Jestliže ano, zamysli se nad tím, co to znamená být křesťanem. Podle Bible to znamená věrně následovat šlépěje Ježíše Krista. (l. Petra 2:21) A zatímco není pochyb, že Ježíš Boha miloval, Bible velmi jasně ukazuje, že se ho také bál. Izajáš v prorockých slovech o Ježíšovi řekl, že bude mít „ducha poznání a bázně před Jehovou“. (Iz. 11:2) Je ovšem zajímavé, že tato bázeň nebyla Ježíšovi břemenem. Izajáš totiž prorokoval o Ježíšovi také: „Bude si libovat v bázni před Jehovou.“ (Iz. 11:3) Jak si můžeš libovat v tom, že se někoho bojíš?

V Bibli má totiž slovo „bát se“ řadu významných odstínů. Je tu fyzický strach nebo děs, který cítíme, když nám chce někdo ublížit. Tak se izraelští vojáci „velice . . . báli“ Goliata. (1.Sam. 17:23, 24) Potom je tu strach z něčeho znepokojivě nečekaného nebo neznámého, jaký pocítil Zachariáš, když se v chrámu náhle střetl s Jehovovým andělem. (Luk. 1:11, 12) Bázeň, kterou cítil Ježíš před svým Otcem, se však nepodobala jednomu ani druhému.

Původní hebrejské a řecké slovo používané v Bibli pro „bázeň“ se často vztahuje na hlubokou úctu a ostych před Bohem. Taková byla zbožná bázeň, kterou měl Ježíš a k níž povzbuzuje anděl každého, kdo dnes žije. Tato ostýchavá úcta neboli bázeň se zakořeňuje v našem srdci, když rozjímáme o Jehovově moci a síle a srovnáváme ji se svou naprostou bezvýznamností. Roste, když uvažujeme o jeho mocných skutcích, a rozvíjí se také, když s modlitbou pamatujeme na to, že je svrchovaným Soudcem s mocí dát život i potrestat věčnou smrtí.

Žalm 19:9 (19:10, KB) nás učí: „Bázeň před Jehovou je ryzí, obstojí navždy. Jehovova soudcovská rozhodnutí jsou pravá; prokázala se zcela spravedlivá.“ Na bázni před Bohem tedy není nic negativního. Je ryzí a chrání a dává Božímu služebníkovi větší sílu, než mají jeho nepřátelé. Podobně jako Ježíš nalézá křesťan uspokojení v této bázni právě tak, jako se těší ze všech ostatních požehnání od Jehovy. — Iz. 11:3.