Projevuj důvěru v Jehovu uplatňováním toho, co ses naučil
„Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro; přebývej na zemi a jednej s věrností.“ — ŽALM 37:3.
1, 2. a) K čemu by mělo vést naše osobní studium? b) Jaké znázornění poskytuje Jakub? Je pohled, který popisuje, pouze zběžný?
STUDIUM Božího slova není jen pro naše osobní potěšení. Studium by mělo být prostředkem k pěstování důvěry v Jehovu. (Přísloví 3:1–5) Výše uvedená žalmistova slova ukazují, že zbožná důvěra se pak projevuje tím, že člověk ‚činí dobro‘.
2 Jakub naléhavě vybízel: „Staňte se . . . činiteli slova, a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním. Jestliže je totiž někdo posluchačem slova, a ne činitelem, takový je jako muž, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle. Dívá se totiž na sebe a odchází a ihned zapomíná, jakým je člověkem.“ (Jakub 1:22–24) Dívá-li se někdo tímto způsobem, je to víc než jen zběžný pohled. Řecké slovo „dívat se“, jehož je zde užito, v podstatě „označuje činnost mysli, při níž pochopíme určité skutečnosti ohledně nějaké věci“. — W. E. Vine: An Expository Dictionary of New Testament Words, (Výkladový slovník slov Nového zákona); srovnej Skutky 7:31, Kingdom Interlinear (Meziřádkový překlad Království).
3. Jak by se mohlo stát, že ten, kdo se dívá do zrcadla, rychle zapomene, „jakým je člověkem“?
3 Představ si tedy muže, který se prohlíží v zrcadle a snad zjišťuje, že to, co vidí, je poněkud nelichotivé. Vidí možná dvojitou bradu, která se vytvořila následkem přejídání a nemírného pití, váčky pod očima z nedostatku spánku a vrásky mezi obočím z neustálých úzkostlivých starostí. Když se tak na sebe dívá, rozhodne se, že změní své zvyky a svůj způsob života, což měl učinit již dávno. Potom „odchází“. Znepokojující obraz mu pěkně zmizel z očí, a tak „ihned zapomíná“, snad ani ne jak vypadá, ale „jakým je člověkem“. Jeho předsevzetí, že učiní změny, pomíjí.
4. Jak platí Jakubovo přirovnání na naše studium Písma?
4 Podobně se může stát, že jsi schopným badatelem Bible. Ale jak reaguješ na to, co vidíš v zrcadle Božího slova? Když pozoruješ, že ukazuje duchovní kazy a vady, vyvolá to v tobě jen přechodnou starost, nebo se pevně rozhodneš, že tyto závady napravíš? Jakub dodal: „Kdo se však zahledí do dokonalého zákona, který náleží k svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný, když to bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.“ (Jakub 1:25) Žalmista se modlil: „Pouč mě, Jehovo, o cestě svých předpisů, abych ji zachovával až doposledka.“ — Žalm 119:33.
Co o nás vypovídají naše zvyklosti
5. a) Co o nás vypovídají naše zvyklosti? b) Jaký osud čeká ty, kteří „konají to, co ubližuje“?
5 Naše činy nebo naše zvyklosti opravdu dokazují, čím jsme uvnitř. Dříve nebo později se projeví naše „skryté já“ tím, že konáme buď dobré nebo špatné. (Žalm 51:6; 51:8, KB) Šalomoun řekl: „Právě podle jeho zvyklostí se na chlapci pozná, zda je jeho činnost ryzí a přímá.“ (Přísloví 20:11) To platilo o Jákobovi a Ezauovi, když byli mladí. Jak plynul čas, z Ezauových zvyklostí bylo patrné, že nemá ocenění pro duchovní věci. (1. Mojžíšova 25:27–34; Hebrejcům 12:16) To platilo i o tisících těch, kteří tvrdili, že důvěřují v Jehovu, ale prokázalo se, že jsou, jak říká Bible, těmi, „kteří konají to, co ubližuje“. (Job 34:8) Žalmista napsal: „Když ničemní raší jako rostlinstvo a rozkvétají všichni, kteří konají to, co ubližuje, je to proto, aby byli navždy vyhubeni.“ — Žalm 92:7; 92:8, KB.
6. Proč je tak důležité, abychom nyní projevili svou důvěru v Jehovu?
6 Počet zlých lidí vzrůstá a k jejich zkáze dojde brzy; Bůh nebude trpět činitele zla nekonečně. (Přísloví 10:29) Proto je naléhavě nutné, abychom projevili důvěru v Jehovu tím, že jednáme podle toho, co poznáváme. „Udržte si znamenité chování mezi národy,“ vybízí Petr. (1. Petra 2:12) Například ve kterých oblastech bychom se mohli zlepšit?
Naše jednání s druhými
7. Proč musíme být opatrní v jednání s těmi, „kteří jsou vně“?
7 Jednou oblastí by mohl být náš způsob jednání s druhými. Přísloví 13:20 upozorňuje: „Kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ Někteří neuplatňovali tuto inspirovanou radu a připustili, že se příliš důvěrně seznámili se světskými lidmi v práci a ve škole. Jeden ženatý bratr se při tom zapletl do nečistého jednání s nějakou ženou v zaměstnání. Chodil také se spolupracovníky pít a začal se opíjet. Jistě, musíme ‚chodit dále v moudrosti vůči těm, kteří jsou vně‘. — Kolosanům 4:5.
8. Jak by mohli někteří zlepšit své jednání se spolukřesťany?
8 Ale jak máme jednat se spolukřesťany? Představ si například, že dlužíš bratrovi peníze. Směl bys zbytečně otálet se splacením dluhu a říkat si, že přece bratr je na tom dobře, zatímco pro tebe jsou ty peníze potřebnější než pro něho? „Ničemný si půjčuje a nesplácí,“ říká Žalm 37:21. Nebo jsi-li zaměstnavatel, uplatňuješ zásadu, že „dělník je hoden své mzdy“, když jde o to, abys dal výplatu zaměstnancům, kteří jsou svědky? (1. Timoteovi 5:18) Pavel mohl říci o svém vlastním jednání: „Chovali [jsme se] ve světě, ale obzvláště vůči vám, se svatostí a zbožnou upřímností.“ — 2. Korinťanům 1:12.
Nenápadné oblékání a účes
9. Jaké tendence v oblékání a účesu pozorovali někteří starší?
9 Jeden cestující dozorce v Německu popsal některé místní křesťany jako „generaci v teniskách“, protože chodí na shromáždění příliš nedbale oblečení. Kancelář odbočky dodala, že někteří účastníci shromáždění „vypadají téměř nepořádně“, ačkoli „převážná většina našich bratrů se obléká nenápadně“. Z jiné země přichází podobná zpráva, že „je zde problémem nedostatek osobní hygieny . . . Někteří bratři nechodí čistě oblečeni. Na shromáždění nebo do kazatelské služby přicházeji neučesaní a špinaví.“ Je opravdu důležité, aby byli Jehovovi služebníci upravení a čistí v každém ohledu. — 2. Korinťanům 7:1.
10. a) Kterou zásadou bychom se měli řídit při volbě oblékání a účesu? b) Kdy může být rada vhodná a jak bychom na ni měli reagovat?
10 Musíme se „oblékat nenápadně, vkusně a vhodně“, zejména když se věnujeme duchovní činnosti. (1. Timoteovi 2:9, New International Version, [Nový mezinárodní překlad]) Nejde o to, zda je nějaký střih mimořádně módní, ale zda je vhodný pro toho, kdo prohlašuje, že je Božím služebníkem. (Římanům 12:2; 2. Korinťanům 6:3) Příliš ledabylé nebo přiléhavé oblečení může odvracet pozornost od našeho poselství. Móda, která očividně a záměrně dodává mužům ženské vzezření a ženám mužské, je zcela jistě nevhodná. (Srovnej 5. Mojžíšovu 22:5.) Místní zvyky se samozřejmě liší podle počasí, potřeb v zaměstnání a jiných okolností, takže křesťanský sbor neurčuje žádná pevná pravidla, která by měla platit pro celosvětové bratrství. Ani starší by neměli vnucovat stádu svůj osobní vkus. Pokud však účes některého zvěstovatele království zneklidňuje sbor nebo narušuje službu, je namístě laskavá rada. Budeš na takovou radu reagovat pokorně a projevíš důvěru v Jehovu? — Hebrejcům 12:7.
Důvěřovat Bohu, že se postará o ty, kteří hledají království
11. Jak někteří zabředli do úsilí po hmotných věcech a proč je to nemoudré?
11 „Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33) Je opravdu smutné, jestliže někteří nedbají těchto slov. Uvěří-li pohádce o finanční jistotě, horlivě se snaží získat bohatství, světské vzdělání a světskou kariéru, přičemž „důvěřují ve své prostředky k obživě“. (Žalm 49:6; 49:7, KB) Šalomoun varuje: „Nelopoť se, abys získal bohatství . . . Způsobil jsi, aby tvé oči na ně pohlédly, když není ničím? Vždyť si zcela jistě dělá křídla jakoby orlí a ulétá k nebesům.“ — Přísloví 23:4, 5.
12. Jak se ti, kteří usilují o bohatství, ‚probodávají mnoha bolestmi‘?
12 Apoštol Pavel dále varuje: „Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Timoteovi 6:10) V rozhovoru uveřejněném v časopisu U.S.News and World Report řekl Dr. Douglas LaBier, že mnoho mladých mužů a žen pociťuje v úsilí o bohatství „nespokojenost, úzkostlivou starost, deprese, pocit prázdnoty, chorobné představy a mají také celou řadu tělesných potíží — bolesti hlavy, bolesti v zádech, zažívací problémy, nespavost, nechutenství“.
13. Proč je nejlepší být spokojen se „živobytím a něčím na sebe“?
13 Ti, kteří důvěřují, že se Jehova o ně postará, si ušetří mnoho bolestí a úzkostlivých starostí. Je pravda, že spokojenost s pouhým „živobytím a něčím na sebe“ může znamenat skromnější životní úroveň. (1. Timoteovi 6:8) Ale „hodnotné věci nebudou k prospěchu ve dni rozlícení“. (Přísloví 11:4) Jestliže však rozšiřujeme svou službu Jehovovi, může nás čekat „Jehovovo požehnání“, které „obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest“. — Přísloví 10:22.
‚Hledej pokoj a usiluj o něj‘
14, 15. a) Jaké problémy někdy ruší pokoj ve sborech? b) Jak je možné usilovat o pokoj, když dojde k nesouladu?
14 Jiný způsob, jak můžeme projevovat důvěru v Jehovu, je ‚hledat pokoj a usilovat o něj‘ mezi našimi spoluvěřícími. (1. Petra 3:10–12) Někdy se však může stát, že vznikne mezi bratry rozhořčený spor pro nezávažné věci, jako je například výzdoba sálu království, úpravy ve sborových obvodech, úkoly při studiu knihy, péče o dodávky časopisů a literatury. Nebo v některých případech bratři neřešili své osobní nebo obchodní spory v duchu Matouše 18:15–17, ale přestali spolu mluvit nebo zneklidnili sbor svými rozpory.
15 Jakub říká: „Semeno ovoce spravedlnosti se rozsévá v pokojných podmínkách pro ty, kteří působí pokoj.“ (Jakub 3:18) Proto buď v zájmu pokoje ochoten podřídit se vkusu nebo názoru druhých, a dokonce se i vzdej toho, nač máš právo. (Srovnej 1. Mojžíšovu 13:5–12.) Jestliže se například dva sbory dělí o jeden sál království, neměl by jeden sbor zaujímat stanovisko, že sál je „jeho“ a že má právo diktovat dobu shromáždění nebo jiné věci druhému sboru. Měla by panovat vzájemné úcta a spolupráce.
16. Jakou cenu má uznání teokratického pořádku doma a ve sboru?
16 Mnoha sporům je možno se vyhnout, jestliže prostě uznáváme teokratický pořádek a zachováváme si místo, které nám patří. (1. Korinťanům 11:3; Efezanům 5:22–27) Jestliže manželky dbají na přání svých manželů, děti poslouchají příkazy rodičů, služební pomocníci se řídí pokyny starších, pak jejich činnost působí „k růstu [sboru] k jeho budování v lásce.“ (Efezanům 4:16) Je pravda, že se někdy manželé, rodiče i starší dopustí nějaké chyby. (Římanům 3:23) Zlepší se však situace tím, že se někdo bouří, stěžuje si nebo odporuje dobře míněným pokynům? Oč lepší je zachovat si své místo, které nám určil Bůh, a hledat pokoj!
Vynakládat úsilí v kazatelské službě
17. a) Jak někteří odůvodňují to, že se účastní kazatelského díla jen symbolicky? b) Jak mají podle Ježíšova povzbuzení reagovat křesťané na dnešní tlaky?
17 Pro mnohé je však nejtěžším úkolem plnit křesťanské poslání a kázat dobré poselství. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Někteří se podílejí na kazatelské službě jen nejmenší měrou a odůvodňují to tím, že vydělávat na živobytí a starat se o rodinu je tak náročné, že již sotva mohou dělat víc. Je pravda, že v „posledních dnech“ se projevuje značný tlak v mnoha ohledech. (2. Timoteovi 3:1) Ježíš však varoval, abychom se nedali ‚obtížit úzkostlivými životními starostmi‘. Když se poměry zhoršují, měli by se křesťané ‚vzpřímit‘ a měli by ‚pozdvihnout hlavu‘. (Lukáš 21:28, 34) Jedním z nejlepších způsobů, jak můžeme ‚stát pevně‘ proti satanovým útokům, je mít ‚nohy obuté výstrojí dobrého poselství‘ — totiž pravidelně se účastnit kázání. — Efezanům 6:14, 15.
18. Proč se snad někteří zdráhají plně se účastnit kazatelského díla?
18 V Pavlově době mnozí křesťané (alespoň v některých sborech) ‚hledali své zájmy, ne zájmy Krista Ježíše‘. (Filipanům 2:21) Nemohlo by se to stát některým dnes mezi námi? Možná, že se nedívají na hledání království tak, jako onen muž, který našel „jednu perlu vysoké hodnoty“, pro kterou obětoval všechno. (Matouš 13:45, 46) Věnují se svým soukromým zájmům, jdou cestou nejmenšího odporu a službu vykonávají pouze symbolicky. Uvědom si však, že láska k Jehovovi a k bližnímu podněcuje pravé křesťany ke kázání, i když snad musíme přemáhat svůj přirozený sklon, máme-li začít mluvit s někým, koho neznáme. — Matouš 22:37–39.
19. Proč se Jehovovi nelíbí vlažné projevy a jak bychom mohli sami posoudit, jak mu sloužíme?
19 Jestliže nás nic nepodněcuje ke kázání, pak je naše láska k Jehovovi a naše důvěra k němu jen o něco víc než vědomí, že existuje. „Znej Boha svého otce a služ mu úplným srdcem,“ vybízel David Šalomouna, „Jehova totiž zkoumá všechna srdce a rozeznává každý sklon myšlenek.“ (1. Paralipomenon 28:9) Jehovu neoklameme vlažnými projevy. Ani pravidelný podíl na kazatelské službě ho neuspokojí, jestliže konáme jen zlomek toho, co bychom mohli vykonat, kdybychom ‚se velmi namáhali‘. (Lukáš 13:24) Každý křesťan tedy musí čestně ohodnotit svůj podíl na kazatelské službě a položit si otázku: ‚Dělám opravdu všechno, co mohu?‘ Třeba bude nutné pozměnit svůj žebříček hodnot.
Příklad druhých nás podněcuje, abychom ‚činili dobro‘
20. Proč je vhodné zkoumat dobré příklady, které nám poskytují spolukřesťané?
20 Svou službu Bohu nevykonáváme „ve srovnání s někým jiným“. (Galaťanům 6:4) Ale dobré příklady druhých nás mohou často podnítit, abychom konali víc. A sám apoštol Pavel řekl: „Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův.“ (1. Korinťanům 11:1) Zamysli se tedy nad tím, kolik času tráví naši bratři každý měsíc v kazatelské službě. Ve Spojených státech se průměrný počet hodin na zvěstovatele zvýšil z 8,3 hodiny v roce 1979 na 9,7 hodiny v roce 1987. Naši bratři věnují kazatelské službě stále více času. Děláš to i ty?
21. Co podnítilo mnohé, aby se ujali průkopnické služby? Znázorni to.
21 Příklady horlivosti podnítily mnoho dalších osob, aby se ujaly pravidelné průkopnické služby. Jedna mladá sestra, která se jmenuje Angela a žije v Kalifornii, dostala nabídku na lákavé zaměstnání včetně stipendia na škole, kterou si vybere. Místo toho se však přihlásila do kazatelské služby plným časem. Proč? „Ve společnosti mnoha průkopníků jsem viděla, že mají skutečnou radost a uspokojení nejen z vlastního života, ale ze vztahu k Jehovovi. Přála jsem si mít tuto hlubokou radost a toto uspokojení.“
22. Jaký užitek budeme mít, jestliže uplatňujeme, co jsme se naučili?
22 Přeješ si „hlubokou radost a uspokojení“? Pak „důvěřuj v Jehovu a čiň dobro“! Ať tě to, co znáš, podněcuje, abys činil v Jehovově službě, co můžeš. Budeš-li uplatňovat věci, které ses naučil, bude tvůj duchovní pokrok patrný všem a bude pomáhat druhým k záchraně života. (1. Timoteovi 4:15, 16) Kéž proto všichni jednáme podle Pavlových slov ve Filipanům 4:9: „Cvičte se v tom, co jste se naučili i přijali, slyšeli a viděli ve spojitosti se mnou, a Bůh pokoje bude s vámi.“
Body k opakování
◼ Jak bychom měli reagovat, když se zadíváme do zrcadla Božího slova?
◼ Jak bychom se mohli zlepšit v jednání s druhými?
◼ Proč je nemoudré usilovat o hmotné věci? Jak můžeme hledat pokoj ve sboru?
◼ Co by nás mělo podněcovat, abychom se plně podíleli na kazatelské službě?
[Obrázek na straně 28]
Nestačí jen pozorovat duchovní kazy a vady. Musíme jednat, abychom je napravili
[Obrázky na straně 30]
Ti, kteří usilují o bohatství, si často způsobují „mnoho bolestí“