Jaké jméno vlastně máte?

SLOVO „jméno“ se v Bibli někdy používá ve významu něčí pověst. Například moudrý král Šalomoun napsal: „Jméno je lepší než dobrý olej, a den smrti než den narození.“ (Kazatel 7:1; srovnej Přísloví 22:1.) Podle Šalomounových slov se s dobrým jménem člověk nenarodí. Spíše je to tak, že si pověst, která má skutečný význam, získává až během svého života. Z toho, jaké má člověk jméno, se dají rozpoznat jeho vlastnosti, dá se zjistit, zda je štědrý, nebo sobecký; soucitný, nebo chladný; pokorný, či povýšený, a dokonce zda je spravedlivý, nebo ničemný.

Uvažujme například o Davidovi. V době svého kralování se projevoval jako silný a pevný muž. Zároveň však uznával své chyby a činil pokání ze svých těžkých hříchů. Jehovův prorok opodstatněně Davida označil jako „muže příjemného [Božímu] srdci“. (1. Samuelova 13:14) David měl dobré jméno u Boha již v mládí.

Naproti tomu judský král Jehoram si udělal špatné jméno. Odvrátil své poddané od uctívání Jehovy, a dokonce připravil o život svých šest bratrů a některá judská knížata. Jehova ho nakonec postihl bolestivou nemocí a Jehoram na ni zemřel. Bible říká, že Jehoram „odešel, aniž po něm toužili“, nebo jak uvádí Today’s English Version, „když zemřel, nikomu to nebylo líto“. (2. Paralipomenon 21:20)

Ze způsobu Davidova a Jehoramova života je jasně vidět pravdivost biblického přísloví: „Památka spravedlivého je k požehnání, ale i to jméno ničemných shnije.“ (Přísloví 10:7) Každý z nás by si tedy měl reálně odpovědět na otázku: ‚Jaké jméno si dělám u Boha i u svého bližního?‘