Kapitola 3

Kdo je falešným přítelem Bible

Tato kapitola pojednává o závažném důvodu, proč mnoho lidí z nekřesťanských zemí nechce přijmout Bibli jako Boží slovo. Křesťanstvo v průběhu dějin tvrdilo, že věří Bibli a že je jejím opatrovníkem. Ale náboženské organizace křesťanstva měly co dělat s některými z nejhrůznějších událostí v dějinách, počínaje křižáckými válkami a pogromy ve středověku a konče holocaustem v naší době. Je chování křesťanstva pádným důvodem pro odmítnutí Bible? Pravda je, že se křesťanstvo ve vztahu k Bibli projevilo jako falešný přítel. Ano, když se ve čtvrtém století n. l. objevilo křesťanstvo, pro Bibli tím rozhodně neskončil zápas o život.

1, 2. (Včetně úvodu.) a) Proč mnoho lidí nepřijímá Bibli jako Boží slovo? b) Jaká dobrá práce byla vykonána v prvním a druhém století, ale jaké nebezpečí se začalo vyvíjet?

NA KONCI prvního století již byly všechny knihy Bible napsány. O opisování a rozšiřování úplné Bible se od té doby starali především křesťané. Zároveň ji také pilně překládali do jazyků, které byly v tehdejší době nejrozšířenější. Ale zatímco se křesťanský sbor pilně věnoval tomuto obdivuhodnému dílu, začínalo vznikat něco, čím bylo zachování Bible velice ohroženo.

² Tento vývoj byl předpověděn v Bibli samotné. Ježíš jednou vyprávěl podobenství o muži, který zasel na své pole velmi kvalitní pšeničné zrno. Ale „zatímco lidé spali“, nepřítel tam nasel semena, z nichž měl vzejít plevel. Oba druhy semene vyrašily a plevel na nějaký čas přerostl pšenici, takže nebyla vidět. Tímto podobenstvím Ježíš ukázal, že ovocem jeho práce budou praví křesťané, ale že po jeho smrti proniknou do sboru křesťané nepraví. Nakonec bude obtížné rozeznat pravé od nepravých. (Matouš 13:24–30, 36–43)

3. Co napsal apoštol Petr o tom, jak „křesťané“ podobní plevelu ovlivní názor lidí na Bibli?

³ Apoštol Petr otevřeně varoval před tím, jak tito „křesťané“ podobající se plevelu ovlivní názor lidí na křesťanství a na Bibli. Napsal: „I mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět ničivé sekty a zapřou dokonce majitele, který je koupil, a přivodí si rychlé zničení. Dále, mnozí budou následovat jejich skutky nevázaného chování a kvůli nim se bude mluvit utrhačně o cestě pravdy.“ (2. Petra 2:1, 2)

4. Jak se Ježíšovo a Petrovo proroctví splňovalo již v prvním století?

⁴ Ježíšovo a Petrovo proroctví se splňovalo již v prvním století. Do křesťanského sboru pronikli ctižádostiví lidé a zaseli tam neshody. (2. Timoteovi 2:16–18; 2. Petra 2:21, 22; 3. Jana 9, 10) Během následujících dvou století byla čistota biblické pravdy poskvrněna řeckou filozofií, a mnoho lidí omylem přijalo pohanské nauky jako biblickou pravdu.

5. Jakou novou taktiku zavedl Konstantin začátkem čtvrtého století?

⁵ Ve čtvrtém století římský císař Konstantin přijal „křesťanství“ jako oficiální náboženství Římské říše. Ale „křesťanství“, které znal, se velice lišilo od náboženství, jež kázal Ježíš. „Plevel“ již v té době bujel, přesně podle Ježíšovy předpovědi. Můžeme si však být jisti, že po celou tu dobu existovali lidé, kteří byli představiteli pravého křesťanství a ze všech sil se snažili řídit se Biblí jako Božím inspirovaným slovem. (Matouš 28:19, 20)

Odpor proti překládání Bible

6. Kdy se začalo formovat křesťanstvo a v čem se mimo jiné lišilo náboženství křesťanstva od biblického křesťanství?

⁶ Právě v Konstantinově době se začalo formovat křesťanstvo, jak je známe dnes. Zkažená podoba křesťanství, která tehdy již zapustila kořeny, přestala být pouhou náboženskou organizací. Byla částí státu a její vůdcové zastávali důležitou úlohu v politice. Odpadlá církev nakonec používala svou politickou moc způsobem, který byl v naprostém protikladu ke křesťanství Bible, a přitom vážně ohrozila Bibli ještě jinak. Jak?

7, 8. Kdy dal papež najevo, že zamítá překládání Bible, a proč to udělal?

⁷ Když se přestalo mluvit latinsky a latina se tak stala mrtvým jazykem, byly zapotřebí nové překlady Bible. Tomu však již katolická církev nepřála. V roce 1079 se Vratislav, který se později stal českým králem, obrátil na papeže Řehoře VII. s žádostí o povolení přeložit Bibli do jazyka svých poddaných. Papež žádosti nevyhověl. Odpověděl: „Těm, kdo o tom často uvažují, je jasné, že nikoli bezdůvodně se Všemohoucímu Bohu zalíbilo, aby svaté písmo zůstalo na některých místech utajeno, aby se nestalo, že kdyby bylo pro všechny lidi naprosto zjevné, mohl by si ho někdo málo vážit a mohlo by být vystaveno projevům neúcty; nebo by mu lidé pouze průměrně vzdělaní mohli rozumět nesprávně, a to by mohlo vést k bludům.“¹

⁸ Papež si přál, aby Bible zůstala v jazyce, který byl již mrtvý, v latině. Její obsah měl zůstat „utajen“ a neměl být překládán do jazyků prostých lidí.a Jeronýmova latinská Vulgáta, pořízená v pátém století proto, aby Bible byla zpřístupněna všem lidem, se nyní stala prostředkem k tomu, aby Bible zůstala skryta.

9, 10. a) Jak se vyvíjel odpor římskokatolické církve proti překládání Bible? b) Proč církev odporovala Bibli?

⁹ Odpor církve proti překládání Bible do místních jazyků během středověku stále sílil. Arcibiskupovi v Metách v Německu napsal papež Innocenc III. roku 1199 tak ostrý dopis, že tento arcibiskup spálil všechny německé Bible, které se mu podařilo najít.³ V roce 1229 vydal synod ve francouzském městě Toulouse výnos, že „laici“ nesmějí mít ve vlastnictví žádnou biblickou knihu v obecném jazyce.⁴ V roce 1233 provinciální synod v Tarragoně ve Španělsku nařídil, aby všechny knihy „Starého i Nového zákona“ byly odevzdány ke spálení.⁵ Synod duchovenstva, který svolal do Oxfordu v Anglii arcibiskup Thomas Arundel, v roce 1407 výslovně zakázal překládat Bibli do angličtiny nebo do kteréhokoli jiného novodobého jazyka.⁶ V Anglii se také stalo, že v roce 1431 wellský biskup Stafford zakázal překládat Bibli do angličtiny a zakázal i vlastnit takové překlady.⁷

¹⁰ Tito náboženští představitelé se nesnažili Bibli zničit. Chtěli, aby zůstala v takové podobě, v jaké byla, v jazyce, který by jen málokdo uměl číst. Doufali, že tím zabrání tomu, co označovali jako kacířství, ale co bylo ve skutečnosti útokem proti jejich autoritě. Kdyby se jim to podařilo, mohla se Bible stát předmětem, jímž by se zabývali jen zvídaví intelektuálové; život prostých lidí by ovlivňovala jen málo, nebo by jej neovlivňovala vůbec.

Zastánci Bible

11. Co se stalo, když Julián Hernández propašoval do Španělska Bible ve španělštině?

¹¹ Mnoho upřímných lidí se však těmito výnosy nechtělo řídit. Ale odmítnout něco takového bylo nebezpečné. „Zločin“ v podobě vlastnictví Bible míval za následek hrozné utrpení. Dokladem toho je případ Španěla, který se jmenoval Julián Hernández. Podle Foxova díla History of Christian Martyrdom (Dějiny křesťanského mučednictví) Julián (nebo Juliano) „se rozhodl dopravit z Německa do své země velký počet Biblí ukrytých v sudech, které byly označeny jako rýnské víno“. Byl zrazen a zmocnila se ho katolická inkvizice. Lidé, pro které byly tyto Bible určeny, „byli všichni bez rozdílu mučeni a většina z nich pak byla odsouzena k různým trestům. Juliano byl upálen, dvacet lidí upekli na rožni, několik lidí bylo doživotně uvězněno, někteří byli veřejně zbičováni a mnozí byli posláni na galeje.“⁸

12. Jak víme, že středověcí náboženští představitelé nebyli představiteli biblického křesťanství?

¹² Tak hrozně byla zneužívána moc! Je jasné, že tito náboženští představitelé rozhodně nezastupovali biblické křesťanství! Bible sama ukázala, komu tito lidé patří — říká totiž: „Podle toho jsou zřejmé Boží děti a Ďáblovy děti: Žádný, kdo nekoná spravedlnost, nepochází z Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra. Vždyť to je to poselství, které jste slyšeli od počátku, že máme mít jeden k druhému lásku; ne jako Kain, který pocházel z toho ničemného a zabil svého bratra.“ (1. Jana 3:10–12)

13, 14. a) Z jaké pozoruhodné skutečnosti, která ve středověku souvisela s Biblí, je patrné, že tato kniha pochází od Boha? b) Jak se situace — pokud jde o Bibli — v Evropě změnila?

¹³ Je však opravdu pozoruhodné, že muži i ženy byli ochotni vzít na sebe nebezpečí, že se stanou obětí tak hrozného zacházení jen proto, že jsou vlastníky Bible. A k takovým případům docházelo často, a to až do naší doby. Hluboká zbožnost, kterou Bible vyvolávala v jednotlivých lidech, ochota trpělivě snášet utrpení a bez reptání podstoupit hroznou smrt, aniž tito lidé kladli odpor svým mučitelům, to vše je přesvědčivým dokladem, že Bible je Boží slovo. (1. Petra 2:21)

¹⁴ Když v šestnáctém století došlo k protestantské vzpouře proti římskokatolické moci, byla římskokatolická církev nakonec nucena sama pořizovat překlady Bible do jazyků, jimiž se tehdy v Evropě mluvilo. Ale i pak byla Bible spojována spíše s protestantismem než s katolicismem. Římskokatolický kněz Edward J. Ciuba o tom napsal: „Je nutno poctivě přiznat, že jedním z tragičtějších důsledků protestantské reformace byl nezájem věrných katolíků o Bibli. Bible sice nebyla nikdy zcela zapomenuta, ale pro většinu katolíků byla knihou zavřenou.“⁹

Vyšší kritika

15, 16. Jak to, že protestantismus není bez viny, pokud jde o odpor proti Bibli?

¹⁵ Pokud však jde o odpor vůči Bibli, protestantské církve nejsou bez viny. Během let někteří protestantští učenci zaútočili na Bibli jinak: jejich útok byl intelektuální. V 18. a 19. století vypracovali metodu studia Bible, která je známa jako vyšší kritika. Vyšší kritikové učili, že velkou část Bible tvoří legendy a mýty. Někteří z nich dokonce prohlásili, že Ježíš vůbec nikdy neexistoval. Tito protestantští učenci neoznačili Bibli jako Boží slovo, ale místo toho ji prohlásili za lidské slovo, a navíc za slovo velmi nesrozumitelné.

¹⁶ Extrémnější z těchto názorů dnes již lidé nezastávají, ale vyšší kritika se v seminářích stále ještě vyučuje a není neobvyklé slyšet, jak se protestantští duchovní veřejně distancují od velkých úseků Bible. V jednom australském listu byl citován výrok jakéhosi anglikánského duchovního, který prohlásil, že to, co je v Bibli, je z velké části „prostě nepravdivé. Dějiny jsou zčásti nepravdivé. Některé detaily jsou zjevně zkomolené.“ Tento způsob uvažování je výsledkem vyšší kritiky.

‚Mluví se utrhačně‘

17, 18. Jak jednání křesťanstva udělalo Bibli ostudu?

¹⁷ Snad největší překážkou, která lidem brání přijmout Bibli jako Boží slovo, je ovšem chování křesťanstva. Křesťanstvo tvrdí, že se řídí Biblí. Jeho chování však postavilo Bibli i samotné označení křesťan do velmi špatného světla. Jak předpověděl apoštol Petr, o cestě pravdy se ‚mluví utrhačně‘. (2. Petra 2:2)

¹⁸ Například v téže době, kdy církev zakazovala překládání Bible, podporoval papež ohromná vojenská tažení proti muslimům na Středním východě. Těmto tažením se začalo říkat „svaté“ křižácké výpravy, ale svatého na nich nebylo nic. První z nich — říká se jí „křižácké tažení lidu“ — byla předzvěstí toho, co mělo přijít. Ještě před odchodem z Evropy se neukázněné vojsko podnícené kazateli vrhlo na Židy v Německu a pobíjelo je v jednom městě po druhém. Proč? Historik Hans Eberhard Mayer říká: „Tvrzení, že Židé jakožto nepřátelé Krista si zaslouží potrestání, bylo jen chabým pokusem zakrýt pravou pohnutku: chamtivost.“¹⁰

19–21. Jak udělala Bibli ostudu třicetiletá válka a také činnost evropských misionářů a koloniální výboje?

¹⁹ Protestantská vzpoura v 16. století otřásla mocí římského katolicismu v mnoha evropských zemích. Jedním z důsledků toho byla třicetiletá válka (1618–1648) — podle díla The Universal History of the World (Všeobecné dějiny světa) „jedna z nejhroznějších válek v dějinách Evropy“. Co bylo základní příčinou této války? „Nenávist katolíků k protestantům a protestantů ke katolíkům.“¹¹

²⁰ Již předtím začalo křesťanstvo pronikat mimo území Evropy a přinášelo přitom „křesťanskou“ civilizaci na jiná místa na zemi. Tato vojenská expanze se vyznačovala krutostí a chamtivostí. Na americkém kontinentu španělští konkvistadoři rychle zničili domorodé americké civilizace. Jedna kniha pojednávající o dějinách o tom říká: „Celkem vzato, španělští vladaři zničili domorodou civilizaci, a evropskou civilizaci přitom nepřinesli. To hlavní, co je podněcovalo k výpravám do Nového světa, byla dychtivost po zlatě.“¹²

²¹ Také protestantští misionáři odešli z Evropy na jiné kontinenty. Jedním z důsledků jejich činnosti byla podpora koloniální expanze. Snahy protestantských misionářů jsou dnes všeobecně posuzovány takto: „Misijní činnost sloužila v mnoha případech k ospravedlnění a zastření skutečnosti, že šlo o nadvládu nad lidmi. Vzájemný vztah mezi misií, technikou a imperialismem je dobře známý.“¹³

22. Jak křesťanstvo udělalo ve dvacátém století ostudu jménu křesťanství?

²² Těsné spojení mezi náboženstvími křesťanstva a státem trvá až dodnes. Poslední dvě světové války byly vedeny především mezi „křesťanskými“ národy. Duchovní na obou stranách vybízeli své mladé muže, aby bojovali a snažili se zabít nepřítele — který byl často členem téhož náboženství. Kniha If the Churches Want World Peace (Jestliže církve chtějí světový mír) k tomu říká: „To, že dnešní válečný systém vyrostl ve státech zasvěcených věci křesťanství a že právě v nich nadělal největší spoušť, jistě [církvím] neslouží ke cti.“¹⁴

Boží slovo žije dál

23. Jak dějiny křesťanstva svědčí o tom, že Bible je Boží slovo?

²³ Tyto dlouhé a smutné dějiny křesťanstva líčíme proto, abychom zdůraznili dvě důležité věci. Za prvé, že se takovými událostmi splňuje biblické proroctví. Bylo předpověděno, že mnoho lidí, kteří o sobě budou tvrdit, že jsou křesťané, způsobí potupu Bibli a pojmu křesťanství; to se skutečně stalo, a je tím potvrzena pravdivost Bible. Neměli bychom však pustit ze zřetele to, že chováním křesťanstva není reprezentováno křesťanství založené na Bibli.

24. Podle čeho se poznají praví křesťané, a čím je tedy křesťanstvo jednoznačně odsouzeno jako nekřesťanské?

²⁴ Sám Ježíš vysvětlil, jak je možné poznat pravé křesťany: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Ježíš dále řekl: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Křesťanstvo dává jasně najevo, že ani v jednom z těchto směrů nezastupuje biblické křesťanství. Vydává se za přítele Bible, ale bylo a je přítelem falešným.

25. Jak se stalo, že Bible přečkala všechny ty hrozné těžkosti a existuje dodnes?

²⁵ Za druhé: Vzhledem k tomu, že křesťanstvo jako celek jednalo v takovém rozsahu proti zájmům Bible, je skutečně pozoruhodné, že tato kniha existuje až dodnes a že stále prospěšně ovlivňuje život mnoha lidí. Bible přečkala rozhořčený odpor proti tomu, aby byla překládána, přečkala útoky modernistických vzdělanců a přežila navzdory nekřesťanskému chování svého falešného přítele, totiž křesťanstva. Proč? Protože Bible se nepodobá žádnému jinému psanému dílu. Bible nemůže přestat existovat. Je to Boží slovo, a Bible sama nám říká: „Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky.“ (Izajáš 40:8, Ekumenický překlad)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 34]

Hlavní protestantské církve se podílely na závažném intelektuálním útoku na Bibli

[Obrázek na straně 26]

Dějiny křesťanstva ve skutečnosti začaly tehdy, když Konstantin legalizoval „křesťanství“ své doby

[Obrázky na straně 29]

Papežové Řehoř VII. a Inocenc III. byli význačnými představiteli katolické církve v jejím boji proti překládání Bible do obecného jazyka

[Obrázek na straně 33]

Otřesné chování křesťanstva vyvolalo v mnoha lidech pochybnosti o tom, zda je Bible skutečně Boží slovo

[Obrázek na straně 35]

Za první světové války se tito ruští vojáci klaněli před náboženskou ikonou, a pak vyšli zabíjet své „spolukřesťany“