14, 15. Jak víme, že Ježíš chápe lidské pocity a že „osvobodí chudého, volajícího o pomoc“?

¹⁴ Hříšné lidstvo je v politováníhodném stavu a zoufale potřebuje pomoc. Naděje však existuje. (Přečti Žalm 72:12–14.) Ježíš, Větší Šalomoun, s námi soucítí, protože ví, že jsme nedokonalí. Kromě toho sám trpěl kvůli spravedlnosti a Bůh připustil, aby byl vystaven různým zkouškám. Ježíš prožíval tak silnou citovou tíseň, že „jeho pot se stal jakoby kapkami krve, které padaly na zem“. (Luk. 22:44) Později Ježíš na mučednickém kůlu zvolal: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ (Mat. 27:45, 46) Navzdory všemu, co vytrpěl, a navzdory Satanově neúnavné snaze odvrátit ho od Jehovy zůstal věrný.

16. Díky čemu Šalomoun dokázal soucítit se svými poddanými?

¹⁶ Šalomoun byl moudrý a chápavý, a proto jistě ‚litoval poníženého‘. I on zažil smutné a tragické události. Jeho bratr Amnon znásilnil jeho sestru Tamar a Absalom, jiný Šalomounův bratr, za tento zločin Amnona zabil. (2. Sam. 13:1, 14, 28, 29) Absalom se zmocnil Davidova trůnu, ale převrat se nezdařil a Absalom zemřel rukou Joaba. (2. Sam. 15:10, 14; 18:9, 14) Později se Šalomounův bratr Adonijáš pokusil získat trůn pro sebe. Kdyby se mu to podařilo, Šalomoun by bezpochyby přišel o život. (1. Král. 1:5) To, že Šalomoun chápal lidské utrpení, je vidět i z toho, co řekl v modlitbě při zasvěcení Jehovova chrámu. Ve prospěch svých poddaných se modlil: „Každý dobře zná svou vlastní ránu a svou vlastní bolest; . . . odpustíš [Jehovo] a dáš každému podle všech jeho cest.“ (2. Par. 6:29, 30)

17, 18. S čím se někteří Boží služebníci musí vyrovnávat a co jim může pomoci?

¹⁷ ‚Tvoje vlastní bolest‘ je možná důsledkem něčeho, co jsi zažil v minulosti. Marie,a které je přes 30 let a je svědek Jehovův, napsala: „Nemám žádný důvod být nešťastná, ale často se stává, že minulé zážitky ve mně vyvolají pocit hanby a znechucení. Vede to k tomu, že cítím hluboký smutek a každou chvíli se rozpláču, jako by se to všechno stalo teprve včera. Kvůli vzpomínkám, kterých se nemůžu zbavit, mám často silné pocity bezcennosti a viny.“

¹⁸ Podobné pocity znají mnozí Boží služebníci. Co jim může pomoci, aby se nevzdali? Marie říká: „Pomáhá mi, že mám kolem sebe opravdové přátele, své duchovní bratry a sestry. Také se snažím často přemýšlet o Jehovových slibech o budoucnosti. Díky tomu věřím, že moje zoufalé modlitby o pomoc se změní v radostné volání.“ (Žalm 126:5) Musíme tedy svou naději vkládat v Ježíše, Bohem ustanoveného Vládce. Je o něm řečeno: „Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání. Z útlaku a z násilí vyplatí jejich duši, a jejich krev bude v jeho očích drahocenná.“ (Žalm 72:13, 14) To jsou opravdu utěšující slova.