Ohromující vesmír
‚Něco chybí‘ — Co to je?
ZA JASNÉ, tmavé noci jsme se dívali na oblohu. Teď se vracíme zmrzlí dovnitř a světlo v místnosti nás oslňuje. Z ohromné krásy se nám točí hlava a honí se nám v ní spousta otázek. Proč je tu vesmír? Kde se tu vzal? Kam směřuje? To jsou otázky, na něž mnoho lidí hledá odpověď.
Dennise Overbye přivedlo pět let bádání v kosmologii na vědecké konference a do výzkumných středisek všude na světě. Tento pisatel populárně-vědecké literatury popsal rozhovor se světově proslulým fyzikem Stephenem Hawkingem: „Nakonec jsem chtěl od Hawkinga vědět, co jsem od něj chtěl vědět vždycky: Kam jdeme, když umíráme.“
Tato slova byla sice míněna ironicky, ale vypovídají o naší době. Otázky se netýkají ani tak hvězd samotných či teorií a rozporných názorů kosmologů, kteří hvězdy studují. Lidé dnes stále hladovějí po odpovědích na základní otázky, které lidstvo pronásledují celá tisíciletí: Proč jsme zde? Existuje Bůh? Kam jdeme, když umíráme? Kde jsou odpovědi na tyto otázky? Dají se najít ve hvězdách?
Jiný pisatel populárně-vědecké literatury John Boslough uvedl, že jak se lidé odvracejí od náboženství, stávají se vědci, například kosmologové, „bezvadným kněžstvem éry sekularismu. Oni, nikoli náboženští vůdci, nyní kousek po kousku odhalují všechna tajemství vesmíru — už ne v podobě duchovních zjevení, ale ve formě rovnic, které nejsou srozumitelné nikomu, jen oněm pomazaným.“ Ale odhalí tito lidé všechna tajemství vesmíru a zodpovědí všechny otázky, které lidstvo pronásledují celé věky?
Co kosmologové odhalují nyní? I když se neustále dohadují o detailech, většinou zastávají některou verzi „teologie“ velkého třesku, která se stala světským náboženstvím naší doby. „Přesto,“ uvedl John Boslough, „v kontextu nových a rozporuplných pozorování začíná teorie velkého třesku stále více vypadat jako příliš zjednodušený model vzniku vesmíru. Začátkem devadesátých let byla teorie velkého třesku . . . stále méně schopna odpovědět na nejzákladnější otázky.“ Dodal, že „nemálo teoretiků vyjádřilo názor, že tato teorie nepřežije devadesátá léta“.
Některé současné kosmologické domněnky se možná ukáží jako pravdivé, ale možná také ne. Možná, že v tajemné záři Velké mlhoviny v Orionu vznikají planety, ale možná, že tam nevznikají. Nepopiratelnou skutečností je, že to nikdo na této zemi neví jistě. Teorií je spousta, ale poctiví badatelé opakují to, co bystře postřehla Margaret Gellerová, totiž že v tom, jak dnes věda chápe vesmír, přece jen — navzdory líbivým řečem — něco základního chybí.
Chybí ochota přijmout nepříjemná fakta
Většina vědců — a tudíž i většina kosmologů — se přiklání k teorii evoluce. Je pro ně nepřijatelné, aby nějakou roli ve stvoření připisovali inteligenci a záměru, a při pouhé zmínce o Bohu jako Stvořiteli se otřesou. O takovém kacířství odmítají vůbec uvažovat. Žalm 10:4 se nelichotivě vyjadřuje o povýšeném člověku, který „nezkoumá; všechny jeho myšlenky jsou: ‚Bůh není‘“. Jeho tvořícím božstvem je Náhoda. Ale jak poznání roste a náhoda a shoda okolností se pod rostoucí zátěží dokladů hroutí, začíná se vědec stále více obracet k takovým tabu, jako je inteligence a záměr. Uvažujme o následujících příkladech:
„Jedna složka v kosmologických studiích rozhodně chybí. Vznik vesmíru vyžadoval inteligenci, stejně jako ji vyžaduje složení Rubikovy kostky,“ napsal astrofyzik Fred Hoyle ve své knize The Intelligent Universe (Inteligentní vesmír), strana 189.
„Čím více zkoumám vesmír a studuji podrobnosti jeho stavby, tím více nacházím důkazů o tom, že vesmír v nějakém smyslu musel vědět, že budeme existovat.“ (Disturbing the Universe od Freemana Dysona, strana 250)
„Jaké vlastnosti vesmíru byly podstatné pro vznik tvorů, jako jsme my? A to, že náš vesmír tyto vlastnosti má — byla to shoda okolností, nebo to mělo nějaký hlubší důvod? . . . Existuje nějaký skrytý plán, podle kterého je vesmír ušit lidstvu na míru?“ (Cosmic Coincidences [Kosmické shody okolností] od Johna Gribbina a Martina Reese, strany xiv, 4)
O těchto vlastnostech také pojednává Fred Hoyle ve své knize, z níž jsme již citovali, na straně 220: „Zdá se, že takové jevy se uspořádáním světa přírody prolínají jako šňůra šťastných náhod. Ale těchto zvláštních shod okolností je tolik, že to zřejmě vyžaduje nějaké vysvětlení.“
„Neplatí jen to, že člověk je přizpůsoben vesmíru, ale také vesmír je přizpůsoben člověku. Představte si vesmír, ve kterém by se jedna ze základních bezrozměrných fyzikálních konstant změnila o několik procent na jednu nebo na druhou stranu. V takovém vesmíru by člověk nikdy nemohl vzniknout. To je ústřední myšlenkou antropického principu. Podle tohoto principu v centru celé mašinérie a konstrukce světa leží vznik života.“ (The Anthropic Cosmological Principle [Antropický kosmologický princip] od Johna Barrowa a Franka Tiplera, strana vii.)
Bůh, záměr a fyzikální konstanty
Jaké základní fyzikální konstanty jsou důležité pro to, aby mohl ve vesmíru existovat život? The Orange County Register z 8. ledna 1995 obsahoval zprávu, ve které bylo několik těchto konstant uvedeno. Bylo zdůrazněno, jak jemně musí být vyladěny: „Kvantitativní hodnoty mnoha základních fyzikálních konstant, které definují vesmír — například náboj elektronu, konstantní rychlost světla nebo poměr sil základních interakcí v přírodě —, jsou neuvěřitelně přesné, některé až na 120 desetinných míst. Vývoj životodárného vesmíru je na tyto hodnoty nesmírně citlivý. Jakákoli drobná odchylka — nanosekunda zde, angström tam — a vesmír by mohl být mrtvý a pustý.“
Autor této zprávy se pak zmínil o tom, o čem se obvykle nemluví: „Zdá se, že je rozumnější předpokládat, že za tímto procesem je nějaký tajemný vliv, snad činnost nějaké inteligentní a plánující síly, která vesmír vyladila, a tak jej připravila na náš příchod.“
Poměrně obsáhlý seznam těchto fyzikálních konstant uvedl ve své knize The Symbiotic Universe (Symbiotický vesmír) také profesor astronomie a kosmologie George Greenstein. V tomto seznamu byly uvedeny konstanty, které jsou tak jemně vyladěné, že kdyby měly jen nepatrně jinou hodnotu, nemohl by vzniknout žádný atom, žádná hvězda, žádný vesmír. Podrobnosti o těchto vztazích jsou uvedeny v doprovodném rámečku. Aby mohl existovat fyzický život, musí existovat tyto vztahy. Jsou složité a možná jim všichni čtenáři neporozumějí, ale znají je mimo jiné astrofyzici, kteří jsou v těchto oblastech školeni.
Jak se seznam prodlužoval, Greensteina to začalo zdolávat. Řekl: „Tolik shod okolností! Čím déle jsem četl, tím více jsem byl přesvědčen, že takové ‚shody okolností‘ nemohla způsobit náhoda. Ale jak rostlo toto přesvědčení, rostlo i něco jiného. I teď je těžké vysvětlit slovy, co to ‚něco‘ vlastně bylo. Byla to intenzívní nelibost, někdy až téměř fyzická. Úplně jsem se svíjel nespokojeností . . . Je možné, že jsme náhle, aniž jsme to zamýšleli, narazili na vědecký důkaz existence Nejvyšší bytosti? Byl to Bůh, kdo nějakým způsobem zasáhl a prozřetelně vytvořil vesmír k našemu užitku?“
Znechucen a zděšen touto myšlenkou se Greenstein rychle vrátil ke své vědecko-náboženské ortodoxnosti a prohlásil: „Bůh není vysvětlením.“ Nebyl to platný argument — ta myšlenka byla tak nepřijatelná, že ji nemohl strávit!
Přirozená lidská potřeba
Nic z toho, co jsme uvedli, nemá snižovat pilnou práci upřímných vědců, kosmology nevyjímaje. Svědkové Jehovovi zvlášť oceňují mnoho jejich objevů, které se týkají stvoření a které odhalují moc, moudrost a lásku pravého Boha, Jehovy. Dopis Římanům 1:20 prohlašuje: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže jsou neomluvitelní.“
Výzkumy a práce vědců jsou přirozenou lidskou odpovědí na potřebu, která je pro lidstvo stejně základní jako potřeba jídla, přístřeší a oblečení. Je to potřeba znát odpovědi na určité otázky o budoucnosti a smyslu života. Bůh „lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná“. (Kazatel 3:11, Ekumenický překlad)
To není tak špatná zpráva. Znamená, že člověk sice nikdy nebude vědět všechno, ale také se nikdy nestane, že by už neměl co poznávat: „A viděl jsem celé dílo pravého Boha, jak lidstvo není schopno zjistit dílo, které bylo vykonáno pod sluncem; ať lidstvo stále pracuje sebetvrději a hledá, přece to nezjistí. A i kdyby si snad řekli, že jsou dost moudří, aby poznali, nebudou schopni to zjistit.“ (Kazatel 8:17)
Někteří vědci namítají, že když za „řešení“ nějakého problému prohlásíme Boha, přestaneme mít potřebu dále zkoumat. Avšak člověk, který uznává Boha za Stvořitele nebes a země, může objevovat množství dalších úžasných podrobností a zkoumat mnoho záhadných tajemství. Je to, jako by měl zelenou, aby se pustil do nádherného dobrodružství objevování a poznávání!
Kdo může odolat pozvání Izajáše 40:26? „Vysoko pozvedněte oči a vizte.“ Na těchto stránkách jsme vysoko pozvedli oči a viděli jsme ‚to chybějící‘, co kosmologům uniká. Také jsme vypátrali, kde jsou odpovědi na stále se opakující otázky, které hlodají v lidské mysli celé věky.
Odpovědi jsou zapsané v knize
Odpovědi zde byly vždycky, ale mnoho lidí dnes — stejně jako náboženští činitelé v Ježíšově době — si ve vztahu k odpovědím, které nevyhovují jejich teoriím a zvolenému životnímu stylu, zaslepilo oči, otupilo sluch a zatvrdilo srdce. (Matouš 13:14, 15) Jehova nám řekl, odkud pochází vesmír, kde se tu vzala země a kdo na ní bude žít. Řekl nám, že obyvatelé země musí zemi zušlechťovat a láskyplně se starat o rostliny a zvířata, jež ji obývají spolu s lidmi. Také nám řekl, co se děje, když člověk umírá, řekl nám, že člověk může znovu ožít, a ještě řekl, co musí dělat, aby mohl na zemi žít věčně.
Pokud vás zajímají odpovědi v jazyce Božího inspirovaného Slova, Bible, přečtěte si laskavě tyto texty: 1. Mojžíšova 1:1, 26–28; 2:15; Přísloví 12:10; Matouš 10:29; Izajáš 11:6–9; 45:18; 1. Mojžíšova 3:19; Žalm 146:4; Kazatel 9:5; Skutky 24:15; Jan 5:28, 29; 17:3; Žalm 37:10, 11; Zjevení 21:3–5.
Proč si tyto texty někdy večer doma nepřečíst s rodinou, se sousedem či se skupinou přátel? Buďte si jisti, že takové texty dají podnět k poučnému a živému rozhovoru!
Zaujala vás tajemství vesmíru a zapůsobila na vás jeho krása? Proč byste nepoznali lépe Toho, kdo jej stvořil? Pro neživá nebesa naše zvědavost a údiv nic neznamenají, ale Jehova Bůh, který je stvořil, stvořil i nás a zajímá se o ty mírné lidi, kteří mají zájem poznávat jej i jeho stvoření. Po celé zemi se dnes šíří pozvání: „‚Pojď!‘ A každý, kdo slyší, ať řekne: ‚Pojď!‘ A každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ (Zjevení 22:17)
Jak je toto pozvání od Jehovy hřejivé! Vesmír nebyl stvořen nemyslícím, bezúčelným výbuchem, ale Bohem nezměrné inteligence, který má určitý záměr a který měl od počátku na mysli i vás. Jeho zásoby neomezené energie jsou pod bedlivou kontrolou a jsou vždy k dispozici pro podporu jeho služebníků. (Izajáš 40:28–31) Vaše odměna za to, že ho budete poznávat, bude stejně nekonečná jako sám majestátní vesmír!
„Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou.“ (Žalm 19:1)
[Rámeček na straně 13]
Seznam některých fyzikálních konstant, které jsou pro existenci života nezbytné
Náboje elektronu a protonu musí mít stejnou hodnotu, ale opačné znaménko; neutron musí být o zlomek procenta těžší než proton; aby mohlo dojít k fotosyntéze, musí být mezi teplotou Slunce a absorpčními vlastnostmi chlorofylu soulad; kdyby silná interakce byla o něco slabší, Slunce by nemohlo produkovat energii termonukleární reakcí, ale kdyby byla o něco silnější, potom by palivo, které by bylo pro vznik energie potřebné, bylo extrémně nestabilní; kdyby neexistovaly dvě různé pozoruhodné rezonance v atomových jádrech, které jsou ve středu rudých obrů, nemohl by vzniknout žádný další prvek kromě hélia; kdyby prostor měl méně než tři rozměry, bylo by propojení v toku krve a v nervové soustavě nemožné; a kdyby byl prostor více než trojrozměrný, nemohl by oběh planet kolem Slunce být ustálený. (The Symbiotic Univerze, strany 256–257)
[Rámeček na straně 14]
Neviděl někdo moji chybějící hmotu?
Galaxie v Andromedě, tak jako všechny ostatní spirální galaxie, majestátně rotuje v kosmu jako gigantický hurikán. Astronomové dovedou u mnoha galaxií vypočítat rychlost rotace z jejich světelného spektra, a když to udělají, zjišťují něco neuvěřitelného. Rychlost jejich rotace se zdá být nemožná! Zdá se, že všechny spirální galaxie rotují příliš rychle. Chovají se, jako by všechny viditelné hvězdy v galaxii byly zasazeny do mnohem většího oblaku temné hmoty, která je teleskopem neviditelná. „Formy temné hmoty neznáme,“ připouští astronom James Kaler. Kosmologové odhadují, že pro devadesát procent chybějící hmoty není vysvětlení. Zuřivě se snaží ji najít, buď ve formě hmotných neutrin, nebo v nějakém neznámém, ale velmi hojně se vyskytujícím typu hmoty.
Kdybyste chybějící hmotu našli, dejte ihned vědět místnímu kosmologovi!