Vrcholné myšlenky — Bible 42. až 72. žalm

Čekat na Jehovu

Jehovovi služebníci mohou čelit zkouškám víry s vytrvalostí, protože Bůh je jejich útočiště a osvoboditel. Jak dobře je to ukázáno ve druhé části knihy žalmů! Ano, 42. až 72. žalm dokazují, že můžeme s modlitbou čekat, že Jehova bude jednat v náš prospěch.

„Čekej na Boha“

Čti prosím 42. až 45. žalm. Levita v exilu je smutný, že nemůže jít do Jehovovy svatyně, ale je ochotný „čekat na Boha“, že bude jednat jako jeho zachránce. (42., 43. žalm) Pak přichází úpěnlivá prosba za ohrožený národ, možná narážka na asyrský vpád do Judy za dnů krále Ezechjáše. (44. žalm) Následuje svatební píseň poukazující na Mesiáše, Ježíše Krista, který musí ‚jet ve věci pravdy a pokory a spravedlnosti‘. — Žalm 45.

◆ 42:1 (42:2, „KB“) — Jak byl žalmista jako „laň, která touží po vodních tocích“?

Tento levita byl z určitého důvodu v exilu. Tak značně mu chybělo uctívání v Jehovově svatyni, že se cítil jako štvaná, žíznivá laň, která touží po vodě v pusté zemi bez vody. ‚Žíznil‘ a toužil po Jehovovi a po přednosti uctívat Boha v jeho svatyni. — 2. verš.

◆ 45:1 (45:2, „KB“) — Jaká ‚dobrá věc‘ rozechvěla žalmistovo srdce?

Část tohoto žalmu se vztahovala na Ježíše Krista. (Žalm 45:6, 7; 45:7, 8, „KB“; Hebr. 1:8, 9) Žalmistovo srdce tedy bylo rozechvěno budoucí událostí — nastolením mesiášského království v roce 1914. Svědkové Jehovovi jsou také puzeni, aby oznamovali tuto „dobrou věc“.

K našemu poučení: Zkušenost žalmisty v exilu by nás měla podnítit, abychom projevovali hluboké ocenění pro společenství s Jehovovým lidem, z něhož se nyní těšíme. Jsme-li kvůli pronásledování nějak dočasně omezeni, abychom s nimi byli pohromadě, můžeme přemýšlet o dřívějších radostech ve svaté službě a měli bychom se modlit o vytrvalost, když „čekáme na Boha“, aby obnovil naše činné společenství s jeho ctiteli. — Žalm 42:4, 5, 11; 42:5, 6, 12, „KB“; 43:3–5.

Naše milosrdné útočiště

Čti 46. až 51. žalm. Jehova, naše útočiště, způsobí, aby přestaly války. (46. žalm) Je „Králem celé země“, a tímto neviditelným ochráncem je náš Bůh navždy. (Žalm 47, 48) Ti, kteří jsou utlačovaní, musí čekat na Jehovu, ale ti, kteří ‚předkládají díkůvzdání jako svou oběť ‘, ‚uvidí záchranu od Boha‘. (49., 50. žalm) Jestliže zhřešíme, ale činíme pokání, tak jako David ze svého hříchu s Batšebou, osvobodí nás Bůh od viny krve, protože ‚nepohrdne srdcem zlomeným a zdrceným‘. — Žalm 51.

◆ 46:2 (46:3, „KB“) — Jak mohla ‚země podstoupit změnu‘?

I kdyby se hory skryly do moře v přirozeném vzedmutí země, neměli by příčinu ke strachu ti, kteří spoléhají na Boha. Ať se děje cokoli, mohou mít neotřesitelnou důvěru v Jehovu jako své útočiště.

◆ 51:5 (51:7, „KB“) — O jakém hříchu se David zmiňoval?

Nedomníval se, že manželské styky, početí a porod jsou hříšné, ani se nezmiňoval o nějakém zvláštním hříchu své matky. Spíše jako Adamův potomek uznával svou vlastní hříšnou podstatu. (Job 14:4; Řím. 5:12) Jehova neprojevil Davidovi milosrdenství jenom kvůli smlouvě o království, ale také proto, že David měl dědičné hříšné sklony a že činil pokání — 2. Sam. 7:12–16.

K našemu poučení: Žalm 46 se vztahuje k době, kdy Jeruzalém ohrožovali Asyřané. Král Ezechjáš poznal, že ‚Bůh je útočištěm a pomocí, která se pohotově najde v tísních‘, modlil se k Jehovovi a město bylo zázračně osvobozeno. (2. Král. 19. kapitola) I my, když jsme v tísni, bychom měli činit Boha svým útočištěm. Jak? Tím, že na něj spoléháme, pevně se držíme jeho Slova a jsme věrni jeho organizaci.

Osvobození je jisté

Čti 52. až 57. žalm. Bůh chce špatného člověka ‚vykořenit ze země živých‘ a ‚rozptýlit kosti‘ každého, kdo se staví proti jeho lidu. (Žalm 52, 53) Když byl David štvaný Saulem, důvěřoval v božskou záchranu a jako oběť proradnosti uvrhl své břemeno na Jehovu. (Žalm 54, 55) Žalmista byl ochoten čekat na Boha, až ukončí protivenství. — Žalm 56, 57.

◆ 52:8 (52:10, „KB“) — Jak je spravedlivý podoben olivovníku?

Olivovník může symbolizovat plodnost, nádheru a důstojnost. (Jer. 11:16; Oz. 14:6) V tomto žalmu je postaven ten, kdo plánuje ničemné úklady a dochází špatných konců, do protikladu ke spravedlivému člověku, který je chráněn a vzkvétá jako bujný olivovník.

◆ 54:1 (54:3, „KB“) — Proč David říkal „zachraň mě svým jménem“?

Božské jméno nemá žádnou mystickou sílu, ale může představovat samotného Boha. David tedy při této své úpěnlivé prosbě uznal, že Jehova je schopen zachránit svůj lid. (2. Mojž. 6:1–8) Zifité odhalili králi Saulovi místo Davidova pobytu a vpád Filištínů do Izraele zkrátil štvaní Davida. (1. Sam. 23:13–29; Žalm 54 záhlaví) Tak Jehova zachránil Davida.

K našemu poučení: Davidovi nepřátelé vyhloubili před Davidem jámu. (Žalm 57:6; 57:7, „KB“) Taková jáma k polapení člověka by mohla znamenat nebezpečné okolnosti nebo intriky ohrožující Jehovovy služebníky. Odpůrci Božího lidu mohou být polapeni svými vlastními zlými úklady. Spoléháme-li tedy na Jehovu a jednáme obezřetně, naše osvobození je jisté. — Přísl. 11:21; 26:27.

‚Čekat mlčky‘

Čti 58. až 64. žalm. David se modlil, aby Bůh odplatil ničemným, protože byl znepokojen nespravedlností. (Žalm 58, 59) Když mu hrozila porážka, úpěnlivě prosil o záchranu, a byl si jistý, že Bůh pošlape jeho protivníky. (60. žalm) Jehova byl vždy Davidovi útočištěm, David tedy mlčky čekal na záchranu. (Žalm 61, 62) David vyrazil do pustiny, asi když se Absalom vzbouřil, a našel radost ‚ve stínu Božích křídel‘. (Žalm 63) Žalmista se také modlil o ochranu před ‚těmi, kteří konají to, co ubližuje‘, a měl důvěru, že spravedlivý najde útočiště v Jehovovi. — Žalm 64.

◆ 58:3–5 (58:4–6, „KB“) — Jak jsou zlí jako had?

Lživé, pomlouvačné výroky zlých mohou ničit pověst jejich oběti, mohou být smrtelné dokonce jako hadí jed. (Žalm 140:3; 140:4, „KB“; Řím. 3:13; Jak. 3:8) Kromě toho jsou zlí „hluší jako kobra, jež si zacpává ucho,“ a nechtějí slyšet a přijímat vedení.

◆ 63:3 (63:4, „KB“) — Jak je Boží milující laskavost „lepší než život“?

Život nezávislý na Bohu postrádá opravdový účel. Jehova však dal svojí věrně oddanou láskou, kterou vyjádřil Davidovi, jeho životu skutečný význam. Důvěrné přátelství s Bohem vždycky dodávalo význam životům jeho služebníků, ujišťovalo je o Boží pomoci a jeho vedení a dávalo jim možnost těšit se na věčný život ve štěstí.

K našemu poučení: David byl ochotný ‚čekat mlčky‘, až Bůh bude jednat v jeho prospěch. (Žalm 62:1–7; 62:2–8, „KB“) Podřídil se Jehovově vůli, měl pocit bezpečí a tiše důvěřoval v Boha. Budeme-li mít takovou důvěru v Jehovu, bude „Boží pokoj“ střežit naše srdce a myšlenkové síly, když budeme čekat na božské osvobození od nepřátel a soužení. — Fil. 4:6, 7; Žalm 33:20.

Chvalme svého Zachránce

Čti 65. až 72. žalm. Je to chvála Jehovy jako zdroje hojných sklizní, vydatných spršek, svěžích pastvin a plodných stád. (Žalm 65) Měly by se hrát melodie „slávě jeho jména“. (Žalm 66) Mělo by se mu chvalořečit a chválit ho jako ‚Boha záchranných skutků‘. (Žalm 67, 68) Jsou zde předpověděna Mesiášova utrpení a Jehova je veleben jako „ten, kdo opatřuje únik“ a na jehož pomoc žalmista čeká. (Žalm 69–71) Taková důvěra bude odměněna celosvětovým zdarem a osvobozením od útlaku, jež zajistí Mesiášovo požehnané panství. — Žalm 72.

◆ 68:11 (68:12, „KB“) — Kdo zřizuje „velké vojsko“ žen?

Když Jehova používal izraelské bojovníky, aby poráželi nepřítele, oznamovaly izraelské ženy veřejně dobrou zprávu o vítězství hudbou, zpěvem a tancem. (1. Sam. 18:6, 7; srovnej 2. Mojžíšovu 15:20, 21.) Izraelští muži poslouchali Boží „výroky“ neboli příkaz, bojovali proti nepřátelským národům v Zaslíbené zemi a poráželi je. Izraelské ženy tak dostaly dobrou zprávu, kterou veřejně oznamovaly při oslavách vítězství. I dnes hrají ženy–služebnice významnou úlohu při veřejném oznamování království, když vyprávějí dobrou zprávu o Jehovově „výroku“, k níž patří oznámení národům, že brzy budou podmaněny mesiášským Králem, Ježíšem Kristem.

◆ 69:23 (69:24, „KB“) — Proč měl Bůh způsobit, aby nepřátelům kolísaly boky?

Když jsou silné svaly na bocích napjaté, mohou vydat mnoho síly. Jestliže se však boky třesou neboli kolísají, snad ze strachu, dochází ke ztrátě síly. David ve své snažné prosbě o osvobození prosil Boha, aby zbavil jeho nepřátele nesprávně používané síly.

◆ 72:16 — Co naznačovala tato plodnost?

‚Ovoce jako v Libanonu‘ možná naznačovalo obilí, které rostlo tak hustě a tak vysoko, že se podobalo libanonským svěže zeleným, do výše se vypínajícím hájům. Snad bylo možné, že se vysoké, silné stvoly obilí, jež podpíraly těžké klasy, vzkvétající na stupňovitých polích až k vrcholkům hor, daly přirovnat k nebetyčným ohromným libanonským cedrům. To ukazuje na neobyčejně bohaté žně během Mesiášova panství. A skutečnost, že „ti, kteří jsou z města, rozkvetou jako zemské rostlinstvo“, naznačuje, že Ježíšových pozemských poddaných bude skutečně velké množství.

K našemu poučení: Žalmista se modlil: „Protože jsi mi dal vidět mnoho tísní a neštěstí, kéž mě [Jehovo] znovu oživíš.“ (Žalm 71:20) I když Bůh nepůsobí takové útrapy, dovoluje, abychom byli vyzkoušeni a vybaveni pro svou odpověď posměvači, ďáblovi. (Jak. 1:13; Přísl. 27:11) Jehova nikdy nedovolí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme snést, a může nám pomoci, abychom prošli zkouškami se silnou vírou. (1. Kor. 10:13; 1. Petra 1:6, 7) Pomazaní křesťané viděli „mnoho tísní a neštěstí“, když byli pronásledováni při vyvrcholení 1. světové války. Jehova je však ‚znovu oživil‘ v roce 1919, a oni horlivě pokračovali ve službě království. Později k nim byl připojen „velký zástup“. (Zjev. 7:9) Za takový výsledek jistě patří chvála velkému osvoboditeli.

Potřebujeme víru, abychom čekali, že Bůh bude jednat v náš prospěch. Možná musíme čekat mlčky, protože nemůžeme udělat nic pro změnu svých obtížných poměrů. A přece budeme schopni vytrvat jako žalmista, budeme-li ochotni čekat na Jehovu.