UZDA

Část postroje, jež slouží k řízení a ovládání koně a skládá se z ohlávky, udidla a otěží a často ještě z jiného příslušenství. Hebrejské výrazy jsou meʹthegh (2Kr 19:28) a reʹsen (Job 30:11) a řecký výraz je cha·li·nosʹ. (Jk 3:3)

Výraz „uzda“ je v Bibli obvykle použit symbolicky nebo obrazně. Žalmista říká: „Nepřipodobňujte se koni ani mulu bez porozumění, jejichž bujnost musí být zkrocena dokonce uzdou nebo ohlávkou, než se k tobě přiblíží.“ (Ža 32:9) Lidé by neměli být jako nerozumná zvířata, jež se nemohou sama správně řídit. Stejně tedy jako bič a uzda slouží k usměrňování nerozumných zvířat, tak slouží i prut k ukázňování hloupého člověka. (Př 26:3)

Ve Zjevení je ukázáno, že ‚réva země‘ je uvržena do vinného lisu a že po ní okovanými kopyty hrubě šlapou koně, přičemž krev vychází „až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií [296 km]“. (Zj 14:18–20) Jestliže krev pokrývá takovou rozlohu a dosahuje do takové výšky, je z toho patrné, že zkáza, kterou způsobí andělé, bude mít ohromný rozsah; a to, že vinný lis je natolik velký, aby pojal všechny, kdo tvoří symbolickou „révu země“, ukazuje, že až se míra jejího provinění dovrší, nikdo z tohoto lisu neunikne.

Asyrskému králi Senacheribovi Jehova řekl: „Jistě ti do nosu nasadím svůj hák a svou uzdu mezi tvé rty a vskutku tě odvedu zpátky tou cestou, kterou jsi přišel.“ (2Kr 19:28; Iz 37:29) Senacherib se nevzdal dobývání Jeruzaléma dobrovolně, ale přinutila jej k tomu Jehovova ruka; musel se vrátit do Ninive a tam ho později jeho vlastní synové zavraždili. (2Kr 19:32–37; Iz 37:33–38) Vyjádření, že Jehova vkládá uzdu do čelistí nepřátelských národů, ukazuje, že tyto národy se dostávají do stavu, kdy jsou naprosto ovládány, jako jsou zvířata ovládána uzdou. (Iz 30:28)

Když Job onemocněl a lidé se mu vysmívali, naříkal nad svým politováníhodným stavem a řekl o svých pronásledovatelích: „Oni si popustili kvůli mně uzdu.“ (Job 30:11) Jobovi nepřátelé dali svému nepřátelství vůči Jobovi naprosto volný průchod; nedrželi se tedy na uzdě, jednali neuctivě a zcela bez zábran.

Jakub, nevlastní bratr Ježíše, dává radu o tom, jak správně používat jazyk, a ovládání jazyka přirovnává k uzdě. Jestliže se někdo umí ovládat, protože uplatňuje biblické zásady, a umí tudíž ovládat svůj jazyk, je schopen ovládat celé tělo. (Jk 3:2, 3) Ten, kdo tvrdí, že je Božím ctitelem, musí držet jazyk na uzdě, jinak bude jeho způsob uctívání marný. (Jk 1:26)