Šalomoun, moudrý král starověkého Izraele, říká láskyplnými otcovskými slovy: „Můj synu, přijmeš-li mé řeči a budeš-li u sebe chovat má vlastní přikázání jako poklad, abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti, budeš-li kromě toho volat po porozumění a vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost, budeš-li to stále hledat jako stříbro a stále po tom pátrat jako po schovaných pokladech, v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš i poznání Boha.“ (Přísloví 2:1–5)

Moudrost je schopnost správně uplatňovat poznání od Boha. A Bible učí moudrosti opravdu podivuhodně. Obsahuje slova moudrosti, například ta, která jsou zaznamenána v knihách Přísloví a Kazatel, a my musíme těmto slovům věnovat pozornost. Na stránkách Bible také nacházíme mnoho příkladů, které nám ukazují, jak je prospěšné uplatňovat bohulibé zásady a jakou léčkou je, jestliže tyto zásady přehlížíme. (Římanům 15:4; 1. Korinťanům 10:11) Uvažujme například o zprávě o chamtivém Gechazim, sloužícím proroka Elišy. (2. Královská 5:20–27) Neučí nás to, že je moudré nebýt chamtivý? A co tragické následky zdánlivě neškodných návštěv Jákobovy dcery Diny u ‚dcer kananejské země‘? (1. Mojžíšova 34:1–31) Nepoznáváme snad z tohoto příkladu, jak je pošetilé pěstovat špatné společenství? (Přísloví 13:20; 1. Korinťanům 15:33)

Věnovat pozornost moudrosti znamená učit se rozlišovací schopnosti a porozumění. Podle díla Webster’s Revised Unabridged Dictionary je rozlišovací schopnost „síla či způsobilost mysli rozlišovat jednu věc od druhé“. Bohulibá rozlišovací schopnost je schopnost rozlišit správné od nesprávného a potom si zvolit tu správnou cestu. Pokud ‚nenakloníme své srdce‘ k rozlišovací schopnosti — neboli nejsme dychtiví, abychom ji získali —, jak potom budeme moci zůstat na ‚cestě, jež vede do života‘? (Matouš 7:14; srovnej 5. Mojžíšovu 30:19, 20.) Díky studiu a uplatňování Božího slova získáváme rozlišovací schopnost.