‚Odpovídat přímočaře‘

JEŽÍŠ se ve svém Kázání na hoře odvolával na ‚Zákon a Proroky‘. Třetí částí Hebrejských písem byly Spisy, k nimž patřily poetické knihy, například Žalmy a Přísloví. (Matouš 7:12; Lukáš 24:44) Také ty obsahovaly Boží moudrost.

Přísloví například varovala soudce starověkého Izraele: „Toho, kdo říká ničemnému: ‚Jsi spravedlivý‘, budou lidé proklínat, národnostní skupiny ho otevřeně odsoudí. Ale pro ty, kdo ho kárají, to bude příjemné a přijde na ně požehnání dobra. Ten, kdo odpovídá přímočaře, bude líbat rty.“ — Přísloví 24:24–26.

Jestliže se některý soudce podvolil nátlaku v podobě úplatkářství nebo nepotismu a prohlásil ničemného za spravedlivého, shledali druzí, že není způsobilý, aby zastával své postavení. Vždyť i členové pohanských ‚národnostních skupin‘, kteří slyšeli o takovém přestoupení zákona ze strany soudce, se na to dívali s opovržením. Jestliže naproti tomu soudce odvážně pokáral ničemného člověka a odpověděl na jeho projednávaný případ přímočaře, získal si úctu a lásku lidí. Lidé všeobecně mu přáli „požehnání dobra“. Jak to říká přísloví dále: „Ten, kdo odpovídá přímočaře, bude líbat rty.“

Takový polibek označoval vzájemnou úctu — mezi rádcem a těmi, kteří pozorovali jeho přímočaré pokárání. Mohlo se stát, že reagoval příznivě i ten, kdo byl pokárán, a že projevil soudci náklonnost. Přísloví 28:23 říká: „Kdo kárá nějakého člověka, najde později více přízně než ten, kdo lichotí svým jazykem.“ Ti, kteří dnes slouží jako sboroví starší, musí proto dávat pozor, aby se nedali přátelstvím nebo rodinnými vztahy vést k tomu, že by nepoužili správně svého úsudku. Jestliže starší udělí přímočaře potřebnou radu, získají si úctu sboru.