84. třída Gileadu — Žít tak, aby se splnilo očekávání
PŘÍSLOVÍ 10:28 říká: „Očekáváním spravedlivých je radost.“ Takové bylo ráno 6. března 1988. Pozorovatelům bylo zřejmé, že 4 360 osob shromážděných ve sjezdovém sále svědků Jehovových v Jersey City očekává něco velkého.
Už to, že se prakticky celá rodina brooklynského bételu a farmy Strážné věže mohla shromáždit v tak pěkném prostředí, bylo důvodem k velké radosti a vzrušení. Přítomní však přišli v očekávání něčeho víc než jen velkého setkání rodiny. Mysleli především na to, co bude nejvýznačnější událostí; na graduaci 84. třídy biblické školy Strážné věže Gilead.
Gilead, který je nyní umístěn ve světovém ústředí svědků Jehovových v Brooklynu, New York, byl zřízen roku 1943 k podpoře Bohem přiděleného díla ‚činění učedníků‘. (Mat. 28:19, 20) Po ukončení pětiměsíčního kursu biblického vzdělávání nejsou absolventi Gileadu posíláni do výnosných zaměstnání, ale do světaširého pole jako misionáři. (Mat. 13:38) Je tedy pochopitelné, že každý, kdo měl přednost absolvovat Gilead, očekává velké věci. — Srovnej Lukáše 12:48.
Graduační program zdůraznil tato očekávání. Byl zahájen vroucí modlitbou George Gangase, člena vedoucího sboru. Jako předsedající sloužil toho dne C. W. Barber, rovněž z vedoucího sboru. ‚Podnikáme největší vzdělávací kampaň v dějinách,‘ řekl Barber. Na základě 6. kapitoly Izajáše vysvětlil, že často musíme kázat v nepřátelském prostředí. A jako za Izajáše bude možná na naše poselství reagovat jen symbolická „desetina“ nebo „ostatek“. (Iz. 6:13; Řím. 9:27) Nikdy bychom však neměli cítit, že je naše kazatelské úsilí marné.
Tyto povzbudivé poznámky vyvolaly očekávání toho, co bude následovat: řada krátkých, ale důrazných proslovů adresovaných absolventům. Calvin Chyke z výboru tiskárny začal otázkou: ‚Prokážete se jako požehnání pro druhé?‘ V Gileadu obdrželi mnoho požehnání. Teď musí požehnání dávat, udílet ‚duchovní dary‘ jiným. (Řím. 1:11, 12) I když nastanou zkoušky, například nedostatek peněz, misionáři si musí dál ‚zvykat dávat‘ v duchovním ohledu. (Luk. 6:38) Potom se na nich splní slova Žalmu 84:6 (84:7, „KB“): „Do požehnání se halí učitel.“
Pak připomněl misionářům David Olson z výboru služebního oddělení naše světové bratrství. Pět měsíců se těšili z lásky a podpory spolužáků — a teď budou rozptýleni do celého světa. Olson je ujistil, že se dočkají radostného splnění Marka 10:29, 30, který jim slibuje nové přátele a ‚rodiny‘.
Daniel Sydlik z vedoucího sboru zdůraznil, že je třeba, aby absolventi ‚pěstovali velká a vznešená očekávání‘. Jehova nás stvořil se schopností něco očekávat, v něco doufat a o něčem snít. Neměli by tedy misionáři od sebe mnoho očekávat? ‚Stanovte si cíl, klaďte na sebe nároky!‘ nabádal je Sydlik. ‚Zvládněte jazyk země, kam jste přiděleni. Sledujte „Strážnou věž“ a „Probuďte se!“ ve své mateřštině, abyste si uchovali duchovní smýšlení. Když učíte jiné,‘ pokračoval Sydlik, ‚dávejte najevo, že se od nich mnoho očekává. Ať vědí, že se od nich očekává účast na shromážděních a předběžná příprava na jednotlivé lekce.‘
Další řečníci pokračovali ve stejném duchu. Lyman Swingle, také z vedoucího sboru, připomněl studentům: ‚Vysílá vás Ježíš Kristus. A on sám byl vyslán do ciziny, sem na zem.‘ Misionáři by měli brát své přidělení stejně vážně jako Ježíš. Nesmějí však brát příliš vážně sami sebe. ‚Umějte se sami sobě smát, když uděláte nějakou hloupost,‘ řekl Swingle. ‚Kazatel 3:4 nám připomíná, že je také „čas se smát“.‘
Hlavní dva učitelé školy měli nyní příležitost dát svým studentům nějaké poslední rady. Jack Redford si zvolil námět ‚Nikdy nezapomeňte na své poslání!‘ Duchovenstvo křesťanstva ztratilo vědomí poslání. Mnozí se vrhli do světské politiky. Ježíš Kristus však plnil své poslání kázat a nikdy se nenechal odvést z cesty tím, co nabízel satanův svět. Proto si musí misionáři stále pamatovat, proč byli vysláni — aby sytili duchovně hladovějící lidstvo. (Srovnej Matouše 9:36.) Proto se musí vyhýbat léčkám, jako je hmotařství a nemravnost. Když se soustředí na své kazatelské poslání, mají vyhlídku, že zažijí ve službě mnoho znamenitých zkušeností.
U. V. Glass pokračoval znázorněním o sklenici vody a šňůře perel. V mnoha zemích bývá sporné, zda je voda ve sklenici čistá. Stejně pochybná může být pravost šňůry perel. ‚Dá se věřit vám?‘ zeptal se Glass. ‚Nedostatek důvěryhodnosti jednou někdo nazval „tichým zhoubcem vztahů“.‘ Jak mohou absolventi dokázat svou důvěryhodnost? ‚Mluvte pravdu,‘ říká Glass, ‚nepřibarvujte ji a neohýbejte ji. Základem věrohodnosti je ryzost.‘ — Ef. 4:25.
Vrcholem dopoledne byl závěrečný proslov čtyřiadevadesátiletého prezidenta Společnosti Strážná věž, F. W. Franze. Hlasem dosud pevným a silným zopakoval Franz historii Gileadu. Během druhé světové války zjistil vedoucí sbor, že ‚2. světová válka nepovede k Armagedonu. Skončí a bude následovat období míru.‘ Gilead byl zřízen proto, aby se tohoto mezidobí plně využilo, a stále pěkně pokračuje. ‚Žijeme v nejpříznivější době všech dob!‘ zvolal prezident Společnosti. Obecenstvo vyjádřilo ocenění pro rady tohoto dlouholetého Jehovova služebníka hromovým potleskem.
Nyní se roztáhla opona a objevilo se 24 studentů 84. třídy Gileadu rozesazených na pódiu. Jejich věkový průměr je sice 31,6 roku, ale nejsou to žádní kazatelé — nováčci. Vždyť mají za sebou v průměru 11,3 roku evangelizace plným časem! A je to opravdu mezinárodní skupina pocházející z Nizozemí, Austrálie, Finska, Švédska, Německa a Spojených států. C. W. Barber jim předal diplomy za asistence A. D. Schroedera, který byl jedním z prvních učitelů Gileadu. Obecenstvo vzrušeně vyslechlo, že absolventi budou vysláni do devíti zemí: na Filipíny, do Sierry Leone, na Západní Samou, Tchaj-wan, do Tanzánie, na Papuu–Novou Quineu, do Bolívie, na Guam a do Kolumbie. Jeden ze studentů pak přečetl za třídu pěkný dopis vyjadřující ocenění.
Po krátké přestávce na oběd se obecenstvo znovu sešlo na zkrácené studium „Strážné věže“, jež vedl Robert Wallen z výboru bételu. Po studiu se ztlumila světla. Předsedající vyzval obecenstvo: ‚Uvolněte se a vychutnejte dar, který vám dávají studenti 84. třídy, program nazvaný „Oslavovat svou službu“.‘
Studenti nyní v písních, zkušenostech a scénkách předvedli důvěrný pohled do života studentů a misionářů. Bylo například ukázáno, jak se používají rozmanité kazatelské obvody v New Yorku k nacvičování misionářské služby. Jedna humorná scénka založená na přímých zkušenostech předváděla, jak se studenti učí vydávat účinné příležitostné svědectví v metru. Zábavně, ale autenticky byly zobrazeny také výjevy, jak se misionáři často neobratně přizpůsobují cizí kultuře a zvykům.
Jeden absolvent program pěkně shrnul slovy: ‚Jak jinak bychom oslavovali svou službu než tím, že budeme jiným pomáhat, aby se úplně spolehli na Jehovovo slovo?‘ Všichni v obecenstvu byli zcela jistě pohnuti k tomu, aby se zamysleli, jak mít větší osobní podíl na kazatelském díle. Nakonec předvedli studenti novodobou dramatizaci, která zdůraznila, že je zapotřebí podřizovat se Bohu. Pak skončila tato významná událost modlitbou plnou ocenění, kterou pronesl J. E. Barr z vedoucího sboru.
Graduační program Gileadu rozhodně splnil očekávání. A co třída absolventů? Důvěřujeme, že i tato nejnovější skupina misionářů stejně jako jejich předchůdci více než splní to, co od nich očekává, ba požaduje Jehova — aby oslavovali svou službu ve svých zahraničních přiděleních!