Mírní jsou opravdu šťastní!

„Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ — MATOUŠ 5:5.

1. Co je mírná povaha, o které mluvil Ježíš ve svém Kázání na hoře?

JEŽÍŠ Kristus řekl ve svém Kázání na hoře: „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ (Matouš 5:5) Taková mírná povaha neboli mírnost není žádná vnějšková, pokrytecká jemnost a není to ani pouhý přirozený povahový rys. Je to spíše pravá vnitřní mírnost a pokojnost, která se projevuje v první řadě jako odezva na vůli Jehovy Boha a jeho vedení. Ti, kteří mají opravdu mírnou povahu, si hluboce uvědomují svou závislost na Bohu, což se projevuje mírným chováním k ostatním lidem. — Římanům 12:17–19; Titovi 3:1, 2.

2. Proč Ježíš prohlásil osoby s mírnou povahou za šťastné?

² Ježíš prohlásil lidi s mírnou povahou za šťastné, protože zdědí zemi. Jako Boží Syn s dokonale mírnou povahou je Ježíš hlavním dědicem země. (Žalm 2:8; Matouš 11:29; Hebrejcům 1:1, 2; 2:5–9) Ale jako mesiášský „syn člověka“ měl mít ve svém nebeském Království spoluvládce. (Daniel 7:13, 14, 22, 27) Tyto pomazané osoby s mírnou povahou zdědí jako Kristovi „spoludědicové“ zemi společně s ním. (Římanům 8:17) Jiní lidé mírné povahy, kteří se podobají ovcím, se budou těšit z věčného života v ráji v pozemské oblasti Království. (Matouš 25:33, 34, 46; Lukáš 23:43) Tato vyhlídka je skutečně obšťastňuje.

3. Jaký příklad mírnosti dali Bůh a Kristus?

³ Mírný hlavní dědic dostává zemi od svého Otce, Jehovy, který je největším příkladem mírné povahy. Písmo často říká, že Bůh je „pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti“. (2. Mojžíšova 34:6; Nehemjáš 9:17; Žalm 86:15) Má velkou moc, ale projevuje takovou mírnost, že se k němu mohou jeho ctitelé přibližovat bez obav. (Hebrejcům 4:16; 10:19–22) Boží Syn, který byl „mírné povahy a ponížený srdci“, učil své učedníky mírnosti. (Matouš 11:29; Lukáš 6:27–29) Tito mírní otroci Boha a jeho Syna pak napodobovali ‚Kristovu mírnost a laskavost‘ a psali o ní. — 2. Korinťanům 10:1; Římanům 1:1; Jakub 1:1, 2; 2. Petra 1:1.

4. a) Co činí podle Kolosanům 3:12 ti, kteří jsou skutečně mírní? b) O jakých otázkách bychom měli uvažovat?

⁴ V dnešní době musí mít mírnou povahu jak pomazaní křesťané, tak i jejich pozemští druhové. Když odložili všechnu špatnost, podvodné jednání, pokrytectví, závist a ostouzení, pomohl jim Boží svatý duch k tomu, aby se obnovili ‚v síle, která podněcuje jejich mysl‘. (Efezanům 4:22–24; 1. Petra 2:1, 2) Jsou vybízeni, aby si oblékli „něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost“. (Kolosanům 3:12) Ale co přesně zahrnuje mírnost? Proč je užitečné mít mírnou povahu a jak může tato vlastnost přispět k našemu štěstí?

Prozkoumejme podrobněji, co je mírnost

5. Jak může být definována mírnost?

⁵ Ten, kdo má mírnou povahu, má sklon k jemnosti a má jemné způsoby. V některých překladech Bible se přídavné jméno prays překládá výrazy „mírný“, „mírné povahy“ a „jemný“. V klasické řečtině se může přídavné jméno prays uplatňovat na jemný vánek nebo hlas. Může také označovat někoho, kdo je milostivý. Učenec W. E. Vine říká: „[Podstatné jméno praytes] označuje především a hlavně projevy vůči Bohu. Je to takové rozpoložení ducha, v němž přijímáme Boží jednání s námi jako dobré, a tudíž bez námitek a bez odporu; je úzce spojeno se slovem tapeinophrosune [pokora] .“

6. Proč můžeme říci, že mírnost není žádná slabost?

⁶ Mírnost není žádná slabost. „Ve slově praus je jemnost,“ napsal učenec William Barclay, „ale za jemností stojí nezlomná síla.“ K tomu, aby měl člověk mírnou povahu, potřebuje sílu. Síla je například nutná k tomu, abychom zůstali mírní, když nás lidé provokují nebo pronásledují. Boží Syn, Ježíš Kristus, který měl mírnou povahu, dal v tomto směru znamenitý příklad. „Když mu spílali, neodpovídal spíláním. Když trpěl, nevyhrožoval, ale dále se svěřoval tomu [Jehovovi Bohu], který soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:23) Můžeme se spoléhat, stejně jako se spoléhal mírný Ježíš, že s těmi, kteří nám spílají a kteří nás pronásledují, bude jednat Bůh. (1. Korinťanům 4:12, 13) Můžeme být klidní, jako byl klidný pronásledovaný Štěpán, protože si uvědomujeme, že pokud budeme věrní, bude nás Jehova podporovat a nepřipustí, aby nám něco natrvalo uškodilo. — Žalm 145:14; Skutky 6:15; Filipanům 4:6, 7, 13.

7. Co ukazuje Přísloví 25:28 ohledně člověka, který není mírný?

⁷ Ježíš byl mírné povahy, ale projevoval sílu, když se pevně zastával toho, co je správné. (Matouš 21:5; 23:13–39) Každý, kdo má „Kristovu mysl“, bude v tomto ohledu jako on. (1. Korinťanům 2:16) Jestliže někdo není mírný, nepodobá se Kristu. Spíše se na něj hodí slova: „Jako prolomené město beze zdi je muž, který nemá žádnou zábranu pro svého ducha.“ (Přísloví 25:28) Takový člověk, který není mírný, může snadno podlehnout nesprávným myšlenkám, které by ho mohly vést k nesprávnému jednání. Mírný křesťan není žádný slaboch, ale ví, že „odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv“. — Přísloví 15:1.

8. Proč není snadné mít mírnou povahu?

⁸ Není snadné mít mírnou povahu, protože jsme zdědili nedokonalost a hřích. (Římanům 5:12) Jestliže jsme služebníci Jehovovi, musíme také bojovat proti ničemným duchovním silám, které mohou zkoušet naši mírnost pronásledováním. (Efezanům 6:12) A většina z nás pracuje mezi lidmi, kteří mají drsného ducha tohoto světa, který je pod Ďáblovým dohledem. (1. Jana 5:19) Jak tedy můžeme rozvíjet mírnost?

Jak rozvíjet mírnost

9. Jaké hledisko nám pomůže, abychom rozvíjeli mírnost?

⁹ Při rozvíjení mírnosti nám bude pomáhat přesvědčení, že se od nás podle Bible očekává projevování této vlastnosti. Na pěstování mírnosti musíme pracovat každodenně. Jinak budeme podobni lidem, kteří považují mírnost za slabost a domnívají se, že úspěchu dosáhnou arogantním, neústupným nebo dokonce krutým jednáním. Boží slovo však odsuzuje pýchu, a jedno moudré přísloví říká: „Muž s milující laskavostí jedná se svou vlastní duší blahodárně, ale krutá osoba přivádí na svůj vlastní organismus veřejné odsouzení.“ (Přísloví 11:17; 16:18) Lidé se straní drsné, nelaskavé osoby, hlavně ovšem proto, aby nebyli její tvrdostí a nedostatkem mírnosti zraňováni.

10. Čemu se musíme podvolit, máme-li mít mírnou povahu?

¹⁰ Máme-li mít mírnou povahu, musíme se podvolit vlivu Božího svatého ducha neboli Boží činné síly. Jehova se postaral o to, aby země nesla různé plodiny, a stejně umožnil i svým služebníkům, aby přinášeli ovoce jeho ducha, včetně mírnosti. Pavel napsal: „Ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání. Proti tomu není zákon.“ (Galaťanům 5:22, 23) Ano, mírnost patří k ovoci Božího ducha, a to projevují lidé, kteří působí Bohu radost. (Žalm 51:9, 10) A mírnost vyvolává skutečně velké změny. Uveďme si příklad: Tony byl násilník a rváč, olupoval lidi, pašoval drogy, vedl gang motocyklistů a strávil nějaký čas ve vězení. Ale když získal poznání z Bible, s pomocí Božího ducha se změnil v mírného Jehovova služebníka s pěknými způsoby. Příběh Tonyho není neobvyklý. Co tedy může člověk dělat, jestliže je převažujícím rysem jeho osobnosti nedostatek mírnosti?

11. Jakou úlohu při rozvíjení mírnosti má modlitba?

¹¹ Vroucná modlitba o Božího ducha a o jeho ovoce v podobě mírnosti nám pomůže pěstovat tuto vlastnost. Snad budeme muset podle Ježíšových slov ‚neustále prosit‘, ale Jehova Bůh vyslyší naši žádost. Ježíš ukázal, že lidští otcové dávají svým dětem dobré věci, a potom řekl: „Jestliže vy, ačkoli jste [hříšní, a proto poměrně] ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kteří ho prosí!“ (Lukáš 11:9–13) Modlitba nám může pomoci k tomu, aby se mírnost stala trvalým rysem naší povahy — vlastností, která přispívá k našemu štěstí i ke štěstí těch, kteří jsou s námi.

12. Proč nám může pomáhat k mírné povaze stálé vědomí, že lidé jsou nedokonalí?

¹² Vědomí, že lidé jsou nedokonalí, nám může pomáhat, abychom pěstovali mírnou povahu. (Žalm 51:5) Neumíme dokonale myslet ani dokonale jednat, a neumějí to ani jiní lidé, a proto bychom měli být schopni vžít se do jejich situace a jednat s nimi tak, jak bychom si přáli, aby oni jednali s námi. (Matouš 7:12) Jestliže si uvědomujeme, že všichni děláme chyby, mělo by nás to podnítit k odpouštění a k mírnému jednání s druhými. (Matouš 6:12–15; 18:21, 22) Nejsme nakonec my sami vděční za to, že nám Bůh projevuje lásku a je k nám mírný? — Žalm 103:10–14.

13. Jak nám může při pěstování mírnosti pomoci poznání, že Bůh vytvořil lidi se svobodnou vůlí?

¹³ Při pěstování mírnosti nám také pomůže vědomí, že Bůh vytvořil lidi se svobodnou vůlí. To nikomu nedovoluje beztrestně přehlížet Jehovovy zákony, ale je přitom možné, aby ti, kteří patří k Božímu lidu, měli různý vkus a mohli projevovat, co se jim líbí a co se jim nelíbí. Uznávejme proto, že nikdo není povinen odpovídat tomu, co my sami považujeme za nejlepší. Takový duch nám pomůže k mírnosti.

14. K čemu bychom měli být rozhodnuti, pokud jde o mírnost?

¹⁴ Rozhodnutí, že se mírnosti nikdy nevzdáme, nám také pomůže stále pěstovat tuto vlastnost. Když jsme se podvolili vlivu Jehovova ducha, vedlo to k přeměně našeho způsobu myšlení. (Římanům 12:2) Mírný duch podobný duchu Kristovu nám nyní pomáhá, abychom se nedopouštěli ‚skutků nevázaného chování‘ a abychom nepěstovali ‚chtíče, nadměrné pití vína, hýření, pitky a nezákonná modlářství‘. Mírnosti se nesmíme nikdy zříci z finančních, společenských ani z jiných důvodů, ani tehdy, jestliže se lidé potupně vyjadřují o naší bohabojnosti. (1. Petra 4:3–5) Nic nás nesmí přimět, abychom se dopouštěli ‚skutků těla‘, takže bychom ztratili svou mírnost a nezdědili bychom Boží království nebo se nemohli těšit z jeho požehnání. (Galaťanům 5:19–21) Vždy se radujme z toho, že můžeme být Božími mírnými lidmi, ať již máme pomazání k nebeskému životu, nebo máme pozemskou naději. Uvažujme proto o některých užitečných účincích mírnosti.

Užitečné účinky mírnosti

15. Proč je moudré být mírný, jak ukazuje Přísloví 14:30?

¹⁵ Mírný člověk má klidné srdce, klidnou mysl a je klidný i tělesně. Je takový proto, že se nedostává do sporů, nerozčiluje se nad jednáním druhých ani se netrápí stálými úzkostnými starostmi. Mírnost pomáhá takovému člověku, aby ovládal své city, a to je užitečné v duševním i tělesném ohledu. Jedno přísloví říká: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus.“ (Přísloví 14:30) Nedostatek mírnosti může vést k hněvu, a ten může působit zvýšení krevního tlaku nebo zažívací poruchy, astma, oční choroby a jiné obtíže. Mírný křesťan se těší z různých dobrých věcí, k nimž patří „Boží pokoj“, který střeží jeho srdce a jeho myšlenkové síly. (Filipanům 4:6, 7) Je skutečně moudré mít mírnou povahu!

16–18. Jak působí mírnost na náš vztah k druhým?

¹⁶ Mírností se zlepšuje náš vztah k druhým. Kdysi jsme snad měli ve zvyku vynucovat si různé věci, dokud jsme jich nedosáhli. Lidé se na nás možná zlobili, protože jsme nebyli dost pokorní a mírní. Za takových okolností nás nemělo překvapovat, jestliže jsme se dostávali z jednoho sporu do druhého. Jedno přísloví však říká: „Kde není dříví, hasne oheň, a kde není pomlouvač, utichá svár. Jako dřevěné uhlí na oharky a dříví na oheň, takový je svárlivý muž na rozdmýchání hádky.“ (Přísloví 26:20, 21) Jsme-li mírní, nebudeme ‚přikládat dříví na oheň‘ a nebudeme dráždit jiné, ale budeme k nim mít dobrý vztah.

¹⁷ Mírný člověk bude mít pravděpodobně dobré přátele. Lidé jsou rádi v jeho společnosti, protože se dívá na věci pozitivně a jeho slova jsou osvěžující a sladká jako med. (Přísloví 16:24) Takový byl Ježíš, který mohl říci: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je jemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:29, 30) Ježíš nebyl drsný a jeho jho netlačilo. S těmi, kteří k němu přicházeli, zacházel dobře, a oni byli duchovně občerstveni. K něčemu podobnému dochází, když jsme ve společnosti křesťanského přítele, který má mírnou povahu.

¹⁸ Mírnost vede k tomu, že nás mají spoluvěřící rádi. Většina křesťanů v Korintě byla bezpochyby přitahována k Pavlovi, protože je snažně prosil „při Kristově mírnosti a laskavosti“. (2. Korinťanům 10:1) Apoštol jistě našel u Tesaloničanů kladnou odezvu, protože byl mírným, jemným učitelem. (1. Tesaloničanům 2:5–8) Efezští starší se bezpochyby od Pavla mnoho naučili a velmi ho milovali. (Skutky 20:20, 21, 37, 38) Projevuješ mírnost, pro kterou tě druzí mají rádi?

19. Jak pomáhá mírnost Jehovovým ctitelům, aby si zachovali své místo v Boží organizaci?

¹⁹ Mírná povaha pomáhá Jehovovým ctitelům podřizovat se a zachovávat své místo v Boží organizaci. (Filipanům 2:5–8, 12–14; Hebrejcům 13:17) Mírnost nás chrání, abychom nehledali slávu, což by bylo důsledkem pýchy a Bohu by to bylo odporné. (Přísloví 16:5) Mírný člověk si nemyslí, že je vyšší než jeho spoluvěřící, a nesnaží se vynikat na jejich úkor. (Matouš 23:11, 12) Uznává naproti tomu, že je hříšný a že potřebuje Boží výkupní opatření.

Mírnost podporuje štěstí

20. Jak působí mírnost na rodinný život?

²⁰ Všichni Boží služebníci by měli pamatovat na to, že mírnost je ovocem Božího ducha a že podporuje štěstí. Jehovův lid projevuje takové vlastnosti, jako je láska a mírnost, a proto v něm je například mnoho šťastných rodin. Když spolu manžel a manželka jednají mírně, jsou děti vychovávány v klidném prostředí, ne v rodině, kde se objevují drsná slova a skutky. Jestliže otec poskytuje dětem rady s mírností, dobře to působí na jejich mladou mysl a mírný duch se pravděpodobně stane částí jejich osobnosti. (Efezanům 6:1–4) Mírná povaha pomáhá manželům, aby dále milovali své manželky. Pomáhá manželkám, aby se podřizovaly svým manželům, a podněcuje děti, aby poslouchaly své rodiče. Mírnost také vede k tomu, že si členové rodiny umějí navzájem odpouštět, a to přispívá ke štěstí. — Kolosanům 3:13, 18–21.

21. Co je podstatou rady, kterou dal apoštol Pavel v Efezanům 4:1–3?

²¹ Rodiny a jednotlivci s mírnou povahou podporují štěstí ve sboru, s nímž jsou spojeni. Jehovův lid proto musí vážně usilovat o mírnost. Děláš to? Apoštol Pavel snažně prosil pomazané spolukřesťany, aby chodili hodni svého nebeského povolání a aby to činili ‚s úplnou ponížeností mysli a mírností, se shovívavostí, aby se navzájem snášeli v lásce a vážně usilovali o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje‘. (Efezanům 4:1–3) Křesťané, kteří mají pozemskou naději, musí také projevovat mírnost a jiné bohulibé vlastnosti. To je způsob jednání, který povede k pravému štěstí. Mírní jsou opravdu šťastní!

Jak bys odpověděl?

◻ Proč jsou mírní lidé šťastní?

◻ Co znamená být mírný?

◻ Jak můžeme rozvíjet mírnost?

◻ Co patří k užitečným výsledkům mírnosti?