Trpělivost — Proč je tak vzácná?

EMILIOVI bylo už přes šedesát let.a Na ostrov Oahu přijel kvůli jedné smutné záležitosti — přijel pohřbít svého dospělého syna. Šel po tiché ulici a povídal si s přáteli, když ho vylekalo auto, které náhle rychle vycouvalo po strmé příjezdové cestě. Auto ho téměř srazilo a rozhněvaný a netrpělivý Emilio začal na řidiče křičet a tlouci do auta. Vznikla z toho hádka. Řidič zřejmě do Emilia strčil, Emilio upadl a hlavou se uhodil o tvrdou dlažbu. Za několik dní Emilio svému zranění hlavy podlehl. Opravdu smutný konec.

Žijeme ve světě, ve kterém je trpělivost vzácnou vlastností. Stále více řidičů jezdí nadměrnou rychlostí. Jiní se „drží zadního nárazníku“ aut, která jedou nejvyšší dovolenou rychlostí — jedou velmi těsně za nimi. Jiní řidiči zase kličkují z jednoho pruhu do druhého, protože je pro ně nesnesitelné, když mají jet za jiným vozidlem. Lidé dávají doma průchod hněvu a chovají se ke svým rodinným příslušníkům násilnicky. I někteří křesťané mohou být příliš zneklidňováni nedostatky a chybami svých duchovních bratrů.

Proč je dnes trpělivost tak vzácná? Bylo to tak vždy? Proč je tak těžké být trpělivý?

Příklady netrpělivosti

Bible vypráví o ženě, která při závažném rozhodování nečekala na radu svého manžela. Jmenovala se Eva. Nečekala na radu manžela částečně snad proto, že byla netrpělivá. Snědla zakázané ovoce. (1. Mojžíšova 3:1–6) Co udělal její manžel? Pravděpodobně také projevil netrpělivost, když Evu následoval v hříšném jednání místo toho, aby se nejdříve obrátil ke svému Otci Jehovovi o pomoc či vedení. Jejich chamtivost, jež byla možná umocněna netrpělivostí, vedla k hříchu a měla osudné následky pro všechny lidi, i pro nás dnes. Po nich jsme zdědili sklon dopouštět se hříchů, k nimž patří i opovážlivost a netrpělivost. (Římanům 5:12)

Přibližně dva a půl tisíce let poté, co zhřešili naši první rodiče, se hluboký a trvalý nedostatek víry a rovněž i nedostatek trpělivosti projevil u Izraele, Bohem vyvoleného národa. Jehova Izraelity zázračně zachránil z egyptského otroctví, ale rychle „zapomněli na jeho díla“ a „nečekali na jeho radu“. (Žalm 106:7–14) Opakovaně se dopouštěli závažných provinění, protože nebyli trpěliví. Udělali si zlaté tele a uctívali je; když pro ně Jehova opatřil mannu, nebyli s tím, spokojeni; mnoho se jich dokonce bouřilo proti Mojžíšovi, kterého jim Jehova božsky ustanovil jako představitele. Ano, jejich nedostatek trpělivosti jim způsobil zármutek a neštěstí.

První lidský král Izraele, Saul, přišel o možnost, aby se jeho synové stali po něm následníky trůnu. Proč? Protože nepočkal na proroka Samuela, který měl přinést oběť Jehovovi. Saul podlehl strachu z člověka, a proto Samuela předešel a předložil oběť sám. Představ si, jak mu asi bylo, když se Samuel objevil těsně potom, co Saul obřad dokončil! Kdyby jen počkal ještě několik minut! (1. Samuelova 13:6–14)

Kdyby jen Eva počkala na Adama místo toho, aby ukvapeně sáhla po ovoci! Kdyby jen Izraelité pamatovali na to, že mají čekat na Jehovovu radu! Ano, je všechny i nás by mohla před zármutkem a bolestí ochránit trpělivost.

Příčiny netrpělivosti

Pochopit, co je dnes hlavní příčinou netrpělivosti, nám pomáhá Bible. Třetí kapitola druhého dopisu Timoteovi říká, že naše generace žije v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. Je tam napsáno, že lidé „budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví . . . bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru“. (verše 2, 3) Takový chamtivý a sobecký postoj zamořil srdce a mysl mnoha lidí, a tak je pro každého, i pro pravé křesťany, obtížné projevovat trpělivost. Jestliže každý den zažíváme, že lidé jezdí nadměrnou rychlostí, předbíhají ve frontě nebo se na nás prudce oboří, může být naše trpělivost velmi zkoušena. Může nás to svádět, abychom takové lidi napodobili nebo jim oplatili, a tak bychom klesli ke stejným projevům sobecké pýchy.

Někdy je to náš vlastní chybný úsudek, co způsobí, že ztratíme trpělivost. Povšimněte si, jak moudrý král Šalomoun popsal spojitost mezi ukvapeným, nesprávným uvažováním a netrpělivým, hněvivým vystupováním: „Lepší je ten, kdo je trpělivý, než ten, kdo je domýšlivý v duchu. Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil, protože urážlivost spočívá v náruči hlupáků.“ (Kazatel 7:8, 9) Když nějakou dobu počkáme, abychom o situaci získali úplnou, správnou představu předtím, než budeme reagovat, pravděpodobně budeme mít pro druhé více porozumění, soucítění a trpělivosti. Povýšené a sobecké uvažování může naopak způsobit, že budeme úzkoprsí, netrpěliví a zaujatí jako ti reptající, tvrdošíjní Izraelité, kteří tak trápili Mojžíše. (4. Mojžíšova 20:2–5, 10)

Další příčinou toho, že je ve světě stále méně trpělivosti, je stav beznaděje, který je způsoben tím, že se svět odcizil Jehovovi. David vyjádřil lidskou potřebu doufat v Jehovu, když napsal: „Vskutku, vůči Bohu čekej mlčky, má duše, protože od něho je má naděje.“ (Žalm 62:5) Mnozí lidé, kteří Jehovu neznají, mají omezené, ponuré vyhlídky, a tak se snaží užívat každého potěšení, které mohou získat, dokud jim čas nevyprší. Podobně jako jejich duchovnímu otci, Satanu Ďáblovi, i jim je často jedno, že jejich jednání může druhé lidi zraňovat. (Jan 8:44; 1. Jana 5:19)

Není tedy divu, že je dnes trpělivost tak vzácnou vlastností. Kvůli ničemnému, sobeckému systému věcí, jehož bohem je Satan, a kvůli hříšným sklonům našeho těla je trpělivost náročným úkolem. To se týká i upřímných lidí. Ano, Bible nás vybízí, abychom ‚projevovali trpělivost‘, a to zvláště ve vztahu k Božím záměrům. (Jakub 5:8) Proč je trpělivost tak drahocenná? Jakou odměnu nám může přinést?

Trpělivost — Proč je tak drahocenná

„Též tito slouží, co stojí a čekají jen.“ Tato slova napsal anglický básník John Milton více než před třemi sty lety ve svém sonetu „O jeho slepotě“. Před tímto výrokem v té básni vyjádřil svůj pocit marnosti a úzkost, protože cítil, že nemůže Bohu sloužit plně: oslepl totiž, když mu ještě nebylo padesát let. Jak ale ukazuje citovaný poslední řádek básně, Milton si uvědomil, že člověk může uctívat Boha tím, že trpělivě snáší soužení a poklidně hledá vhodné příležitosti, jak Bohu sloužit. Milton rozpoznal, jakou to má hodnotu, když člověk trpělivě spoléhá na Boha.

Většina z nás má snad dobrý zrak, ale všichni jsme nějak omezeni, takže bychom mohli podlehnout hněvu či úzkosti. Jak si můžeme osvojit trpělivost a jak ji můžeme projevovat?

Povzbuzující příklady

V Bibli je zaznamenáno několik znamenitých příkladů trpělivosti. Jehovova trpělivost umožní nespočetným milionům lidí věčný život. (2. Petra 3:9, 15) Ježíš nás laskavě zve, abychom na sebe vzali jeho jho a ‚nalezli občerstvení pro své duše‘. Ježíš dokonale projevuje podivuhodnou trpělivost tak jako jeho Otec. (Matouš 11:28–30) Budeme-li rozjímat o příkladu Jehovy a Ježíše, může nám to pomoci, abychom se naučili být trpělivější.

Josef, Jákobův syn, měl zjevně dostatečný důvod se rozzlobit a jednat nepřátelsky či pomstychtivě. Jeho bratři s ním zacházeli velmi nespravedlivě, tajně připravovali jeho smrt a nakonec ho prodali do otroctví. V Egyptě svědomitě a oddaně sloužil Potifarovi, ale přesto byl nespravedlivě obviněn a uvězněn. Trpělivě snášel všechna tato soužení a patrně chápal, že takové zkoušky mohou sloužit Jehovovým záměrům. (1. Mojžíšova 45:5) Josef mohl i za tak těžkých okolností projevit trpělivost, protože posiloval svou víru v Jehovu, upínal k němu své naděje a jednal s pokorou a porozuměním.

Jinou důležitou pomocí je Jehovův svatý duch. Například jestliže máme prudkou povahu a mluvíme často kousavě, můžeme se modlit o pomoc svatého ducha, abychom mohli pěstovat jeho ovoce. Budeme-li rozjímat o každém jeho ovoci, jako například o shovívavosti nebo o sebeovládání, pomůže nám to, abychom pochopili, jak úzce tyto vlastnosti souvisejí s trpělivostí. (Galaťanům 5:22, 23)

Odměna za trpělivost

Trpělivost nám může přinést velký užitek. Upevňuje náš charakter a chrání nás před ukvapeným, pošetilým jednáním. Kdo z nás neudělal nějakou vážnou chybu, když v nesnadné či vypjaté situaci zareagoval zbrkle? Snad jsme řekli nějaké nelaskavé slovo nebo jsme se zachovali hrubě. Snad jsme připustili, aby nějaká bezvýznamná záležitost vyústila v neústupný souboj s osobou, kterou milujeme. Po mnohém hněvu, zklamání a bolesti si snad s lítostí pomyslíme: „Kdybych jen chvilku počkal.“ Budeme-li projevovat trpělivost, můžeme se nejednou vyhnout zármutku. To samo o sobě přinese do našeho života větší klid, vyrovnanost a spokojenost. (Filipanům 4:5–7)

Trpělivost nám také může pomoci, abychom byli v srdci mírní a důvěřiví. A to zase může způsobit, že budeme mít lepší tělesné, citové a duchovní zdraví. (Přísloví 14:30) Neovládané výbuchy hněvu mohou vyvolat vážné psychické i tělesné onemocnění, nebo i smrt. Budeme-li však trpěliví, můžeme si vypěstovat pozitivnější postoj k druhým lidem, a to zvláště k našim duchovním bratrům nebo ke členům naší rodiny. Budeme tak mít více příležitostí projevovat ohleduplnost a pomáhat druhým, a nebudeme popudliví a kritičtí. Potom bude pro druhé lidi snazší a příjemnější se s námi stýkat.

Projevovat trpělivost potřebují zejména starší v křesťanském sboru. Občas za nimi spolukřesťané přijdou s vážnými problémy. Tito upřímní lidé mohou být zmateni, rozrušeni nebo sklíčeni, a starší mohou být sami unaveni či zaujati svými osobními nebo rodinnými problémy. Přesto je však životně důležité, aby starší v takové situaci projevovali trpělivost! Tak mohou poučovat „s mírností“ a „něžně zacházet se stádem“. (2. Timoteovi 2:24, 25; Skutky 20:28, 29) Jde o drahocenné lidské životy. Laskaví, milující a trpěliví starší jsou pro sbor opravdovým požehnáním!

Hlavy rodin by měly svou domácnost vést trpělivě, laskavě a s porozuměním. Ostatní členy rodiny by měli vybízet a povzbuzovat, aby projevovali tytéž vlastnosti. (Matouš 7:12) To významnou měrou přispěje k lásce a pokoji v rodině.

Projevování trpělivosti během kazatelské služby pomůže křesťanským služebníkům, aby se ze služby více těšili. Budou snáze snášet jakoukoli lhostejnost a odpor, se kterými se setkají. Trpěliví služebníci se nebudou hádat s nahněvanými obyvateli domu, ale místo toho budou schopni mírně odpovědět nebo tiše odejít, a tak si zachovají pokoj a radost. (Matouš 10:12, 13) A kromě toho, když křesťané jednají s každým člověkem trpělivě a laskavě, pak jsou lidé podobní ovcím přitahováni k poselství o Království. Jehova dává požehnání lidem, kteří usilovně projevují trpělivost, což je patrné z toho, že do Jehovových sborů naplněných láskou proudí každoročně statisíce mírných lidí, kteří hledají pravdu.

Budeme-li projevovat trpělivost, získáme opravdu znamenitou odměnu. Vyhneme se mnoha neštěstím a problémům, které vznikají, když jednáme ukvapeně nebo když se unáhlíme v řeči. Budeme šťastnější, klidnější a pravděpodobně zdravější. Ve službě, ve sboru i doma zažijeme více radosti a pokoje. Ze všeho nejdůležitější však je, že se budeme moci těšit z bližšího vztahu k Bohu. Čekejte tedy na Jehovu. Buďte trpěliví!

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 10]

Projevuješ trpělivost v každodenním životě?