GAZELA

[heb. ceviʹ; cevi·jahʹ (samice gazely); ca·vaʼʹ; ceva·ʼahʹ (samice gazely); řec. dor·kasʹ].

Kterýkoli z rozmanitých druhů rychlých a půvabných malých antilop. Dávným Hebrejcům byla pravděpodobně dobře známa gazela dorkas (Gazella dorcas), která žije v Arábii, Egyptě, Palestině a Sýrii. Toto zvíře je asi 1 m dlouhé a v kohoutku měří asi 0,6 m. Samec i samice mají kroužkované rohy ve tvaru lyry, které mohou být dlouhé až 30 cm. Tyto gazely jsou obvykle světle plavé, s tmavými a světlými pruhy na obličeji a s bílou spodní a zadní stranou těla. Srst je krátká a hladká. Dalším druhem gazely, který Izraelité mohli znát, je o něco větší, tmavší, plavá gazela obecná (Gazella arabica). (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 955)

V Písmu je narážka na rychlost gazely. Ta se totiž řadí mezi nejrychlejší savce. (Pís 2:17; 8:14) Rychlost Joabova bratra Asahela a jistých Gadovců byla přirovnána k rychlosti gazely. (2Sa 2:18; 1Pa 12:8) Bylo předpověděno, že pád Babylóna způsobí, že se jeho zahraniční podporovatelé a přisluhovači rozprchnou jako gazely každý do své země. (Iz 13:14) Tento tvor je uveden také jako příklad někoho, kdo jedná rychle, aby nebyl polapen. (Př 6:5)

Pravděpodobně kvůli své kráse a půvabu se gazela objevuje v některých živých popisech obsažených v Šalomounově písni. (2:9; 4:5; 7:3) O gazele je také zmínka v přísaze, kterou Šulamitka zavázala jeruzalémské dcery. Zavázala je vlastně přísahou při všem, co je krásné a půvabné. (Pís 2:7; 3:5)

Zákon daný skrze Mojžíše umožňoval, aby Izraelité gazely jedli. (5Mo 12:15, 22; 14:4, 5; 15:22) Gazelí maso patřilo k těm druhům masa, které se pravidelně objevovaly na Šalomounově bohaté tabuli. (1Kr 4:22, 23)