26, 27. Jak jsou popsány pocity vyhnanců v Babylóně a co by měli vědět?

²⁶ Jehova ví, že léta, která Židé stráví ve vyhnanství, otupí jejich ducha. Inspiruje tedy Izajáše, aby předem zapsal tato utěšující slova: „Proč říkáš, Jákobe, a promlouváš, Izraeli: ‚Má cesta je před Jehovou skrytá a právo vůči mně uniká i mému Bohu‘? Nepoznal jsi ani jsi neslyšel? Jehova, Stvořitel nejzazších konců země, je Bohem na neurčitý čas. Neunavuje se ani neumdlévá. Jeho porozumění se nedá vypátrat.“ (Izajáš 40:27, 28)d

²⁷ Izajáš zaznamenává Jehovova slova, jež vyjadřují pocity vyhnanců, kteří jsou v Babylóně, tedy stovky kilometrů od své vlasti. Někteří si myslí, že Bůh jejich ‚cestu‘ neboli těžký životní úděl nevidí, nebo nezná. Domnívají se, že Jehova je lhostejný k bezpráví, které zažívají. Jehova jim tedy připomíná to, co by měli vědět — když ne z vlastní zkušenosti, pak alespoň z informací, které byly předány. Jehova je schopen a také ochoten osvobodit svůj lid. Je věčným Bohem a Stvořitelem celé země. Stále tedy má moc, kterou projevil při stvoření, a nemůže se mu vyrovnat dokonce ani mocný Babylón. Tento Bůh se nemůže unavit ani nemůže zklamat svůj lid. Jeho příslušníci by neměli očekávat, že budou schopni plně pochopit Jehovovy skutky, protože Jehovovo porozumění — neboli pochopení, rozlišovací schopnost a vnímavost —, to je nad jejich možnosti.