KRÁLOVNA

V dnešním smyslu to je titul, který se dává buď manželce krále, nebo ženě v postavení monarchy. V Bibli jsou tímto titulem většinou označovány ženy, které nepocházely z království Izraele a Judy. Hebrejské slovo, které je svým významem nejbližší dnešnímu pojmu ‚královna‘, je mal·kahʹ. V Orientu se zřídkakdy stávalo, že by žena měla vládní moc. Jednou z žen, které tuto moc měly, byla možná královna ze Šeby. (1Kr 10:1; Mt 12:42) V Křesťanských řeckých písmech je slovo „královna“ přeloženo ze slova ba·siʹlis·sa, což je ženský rod slova, které znamená „král“. Tento titul je použit na etiopskou královnu kandake. (Sk 8:27)

V Hebrejských písmech se výraz mal·kahʹ častěji používá na královnu choť nebo na hlavní manželku krále nějaké cizí mocnosti. Vašti jakožto hlavní manželka perského krále Ahasvera byla spíše královnou chotí než vládnoucí královnou. Nahradila ji Židovka Ester, a ta se tak stala královnou chotí; Ester se sice těšila královské důstojnosti, ale nebyla spoluvládkyní (Es 1:9, 12, 19; 2:17, 22; 4:11) a veškerou autoritu, kterou snad měla, jí udělil král. (Srovnej Es 8:1–8, 10; 9:29–32.)

Izrael. Hebrejské slovo gevi·rahʹ, jež je v některých překladech přeloženo slovem „královna“, znamená přesněji „dáma“ nebo „paní“. Zdá se, že v případech, kdy je tento titul použit, se vztahuje hlavně na matku nebo na babičku krále, a takovým ženám se projevovala královská úcta; příkladem toho je Jezábel, matka izraelského krále Jehorama. (2Kr 10:13) Když k Šalomounovi přišla jeho matka s určitou žádostí, Šalomoun se jí poklonil a nechal pro ni přistavit trůn po své pravici. (1Kr 2:19) Král mohl „paní“ sesadit, což se stalo babičce judského krále Asy, která se jmenovala Maaka; Asa ji odstranil z postavení „paní“, protože udělala hroznou modlu k posvátnému kůlu. (1Kr 15:13)

V království Judy a v království Izraele se podle zákona nemohla žádná žena stát hlavou státu. (5Mo 17:14, 15) Ovšem Atalja, která byla dcerou ničemného izraelského krále Achaba a jeho manželky Jezábel, zahubila všechny dědice království, kromě Achazjášova syna Jehoaše, kterého Achazjášova sestra Jehošeba ukryla. Atalja potom nezákonně vládla šest let, dokud nebyla na příkaz velekněze Jehojady popravena. (2Kr 11:1–3, 13–16)

Babylón. V Babylóně byl trůn vyhrazen výslovně pro krále. U Daniela 5:10 je zmínka o ‚královně‘ (aramejsky mal·kahʹ), což patrně nebyla Belšacarova manželka, ale matka; svědčí o tom skutečnost, že byla obeznámena s událostmi, které se týkaly Belšacarova děda Nebukadnecara. Jako královna matka se těšila jisté míře královské důstojnosti a všichni včetně krále Belšacara si jí velmi vážili.

Egypt. V rané době stáli v čele státu muži. „Královny“ byly ve skutečnosti choti. Tachpenes, faraónova manželka, je v 1. Královské 11:19 označena jako „paní“. Hatšepsut vládla jako královna jen proto, že odmítla vzdát se vladařství, když dědic, král Thutmóse III., dospěl. Po její smrti Thutmóse III. odstranil nebo zničil všechny její památníky. Ale později, když nad Egyptem vládli Ptolemaiovci (Makedonci), byly zde královny, které vládly.

Ve falešném uctívání. V Jeremjášově době se odpadličtí Izraelité odvrátili od Jehovy, svého skutečného Krále, a jednali jako modláři — pekli koláče, vylévali tekuté oběti a přinášeli obětní dým „královně [heb. meleʹkheth] nebes“. (Jer 7:18; 44:17, 18; viz heslo KRÁLOVNA NEBES.)

Ve Zjevení 18:7 je ukázáno, že Velký Babylón vychloubačně říká: „Sedím jako královna [řec. ba·siʹlis·sa]“, a že přitom sedí na ‚lidech a zástupech a národech a jazycích‘. (Zj 17:15) Svou nadvládu si udržuje svými nemravnými styky s pozemskými panovníky, jako to dělalo mnoho královen v minulosti. (Zj 17:1–5; 18:3, 9; viz heslo VELKÝ BABYLÓN.)

„Královská choť“ v nebi. V Hebrejcům 1:8, 9 je na Krista Ježíše uplatněn Žalm 45:6, 7, a proto se zdá pravděpodobné, že „králova dcera“, o které se mluví v Žalmu 45:13, je prorockým označením třídy nevěsty. To by znamenalo, že „královská choť“ (heb. še·ghalʹ), o které je zmínka v Žalmu 45:9, je manželka Velkého Krále, Jehovy. Královskou autoritu však Jehova nesvěřuje této ‚královské choti‘, ale Ježíši Kristu a jeho 144 000 společníkům, kteří byli vyplaceni ze země. (Zj 20:4, 6 ; Da 7:13, 14, 27)