V Portugalsku se šíří biblická pravda

MOŘE podél portugalského pobřeží Atlantiku je v délce osmi set kilometrů — od města Caminha, které leží na severu, až po město Vila Real de Santo Antônio na jihu — poseto tisíci pestrobarevných rybářských člunů. Po staletí se rybáři „vydávají na lodích na moře“, a ryby jsou proto základním jídlem portugalské kuchyně. (Žalm 107:23)

Během uplynulých sedmdesáti let se v Portugalsku rybařilo ještě jiným způsobem. Svědkové Jehovovi pilně přinášeli dobrou zprávu desetitisícům symbolických ryb. (Matouš 4:19) V květnu 1995 dosáhli vrcholu v počtu zvěstovatelů Království: 44 650. To znamená, že na jednoho zvěstovatele připadá 210 obyvatel. V některých městech je tento poměr poloviční.

Takový vysoký počet zvěstovatelů umožňuje, aby obvody byly na mnoha místech propracovávány přibližně každý týden. Portugalští svědkové tedy velmi rádi využívají různé způsoby, jak lidem sdělit biblickou naději. Opravdu vědí, jak důležité je šířit biblickou pravdu všemi možnými způsoby. (1. Korinťanům 9:20–23)

Pomáhají nábožensky založeným lidem

Podle sčítání lidu v roce 1991 se sedmdesát procent lidí starších osmnácti let hlásí k římskokatolické církvi. Přesto je znalost Bible mezi lidmi na nízké úrovni. Noviny Jornal de Notícias si povšimly: „Jednou z největších tragédií katolického světa je neznalost Bible!“ Proč je to tak? Odpověď poskytly portugalské noviny Expresso. Informovaly o setkání asi pěti set kněží ve Fatimě: „Podle preláta je nutné, aby se kněz osvobodil od nekonečného množství činností, aby se opět věnoval výlučně své úloze ‚hlasatele‘ . . . Pokud kněz vloží do kázání evangelia celou svou duši, nebude mít na nic jiného čas.“

Portugalští svědkové Jehovovi se naopak pilně snaží šířit biblickou pravdu každým možným způsobem. Výsledkem toho je, že mnoho upřímných katolíků poznává Bibli.

Carlota byla zbožnou katoličkou a členkou skupiny mládeže patřící k jistému náboženskému řádu. Byla také učitelkou v mateřské škole, kde pracoval Antônio, svědek Jehovův. Antônio byl pravidelným průkopníkem čili celodobým služebníkem. Během polední přestávky se vždy snažil mluvit se spolupracovníky o Bibli. Jednoho dne se ho Carlota zeptala na víru v pekelný oheň a na mariánský kult. Antônio jí ukázal, co o těchto věcech říká Bible, a to byl začátek celé řady dalších biblických rozhovorů. Když Carlota přišla poprvé na shromáždění do sálu Království, udělalo to na ni velký dojem. Ale čas shromáždění se kryl s dobou shromáždění náboženského řádu, k němuž patřila. Uvědomila si, že se musí rozhodnout. Jak se rozhodla?

Carlota svolala celou skupinu mládeže, ke které patřila, a z Bible jim vysvětlila, proč z řádu vystupuje. Všichni její rozhodnutí kritizovali, ale jedna mladá dívka, Stela, velmi pozorně naslouchala. Když s ní Carlota později mluvila, Stela pokládala mnoho otázek o původu a smyslu života. Carlota jí dala knihu Jak vznikl život? — Evolucí, nebo stvořením?a a začala s ní studovat Bibli.

Během doby udělala Carlota znamenitý duchovní pokrok, v červnu 1991 byla pokřtěna a za šest měsíců vstoupila do pravidelné průkopnické služby. V květnu 1992 se s Antôniem vzali a společně pokračují v průkopnické službě v sousedním sboru, kde je to velmi potřeba. A Stela? V květnu 1993 byla pokřtěna a nyní slouží jako pravidelná průkopnice.

Francisco, jeden mladý muž, měl silné náboženské cítění. Každou neděli chodil na ranní mši a odpoledne odříkával růženec. Zastával funkci kostelníka a přisluhoval knězi během mše. Dokonce se modlil k Bohu o to, aby byl jednou prohlášen za „svatého“!

Francisco toužil mít Bibli a jeden přítel mu ji dal darem. Francisco byl překvapen, když zjistil, že Bůh má jméno Jehova. (2. Mojžíšova 6:3; Žalm 83:18) Ještě více ho překvapil text ve 2. Mojžíšově 20:4, 5, kde se píše o tom, že Bůh zakazuje při uctívání používat obrazy! Francisco viděl, že v kostele je obrazů spousta, a proto se vroucně modlil, aby mu Bůh pomohl se v tom zmatku vyznat. Za několik dní se potkal s bývalým spolužákem a zeptal se ho, proč odešel z večerní školy.

„Teď chodím do lepší večerní školy,“ odpověděl přítel.

„Co je to za školu a co tam studuješ?“ zeptal se Francisco. Přítelova odpověď mu vzala dech.

„Studuji Bibli v sále Království svědků Jehovových,“ řekl přítel. „Chceš se přijít podívat?“

Francisco nemohl uvěřit tomu, co na svém prvním shromáždění viděl: šťastné, usměvavé tváře; lidé spolu mluvili vřele a přátelsky; děti seděly se svými rodiči a dávaly pozor na to, co se říkalo.

„Byl jsem tam úplně cizí, ale cítil jsem se, jako bych do té rodiny patřil!“ zvolal Francisco. Od té doby chodil na shromáždění pravidelně. Nyní Francisco v tom sboru slouží jako starší a společně se svou manželkou a dvěma dětmi se raduje z nádherné biblické naděje na Království.

Mluví o pravdě s příbuznými

Manuela, průkopnice z Lisabonu, měla hojný úlovek duchovních ryb proto, že vytrvale a laskavě vydávala svědectví všem lidem, včetně svých příbuzných. Mezi nimi byl také její tělesný bratr José Eduardo, který ovládal bojová umění a uměl používat zbraně. Překročil zákon tolikrát, že byl nakonec obviněn z dvaadvaceti různých věcí a byl odsouzen k dvaceti letům vězení. Byl to takový násilník, že z něj měli strach i jeho spoluvězni. Byl umístěn na přísně střeženou celu.

Manuela jej sedm let trpělivě navštěvovala, ale on její biblické poselství vždy odmítl. Když však vyšla kniha Jak vznikl život? — Evolucí, nebo stvořením?, José tuto knihu přijal a bylo zavedeno biblické studium. Jeho chování se okamžitě změnilo k nepoznání. Za týden vydal osobně svědectví dvěma stům vězňů a příští týden dalším šesti stům. Dokonce dostal svolení navštívit spoluvězně v jiných vězeňských blocích. Díky pozoruhodné změně chování mu byl trest snížen na patnáct let. Po deseti letech věznění byl podmínečně propuštěn. Od té doby už uplynulo pět let a José Eduardo je nyní pokřtěný svědek Jehovův a slouží jako služební pomocník v místním sboru. Je skutečně vlkem, který přebývá s beránkem! (Izajáš 11:6)

Manuela se neustále snažila vydávat svědectví své rodině a dnes se může těšit z toho, že se její manžel a čtyři jiní členové její rodiny stali činnými v Jehovově službě. Její manžel je nyní služebním pomocníkem.

„Vezmu na ně bič nebo je odtud vykopu“

Maria do Carmo žila na lisabonském předměstí. Jednoho dne ji navštívili svědkové Jehovovi. Líbilo se jí, co se dověděla, a zeptala se svého manžela Antônia, zda by mohla doma studovat Bibli. „Ať tě to ani nenapadne!“ odpověděl. „Jestli někdy uvidím u nás doma svědky Jehovovy, vezmu na ně bič nebo je odtud vykopu.“ Antônio byl shodou okolností instruktor karate a měl černý pás třetího stupně. A tak se Maria do Carmo rozhodla, že bude studovat Bibli jinde.

Později musel Antônio odjet do Anglie na osmidenní kurs karate a Maria do Carmo do jeho kufru opatrně přibalila Moji knihu biblických příběhů.b Antônio měl na cestě hodně času, a tak knihu četl. Při zpátečním letu se letadlo dostalo do bouře, která s ním prudce cloumala a při přistávání nastaly potíže. Antônio se poprvé za svůj život modlil k Jehovovi.

Když se Antônio vrátil domů, pozvali ho svědkové, kteří studovali s jeho manželkou, na shromáždění. Přijal jejich pozvání a zjistil, že na shromáždění jsou všichni přátelští. Zařídilo se, aby mohl studovat Bibli. Zakrátko Antônio věděl, že musí udělat některá rozhodnutí. Výsledkem bylo, že přestal vyučovat karate a začal své žáky učit, jak žít pokojným životem dnes i navždy. Jeden z nich, který měl také černý pás, je nyní pokřtěným křesťanem.

Antônio byl pokřtěn v dubnu 1991. Den po křtu začal sloužit jako pomocný průkopník. Za šest měsíců už sloužil jako pravidelný průkopník a brzo vedl dvanáct domácích biblických studií. V červenci 1993 byl ve sboru jmenován služebním pomocníkem.

V často propracovávaném obvodu

V mnoha částech Portugalska se obvody propracovávají přibližně jednou týdně. Jak to svědkové dělají, že jejich „rybaření“ přináší výsledky?

João se snaží mluvit se všemi členy každé domácnosti. Když navštívil jednu paní, zeptal se, zda v domě nežije ještě někdo jiný. Paní odpověděla, že tam žije její manžel a dva synové, ale že nebude jednoduché s nimi mluvit, protože jsou v práci a budou doma až večer. João tedy pokračoval ve službě a navštěvoval jiné lidi v okolí. Asi za hodinu a půl k němu přistoupil jeden muž.

„Prý se mnou chcete mluvit,“ řekl ten muž Joãovi. „Řekněte mi prosím, co chcete.“

„Promiňte, ale já vás neznám,“ odpověděl překvapený João. „Kdo jste?“

„Jsem Antônio a bydlím v téhle ulici. Řekl jste mé matce, že chcete mluvit se zbytkem rodiny, a tak jsem vás hledal, abych se dověděl, co chcete.“

João vydal Antôniovi důkladné svědectví a začal s ním studovat Bibli. Po druhém studiu se ho Antônio zeptal, zda by nemohli studovat dvakrát týdně. Za pouhé čtyři měsíce společně s Joãem kázal dobrou zprávu ve své ulici. O tři měsíce později byl pokřtěn. Nedávno začala Bibli studovat také jeho matka. Když jsme ve službě, je opravdu velmi důležité mluvit se všemi členy domácnosti.

Takové povzbudivé zážitky ukazují, že v portugalských vodách je ještě mnoho duchovní rybářské práce. Usilovně pracujícím svědkům Jehova tak požehnal, že dnes vedou tisíce progresivních biblických studií. Stále hledají další a další způsoby, jak všem lidem oznámit biblickou pravdu. Slova apoštola Pavla, která napsal křesťanům ve Filipech, se dnes v Portugalsku skutečně plní, protože „každým způsobem . . . je Kristus veřejně oznamován“. (Filipanům 1:18)

[Poznámky pod čarou]

[Mapa na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ŠPANĚLSKO

PORTUGALSKO

[Obrázky na straně 24 a 25]

Svědkové v Portugalsku využívají každé příležitosti k šíření biblické pravdy