Je tvá řeč bodavá, nebo léčivá?

V DNEŠNÍCH kritických dobách nijak nepřekvapuje, že mnoho lidí má „zlomené srdce“ a že mnozí „jsou zdrcení na duchu“. (Žalm 34:18) V souladu se slovy apoštola Pavla je tedy stále nutné ‚mluvit utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘ a ‚podpírat slabé‘. (1. Tesaloničanům 5:14) Ale co máme dělat, jestliže nás někdo z našeho okolí urazí nebo jestliže udělá něco opravdu nesprávného? V takové situaci bychom mohli mít pocit, že jednoduše máme právo toho člověka pokárat. Je však na místě opatrnost. Rada, i když je oprávněná, může způsobit škodu, pokud je dávána drsně. Přísloví 12:18 říkají: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem.“

Když se tedy chystáme někoho pokárat nebo urovnat nějaké nedorozumění, je důležité pamatovat na druhou část Přísloví 12:18: „Jazyk moudrých je uzdravení.“ Vždy se tedy ptejme sami sebe: ‚Jak bych chtěl, aby se jednalo se mnou, kdybych potřeboval nějaké pokárání?‘ Většina z nás lépe reaguje na povzbuzení než na kritiku. Nešetřete tedy pochvalou. Pro toho, kdo se nějak provinil, to bude často podnětem k nápravě a takový člověk bude pravděpodobně vděčnější za každou nabídnutou pomoc.

Je opravdu důležité, abychom svá slova vždy zjemňovali mírností. Léčivá slova zanechají v posluchači stejný pocit, jaký měl žalmista, když napsal: „Kdyby mě udeřil spravedlivý, byla by to milující laskavost, a kdyby mě pokáral, byl by to olej na hlavu, jejž by má hlava nechtěla odmítnout.“ (Žalm 141:5)