Uvidíte ještě někdy své milované, kteří zemřeli?
JOHNOVI bylo pouhých devět let, když mu zemřela matka. Později John vyprávěl, co se odehrálo ve smuteční síni: „Namaloval jsem jí obrázek a připsal jsem na něj prosbičku, aby nás všechny v nebi čekala. Dal jsem obrázek tatínkovi, aby ho přiložil k mamince do rakve. Ačkoli je mrtvá, rád si představuji, že tu poslední zprávu ode mne dostala.“ — How It Feels When a Parent Dies (Jaké to je, když zemře rodič) od Jill Krementzové.
John svou maminku jistě velmi miloval. Vyprávěl o všech jejích dobrých vlastnostech a potom řekl: „Nemohu si v souvislosti s ní vzpomenout na nic špatného. Možná je to tím, že si na nic takového ani nechci vzpomenout. Byla to ta nejkrásnější žena, jakou jsem v životě poznal.“
Mnoho lidí — podobně jako John — vzpomíná v dobrém na své milované, kteří zemřeli, a přiznává se k citové potřebě znovu se s nimi sejít. Edith, jejíž šestadvacetiletý syn zemřel na rakovinu, říká: „Cítím potřebu věřit, že můj syn někde existuje. Jenom nevím kde. Uvidím ho ještě někdy? To nevím, ale doufám, že ano.“
Láskyplný Stvořitel člověka jistě není necitelný k tomuto normálnímu lidskému přání. Slíbil proto, že nadejde doba, kdy se milióny lidí opět setkají se svými milovanými, kteří zemřeli. Boží slovo obsahuje četné zmínky o tomto slibu, že mrtví lidé budou vzkříšeni z mrtvých. — Izajáš 26:19; Daniel 12:2, 13; Ozeáš 13:14; Jan 5:28, 29; Zjevení 20:12, 13.
Kdo má být vzkříšen do nebe?
John doufal, že jeho milovaná maminka na něho čeká v nebi. Uvažujme o tom. Tuto naději či víru má mnoho lidí, kteří chodí do kostela. Duchovní i někteří sociální pracovníci se snaží tento názor podpořit a nesprávně přitom uplatňují některé biblické texty.
Doktorka Elisabeth Kübler-Rossová, která se specializuje na poskytování pomoci pozůstalým, v knize On Children and Death (O dětech a smrti) například uvedla: „Smrt znamená pouze to, že odložíme své tělo. Je to stejné, jako když odložíme starý obnošený kabát nebo když přejdeme z jedné místnosti do druhé. V Kazateli 12:7 čteme: ‚Prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.‘ Ježíš řekl: ‚Jdu, abych vám připravil místo, abyste i vy byli, kde jsem já.‘ A zlodějovi na kříži řekl: ‚Dnes budeš se mnou v ráji.‘ “
Znamenají tyto citované texty opravdu to, že naši milovaní, kteří již zemřeli, jsou nyní živí a čekají na nás v nebi? Pozorně se nad těmito texty zamysleme. Podívejme se nejdříve na Kazatele 12:7. Moudrý muž, který ta slova napsal, zjevně neměl v úmyslu protiřečit tomu, co již sám v téže knize uvedl: „Živí si . . . uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kazatel 9:5) Rozebíral myšlenku, že lidé všeobecně umírají. Je rozumné domnívat se, že by se všichni neoblomní ateisté nebo zatvrzelí zločinci vraceli po smrti k Bohu? To stěží. Něco takového se nedá říci o nikom z nás, a není při tom podstatné, zda jsme podle svého názoru dobří, nebo špatní. Nikdo z nás totiž v nebi s Bohem nebyl. Jak bychom se tedy k němu mohli vrátit?
Co však chtěl biblický pisatel říci, když napsal, že po smrti se „duch sám . . . vrátí k pravému Bohu“? Použil hebrejské slovo, které se překládá výrazem „duch“, ale nepopsal tímto slovem něco jedinečného, čím by se jednotliví lidé navzájem odlišovali. Naopak. V Kazateli 3:19 tentýž inspirovaný biblický pisatel vysvětluje, že „všichni mají jen jednoho ducha“ — jak lidé, tak zvířata. Očividně chtěl říci, že „duch“ je životní síla v buňkách hmotného těla lidí i zvířat. Tohoto ducha jsme nedostali přímo od Boha. Předali nám jej lidé, naši rodiče, když jsme byli počati a později se narodili. Kromě toho tento duch neputuje po smrti člověka doslovným vesmírem, aby se vrátil k Bohu. Výrok „duch sám se vrátí k pravému Bohu“ je řečnický obrat, který znamená, že naděje na budoucí život mrtvého člověka závisí nyní na Bohu. Je na Bohu, aby rozhodl, koho si bude pamatovat a koho nakonec vzkřísí. Můžete si sami povšimnout, jak jasně je tato myšlenka v Bibli vyjádřena v Žalmu 104:29, 30.
Předsevzetím Jehovy Boha je, aby omezený počet věrných následovníků Krista — celkem 144 000 lidí — byl vzkříšen k nebeskému životu duchovních Božích synů. (Zjevení 14:1, 3) Ti společně s Kristem tvoří nebeskou vládu, která má být požehnáním pro lidstvo na zemi.
Prvními lidmi, kteří se o tom dozvěděli, byli věrní Ježíšovi apoštolové. Jim Ježíš řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby to bylo jinak, byl bych vám to pověděl, protože odcházím, abych vám připravil místo. Také, jestliže půjdu a připravím vám místo, přijdu opět a chci vás přijmout k sobě domů, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (Jan 14:2, 3) Tito apoštolové i další raní křesťané zemřeli a bez vědomí, ve smrti, museli čekat, až Ježíš přijde a odmění je nebeským vzkříšením. Proto čteme, že první křesťanský mučedník, Štěpán, „usnul ve smrti“. — Skutky 7:60; 1. Tesaloničanům 4:13.
Vzkříšení k životu na zemi
Jak je to však se slibem, který Ježíš dal zločinci, jenž zemřel vedle něho? Tento muž, podobně jako mnoho Židů té doby, věřil, že Bůh pošle Mesiáše, který nastolí království a obnoví pro pozemský židovský národ mír a bezpečí. (Srovnej 1. Královskou 4:20–25 s Lukášem 19:11; 24:21 a Skutky 1:6.) Onen zločinec navíc projevil víru, že Ježíš je Božím vyvoleným, který se má stát Králem. To se však tehdy zdálo velmi nepravděpodobné, protože Ježíš měl bezprostředně nato zemřít jako odsouzenec. Proto Ježíš tohoto zločince ujistil slibem: „Vpravdě ti dnes říkám: Budeš se mnou v ráji.“ — Lukáš 23:42, 43.
Biblické překlady, jež uvádějí ‚pravím ti, dnes . . .‘ a kladou čárku před slovo „dnes“, působí problémy lidem, kteří chtějí Ježíšovým slovům porozumět. Ježíš v ten den nevstoupil do žádného ráje. Naopak, byl tři dny mrtvý, bez vědomí — dokud jej Bůh nevzkřísil. I poté, co byl vzkříšen a vystoupil do nebe, musel Ježíš čekat po pravici svého Otce, dokud nepřijde čas, aby panoval nad lidstvem jako Král. (Hebrejcům 10:12, 13) Ježíšova královská vláda brzy přinese lidstvu úlevu a celou zemi přemění v ráj. (Lukáš 21:10, 11, 25–31) Potom Ježíš splní svůj slib, který dal onomu zločinci, a vzkřísí jej k životu na zemi. A Ježíš bude s ním — to znamená, že Ježíš přispěje k uspokojení všech jeho potřeb; pomůže mu, aby uvedl svůj život do souladu s Božími spravedlivými zákony.
Vzkříšení mnoha lidí
Většina lidí, stejně jako onen kajícný zločinec, bude vzkříšena zde na zemi. Odpovídá to původnímu Božímu předsevzetí s člověkem, které Bůh měl, když člověka stvořil. První muž a první žena byli postaveni do rajské zahrady a bylo jim řečeno, aby si podmanili zemi. Kdyby nepřestali poslouchat Boha, nemuseli nikdy zestárnout a zemřít. V Boží patřičné době by si Adam a jeho dokonalé potomstvo podmanili celou zemi a učinili by z ní celosvětový ráj. — 1. Mojžíšova 1:28; 2:8, 9.
Adam s Evou však úmyslně zhřešili, a způsobili tak sobě i svému budoucímu potomstvu smrt. (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:17–19) Proto Bible říká: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ — Římanům 5:12.
Pouze jediný člověk se narodil bez zděděného hříchu. Tím člověkem byl dokonalý Boží Syn, Ježíš Kristus, jehož život byl přenesen z nebe do lůna židovské panny, Marie. Ježíš si svou bezhříšnost zachoval, a nezasloužil si, aby byl usmrcen. Proto má jeho smrt výkupní hodnotu, aby odstranila „hříchy světa“. (Jan 1:29; Matouš 20:28) Díky tomu mohl Ježíš říci: „Jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije.“ — Jan 11:25.
Můžete mít tedy naději, že se opět sejdete se svými milovanými, kteří zemřeli. Je však potřebné, abyste projevovali víru v Ježíše jako svého Vykupitele a abyste jej poslouchali jako Bohem ustanoveného Krále. Boží Království brzy odstraní ze země veškerou špatnost. Všichni lidé, kteří odmítají podřídit se jeho panství, budou zničeni. Avšak poddaní Božího Království přežijí a ujmou se díla, při kterém bude země přeměňována v ráj. — Žalm 37:10, 11; Zjevení 21:3–5.
Pak přijde vzrušující čas, aby začalo vzkříšení. Budete u toho, abyste mohli přivítat vzkříšené? Vše závisí na tom, co děláte nyní. Všechny lidi, kteří se dnes podřizují panování Jehovova Království v rukou Jehovova Syna, Ježíše Krista, čeká podivuhodné požehnání.