patřící jeho jménu.“ (Žalm 96:7, 8) Ti, kdo mají důvěrný vztah k Jehovovi, na tuto výzvu nadšeně reagují. Co však znamená připisovat Bohu slávu?

6. Jak Pavel uplatnil Žalm 19:4?

⁶ Pavel potom klade logickou otázku: „Jak . . . budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli? Jak zase uslyší, nebude-li někdo kázat?“ (Římanům 10:14) O Izraeli říká: „Všichni neposlouchali dobrou zprávu.“ Proč izraelský národ neposlouchal? Izraelité nereagovali proto, že neměli víru, a ne proto, že by neměli příležitost. Pavel to ukazuje tím, že cituje Žalm 19:4 a uplatňuje ho ne na tiché svědectví stvoření, ale na křesťanské kazatelské dílo. Říká: „Vždyť ve skutečnosti ‚jejich zvuk se roznesl po celé zemi a jejich výroky do nejzazších konců obydlené země‘.“ (Římanům 10:16, 18) Ano, stejně jako Jehovu oslavují jeho neživé výtvory, tak i křesťané v prvním století kázali dobrou zprávu o záchraně všude, kam přišli, a tím chválili Boha „po celé zemi“. Také ve svém dopise Kolosanům Pavel popsal, jak daleko se dobrá zpráva rozšířila. Řekl, že byla kázána „v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:23)