Čti 58. až 64. žalm. David se modlil, aby Bůh odplatil ničemným, protože byl znepokojen nespravedlností. (Žalm 58, 59) Když mu hrozila porážka, úpěnlivě prosil o záchranu, a byl si jistý, že Bůh pošlape jeho protivníky. (60. žalm) Jehova byl vždy Davidovi útočištěm, David tedy mlčky čekal na záchranu. (Žalm 61, 62) David vyrazil do pustiny, asi když se Absalom vzbouřil, a našel radost ‚ve stínu Božích křídel‘. (Žalm 63) Žalmista se také modlil o ochranu před ‚těmi, kteří konají to, co ubližuje‘, a měl důvěru, že spravedlivý najde útočiště v Jehovovi. — Žalm 64.

K našemu poučení: David byl ochotný ‚čekat mlčky‘, až Bůh bude jednat v jeho prospěch. (Žalm 62:1–7; 62:2–8, „KB“) Podřídil se Jehovově vůli, měl pocit bezpečí a tiše důvěřoval v Boha. Budeme-li mít takovou důvěru v Jehovu, bude „Boží pokoj“ střežit naše srdce a myšlenkové síly, když budeme čekat na božské osvobození od nepřátel a soužení. — Fil. 4:6, 7; Žalm 33:20.