Zachovejte si pevnou důvěru až do konce

PŘEDSTAVTE si, že malé letadlo letí za špatných povětrnostních podmínek. Pilot už nerozeznává orientační body v krajině. Obklopily ho husté mraky. Nevidí ani předním oknem, ale přesto si je jistý, že let bezpečně dokončí. Z čeho pramení jeho důvěra?

Má spolehlivé přístroje, které mu umožňují létat v mracích a přistávat ve tmě. Během letu, zvláště blízko letišť, ho elektronicky navádí radiomaják; má také radiové spojení s letovými dispečery na zemi.

Podobně i my můžeme do budoucnosti hledět s důvěrou, přestože situace ve světě je den ze dne „temnější“. Náš „let“ skrze tento ničemný systém možná trvá déle, než někteří čekali, ale můžeme si být jisti, že letíme ve správném kurzu a ve správný čas. Proč si tím můžeme být tak jistí? Protože máme vedení, které nám umožňuje rozpoznat to, co je lidským zrakem nerozpoznatelné.

Boží slovo je ‚světlem naší vozové cestě‘, a je ‚důvěryhodné, činí nezkušeného moudrým‘. (Žalm 19:7; 119:105) Jako radiomajáky, které pilotovi ukazují letovou dráhu, Bible uvádí přesný přehled budoucích událostí a dává nám jasné instrukce, abychom bezpečně dospěli ke svému cíli. Chceme-li však mít z božského vedení užitek, musíme mu důvěřovat.

Ve svém dopise Hebrejcům Pavel naléhal na židovské křesťany, aby ‚se pevně až do konce přidrželi důvěry, kterou měli na počátku‘. (Hebrejcům 3:14) Důvěra může být otřesena, jestliže se jí nedržíme „pevně“. Vzniká tedy otázka: jak si můžeme udržovat naši důvěru pevnou až do konce?

Posilujme a projevujme svou víru

Pilot nemůže ihned létat „naslepo“, tedy odkázán jen na přístroje a pozemní dispečerskou službu — nejdříve potřebuje dostat odpovídající školení a nalétat mnoho hodin. Podobně i křesťan potřebuje neustále posilovat a projevovat svou víru, aby si zvláště v obtížných podmínkách zachoval svou důvěru v Jehovovo vedení. Apoštol Pavel napsal: „Protože máme téhož ducha víry jako ten, o němž je napsáno: ‚Projevil jsem víru, proto jsem mluvil‘, také projevujeme víru, a proto mluvíme.“ (2. Korinťanům 4:13) Když tedy mluvíme o Boží dobré zprávě, projevujeme svou víru a posilujeme ji.

Magdalena, která strávila za druhé světové války čtyři roky v koncentračním táboře, vysvětluje, jak je kázání důležité: „Moje matka mě učila, že pro zachování silné víry je nezbytné se zajímat o duchovní blaho druhých. Vzpomínám si na jednu situaci, ze které je zřejmé, jak jsme se na to dívaly. Já a má matka jsme byly propuštěny z koncentračního tábora Ravensbrück. Domů jsme dorazily v pátek. Za dva dny, v neděli, jsme společně s bratry sloužily dům od domu. Jsem pevně přesvědčená, že když se zaměříme na druhé a budeme jim pomáhat, aby důvěřovali Božím slibům, stanou se tyto sliby skutečnějšími i pro nás.“ (Srovnej Skutky 5:42.)

Chceme-li si zachovat pevnou důvěru až do konce, musíme se věnovat ještě jiné duchovní činnosti. Osobní studium je další vynikající metoda, jak posílit svou víru. Pokud napodobujeme Berojany a s pilností denně zkoumáme Písmo, pomůže nám to, abychom ‚měli plnou jistotu naděje až do konce‘. (Hebrejcům 6:11; Skutky 17:11) Je pravda, že osobní studium vyžaduje čas a odhodlání. Možná proto apoštol Pavel varoval Hebrejce před nebezpečím „lenivosti“ neboli liknavosti v těchto věcech. (Hebrejcům 6:12)

Liknavý postoj by mohl mít v mnohých oblastech života strašné následky. Šalomoun vypozoroval, že „pro poklesnutí rukou teče do domu“. (Kazatel 10:18) Dříve nebo později začne kvůli dešti do neudržované střechy zatékat. Jestliže necháme své ruce v duchovním smyslu poklesnout a nebudeme svou víru udržovat, mohou se nám do mysli vloudit pochybnosti. Pravidelné studium Božího slova a rozjímání nad ním budou naopak naši víru posilovat a ochraňovat. (Žalm 1:2, 3)

Budovat si důvěru na základě zkušeností

Pilot se samozřejmě neučí důvěřovat přístrojům jen tím, že studuje, ale také na základě zkušeností. Podobně i naše důvěra v Jehovu roste, když ve vlastním životě vidíme důkazy jeho milující péče. Jozue to zažil, a proto ostatním Izraelitům připomněl: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se vám splnila.“ (Jozue 23:14)

Josefina, jedna vdaná sestra z Filipín, měla stejnou zkušenost. Vypráví, jak žila dříve, než poznala pravdu: „Můj manžel hodně pil, a když se opil, rozzlobil se a bil mě. Naše nešťastné manželství mělo také špatný vliv na našeho syna. Oba jsme pracovali a poměrně dost vydělávali, ale většinu peněz jsme často prohráli v hazardním hrách. Můj manžel měl mnoho přátel, ale většina z nich se s ním přátelila proto, aby za ně platil pití, a někteří z nich se ho snažili opít, aby z něj pak měli legraci.

Všechno se změnilo, když jsme poznali Jehovu a vzali si k srdci jeho rady. Můj manžel už nepije, přestali jsme s hazardem a máme pravé přátele, kteří nás mají rádi a pomáhají nám. Naše manželství je šťastné a z našeho syna roste pěkný mladý muž. Pracujeme méně hodin, ale máme víc peněz. Ze zkušenosti víme, že Jehova je jako milující otec, který nás vždycky vede správným směrem.“

Piloti někdy díky instrukcím letových dispečerů nebo kontrolou přístrojů zjistí, že musí upravit kurs. Podobně i my možná musíme změnit směr podle Jehovových pokynů. „Tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste šli doprava, nebo v případě, že byste šli doleva.“ (Izajáš 30:21) Prostřednictvím Božího slova a Boží organizace dostáváme rady, které nás varují před duchovním nebezpečím. Jedna taková rada se týká výběru společnosti.

Společnost nás může vychýlit z „kursu“

Malé letadlo se může různými vlivy snadno odchýlit z trasy, jestliže není kurs korigován. Podobně i na dnešní křesťany působí vnější vlivy. Žijeme ve světě, kde převládá tělesné smýšlení, kde se mnoho lidí vysmívá duchovním hodnotám, protože větší důležitost připisují penězům a rozkoši. Pavel varoval Timotea, že s posledními dny „bude těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1–5) Zvláště ovlivnitelní špatnou společností bývají dospívající, kteří chtějí být oblíbení a uznávaní. (2. Timoteovi 2:22)

Sedmnáctiletá Amanda vysvětluje: „Nějakou dobu mou víru do jisté míry oslabovali spolužáci. Stále říkali, že moje náboženství je omezující a nerozumné, a to mi začalo brát odvahu. Rodiče mi však pomohli pochopit, že křesťanské pokyny slouží k naší ochraně, že nás nemají omezovat. Teď si uvědomuji, že mi tyto zásady pomáhají, abych měla uspokojivější život než moji bývalí spolužáci. Naučila jsem se důvěřovat těm, kdo se o mě opravdu starají — rodičům a Jehovovi — a teď s radostí sloužím jako průkopník.“

Ať už patříme do jakékoli věkové skupiny, budeme se stále setkávat s lidmi, kteří budou pronášet znevažující poznámky o našich náboženských názorech. Možná vypadají jako rozumní, zkušení lidé, ale z Božího pohledu jsou to tělesně zaměření, neduchovní lidé. (1. Korinťanům 2:14) V Pavlových dnech byla v Korintě vlivná skupina světsky moudrých skeptiků. Učení těchto filozofů pravděpodobně způsobilo, že někteří křesťané v Korintě přestali věřit v naději na vzkříšení. (1. Korinťanům 15:12) „Nedejte se zavést na scestí,“ varoval apoštol Pavel, „špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33)

Dobrá společenství nás naopak duchovně posilují. V křesťanském sboru můžeme být v úzkém styku s lidmi, kteří žijí podle své víry. Norman, jeden bratr, který poznal pravdu v roce 1939, je pro všechny stále zdrojem povzbuzení. Co mu pomáhá, aby zůstal stále zaměřený na duchovní věci? „Velmi důležité je shromáždění a blízké přátelství s věrnými bratry,“ odpovídá. „Tento druh společenství mi pomáhá jasně vidět rozdíl mezi Boží a Satanovou organizací.“

Podvodná moc bohatství

Brian, zkušený pilot, vysvětluje, že „pro pilota je někdy těžké věřit přístrojům, protože mu jeho instinkt prostě říká něco jiného. Zkušení vojenští piloti někdy letěli přímo dolů, protože světla na zemi vypadala přesně jako hvězdy — přestože jim jejich přístroje říkaly něco jiného.“

Podobně i naše sobecké „instinkty“ nás mohou v duchovním smyslu svádět. Ježíš řekl, že bohatství má ‚podvodnou moc‘, a Pavel varoval, že ‚láska k penězům odvedla mnoho lidí od víry‘. (Marek 4:19; 1. Timoteovi 6:10)

Hmotné cíle nás mohou jako podvodná, mihotavá světýlka nasměrovat nesprávně. Pak bychom neměli radost z „očekávání věcí, na něž je naděje“, ale sešli bychom z cesty kvůli okázalosti tohoto pomíjejícího světa. (Hebrejcům 11:1; 1. Jana 2:16, 17) Jestliže jsme se ‚rozhodli‘ žít v blahobytu, budeme mít pravděpodobně málo času na duchovní růst. (1. Timoteovi 6:9; Matouš 6:24; Hebrejcům 13:5)

Jeden ženatý mladý muž, jmenuje se Patrik, připustil, že on a jeho žena své duchovní cíle obětovali lepší životní úrovni. Vysvětluje: „Ovlivnili nás ti ve sboru, kdo měli velká auta a přepychové bydlení. Přestože jsme nikdy neztratili ze zřetele naději na Království, mysleli jsme si, že zároveň můžeme žít pohodlným životem. Za čas jsme si však uvědomili, že pravé štěstí získáme jen tak, že budeme duchovně růst a sloužit Jehovovi. Nyní žijeme znovu prostým životem. Máme teď kratší pracovní úvazek a stali jsme se pravidelnými průkopníky.“

Víra závisí na vnímavosti srdce

Při budování důvěry v Jehovu má důležitou úlohu také vnímavost srdce. Pravá „víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý důkaz [neboli přesvědčivý doklad] skutečností, ačkoli je nelze spatřit“. (Hebrejcům 11:1, Reference Bible, poznámka pod čarou) Pokud však nemáme vnímavé srdce, je nepravděpodobné, že bychom se dali přesvědčit. (Přísloví 18:15; Matouš 5:6) Z tohoto důvodu apoštol Pavel řekl, že „víra není vlastnictvím všech“. (2. Tesaloničanům 3:2)

Co tedy můžeme dělat pro to, aby naše srdce bylo stále vnímavé ke všem přesvědčivým dokladům? Můžeme pěstovat bohulibé vlastnosti, které obohatí a povzbudí naši víru. Petr nás vybízí, abychom ‚dodali ke své víře ctnost, poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožnou oddanost, bratrskou náklonnost a lásku‘. (2. Petra 1:5–7; Galaťanům 5:22, 23) Pokud se ve svém životě naopak zaměřujeme na sebe nebo sloužíme Jehovovi pouze symbolicky, není rozumné očekávat, že naše víra poroste.

Ezra „připravil své srdce“, aby četl Jehovovo slovo a aby je uplatňoval. (Ezra 7:10) Podobně vnímavé srdce měl i Micheáš. „Já, já budu stále vyhlížet Jehovu. Chci projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany. Můj Bůh mě uslyší.“ (Micheáš 7:7)

Magdalena, kterou jsme citovali už dříve, také trpělivě čeká na Jehovu. (Habakuk 2:3) Říká: „Už máme duchovní ráj. Doslovný ráj přijde jako druhý krok, dostatečně brzy. Zatím se statisíce lidí připojují k velkému zástupu. Vzrušuje mě, když vidím tolik lidí přicházet do Boží organizace.“

Vzhlížíme k Bohu naší záchrany

K tomu, abychom si udrželi naši důvěru pevnou až do konce, musíme posilovat a projevovat svou víru a pozorně naslouchat vedení, které dostáváme od Jehovy a jeho organizace. Určitě si to zaslouží naši námahu. Pilot je velmi spokojen, když po dlouhém, nelehkém letu klesá a konečně vyletí z hustých mraků. Rozprostírá se před ním země — zelená a vítající. Pod ním je přistávací dráha čekající na jeho přílet.

I nás čekají vzrušující zážitky. Tento temný, ničemný svět bude vystřídán novou, spravedlivou zemí. Čeká nás božské přivítání. Můžeme tam „doletět“, jestliže se budeme řídit žalmistovými slovy: „Jsi má naděje, Svrchovaný Pane Jehovo, má důvěra od mého mládí . . . V tobě je neustále má chvála.“ (Žalm 71:5, 6)