Vyhýbej se domýšlivému duchu!

Jedno moudré biblické přísloví říká: „Kdokoli si dělá vstupní cestu vysoko, hledá zřícení.“ (Přísloví 17:19) Co je špatného na vysoké vstupní cestě neboli vysoké vstupní bráně? A jaký je hlavní smysl tohoto přísloví?

OSAMĚLÍ plenitelé nebo loupeživé tlupy na koních nebyli ve starověku ničím neobvyklým. Nechráněné domy, které stály ve volné krajině, byly vystaveny útoku zlodějů. Někteří majitelé těchto domů se snažili zabránit krádežím majetku tím, že postavili zeď se zvláštní branou. Zeď byla vysoká, ale brána nízká. Některé brány nebyly vyšší než metr — byly tedy příliš nízké na to, aby tudy vjel jezdec na koni. Lidé, kteří si neudělali nízkou vstupní cestu neboli vstupní bránu, riskovali, že jim do dvora vjedou jezdci na koních a vyplení jejich majetek.

Ve městech bývaly vstupy do dvora obvykle nízké a nevábné, a ničím nedávaly znát, jaké bohatství je za zdí. V Persii však byla okázalá brána jedním ze znaků královského majestátu a někteří poddaní se to snažili s velikým rizikem napodobovat. Kdo si u domu postavil vysokou bránu, vystavoval na odiv svůj blahobyt, a zval tak dovnitř zloděje.

V Příslovích 17:19 je tedy ukázáno, že ti, kteří si dělají vysokou vstupní bránu, si zahrávají s neštěstím, neboť nadsazují svou skutečnou hodnotu. Toto přísloví by mohlo nepřímo poukazovat na ústa jakožto na bránu, která se vypíná do výše chlubivou a domýšlivou řečí. Taková řeč plodí sváry, může uvést pyšného člověka do neštěstí. Je tedy velmi moudré vyhýbat se domýšlivému duchu!

[Podpisek obrázku na straně 30]

Malebná Palestina, Sinaj a Egypt, Díl 1, Colonel Wilson (1881)