Jeremjáš, nepopulární prorok Božích soudů
„Než jsem tě utvářel v břiše, znal jsem tě . . . Udělal jsem tě prorokem pro národy.“ — JEREMJÁŠ 1:5.
1. a) Jak se někteří při zpětném pohledu dívají na Jeremjáše? b) Jak se na sebe díval on sám?
„I MEZI proroky se Jeremjáš tyčí jako obr.“ Tento výrok jednoho znalce Bible je v nápadném protikladu k Jeremjášovu názoru na sebe sama, když dostal poprvé od Jehovy pověření, aby sloužil jako prorok pro Judu a pro národy. Odpověděl: „Běda, svrchovaný Pane Jehovo! Opravdu nevím, jak mluvit, neboť jsem jen chlapec.“ Jeremjáš si byl zřejmě velmi vědom svého mládí a výzva, aby čelil nepřátelským národům, se mu zdála přílišná. Jehova však byl jiného názoru. — Jeremjáš 1:6.
2. Jak vnukl Jehova Jeremjášovi důvěru?
2 Z Jehovova rozhovoru s mladým Jeremjášem je zřejmé, že byl jedním z mála lidí, za jejichž narození vzal na sebe Jehova odpovědnost. A proč se zajímal o Jeremjáše již od jeho početí? Protože mu zamýšlel dát zvláštní pověření. Mohl tedy říci: „Než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě.“ (Jeremjáš 1:5) Potom mladíkovi přikázal: „Neříkej: ‚Jsem jen chlapec,‘ ale měl bys jít ke všem, k nimž tě pošlu; a měl bys mluvit všechno, co ti přikážu. Neboj se kvůli jejich obličejům, vždyť ‚jsem s tebou, abych tě osvobodil,‘ je Jehovův výrok.“ Nebylo místo pro polovičatý přístup k svěřenému úkolu. Vyžadovalo to naopak smělost a důvěru v Jehovu. — Jeremjáš 1:7, 8.
3. Proč bylo Jeremjášovo pověření tak náročné?
3 Jak — snad až drtivě — muselo zapůsobit na tohoto mladého muže, když dostal takové přímé pověření od Boha! A jaké pověření! „Vidíš, tohoto dne jsem tě pověřil, abys byl nad národy a nad královstvími, abys vykořeňoval a bořil a ničil a strhával, stavěl a sázel.“ Tyto výroky pronesené v Judě asi v polovině sedmého století před naším letopočtem uložily tomuto začínajícímu proroku nesmírnou odpovědnost. Musel čelit pyšnému, samolibému národu, který důvěřoval ve své svaté město Jeruzalém a svůj chrám jako v talisman. Než dokončí svou čtyřicetiletou prorockou službu v Jeruzalémě, bude muset předkládat své poselství po dobu vlády pěti králů (Josijáše, Joachaza, Jojakima, Jehojachina a Sedekjáše). Bude muset oznámit nepopulární odsuzující výroky židovskému a babylónskému národu. — Jeremjáš 1:10; 51:41–64.
Proč by nás měl Jeremjáš zajímat?
4, 5. a) Proč se nás týkají události Jeremjášových dnů? b) Jaké zvláštní uplatnění nás zajímá?
4 Mohli bychom se však ptát: Co mají s námi společného tehdejší události? Žijeme přece ke konci 20. století. Odpověď dává apoštol Pavel, když ve svém dopise korintskému sboru dělá krátký přehled z dějin Izraele. Píše: „Tyto věci se nám staly příklady, abychom nebyli lidmi, kteří touží po škodlivých věcech, stejně jako po nich toužili oni . . . a ty byly zapsány jako výstraha pro nás, na které přišly konce systému věcí.“ — 1. Korinťanům 10:6, 11.
5 Události, jež se odehrály v Izraeli a Judě, slouží jako výstražný příklad pravému křesťanskému sboru v tomto čase konce. Můžeme také vidět obdoby a předobrazy, které předznamenávají budoucí události. (Srovnej Jeremjáše 51:6–8 a Zjevení 18:2, 4.) Proto dnes má Jeremjášova prorocká služba a události, které postihly Jeruzalém, hluboký význam pro svědky Jehovovy, zejména pokud jde o jejich činnost ve sféře křesťanstva. To uvidíme v následujících článcích.
Jeremjáš nebojácně zvěstuje Boží soudy
6. Čím byl Jeremjášův úkol ztížen, ale jaké povzbuzení dostal?
6 Jehova Jeremjáše dále ujistil, aby ho posilnil pro jeho závažnou odpovědnost: „Vstaneš a budeš k nim mluvit všechno, co ti sám přikážu. Nebuď kvůli nim stižen žádným zděšením . . . Hle, já jsem tě dnes učinil opevněným městem . . . proti celé zemi, vůči králům Judy, vůči jejím knížatům, vůči jejím kněžím a vůči lidu země.“ Není pochyb, Jeremjáš bude muset být jako opevněné město, aby čelil judským vládcům a kněžím. A předkládat lidu nepopulární a vyzývavé poselství nebude žádný lehký úkol. — Jeremjáš 1:17, 18.
7. Proč budou židovští vládci Jeremjášovi odporovat?
7 „A jistě budou proti tobě bojovat,“ varoval Jehova, „ale nezískají nad tebou převahu.“ (Jeremjáš 1:19) Proč vlastně budou chtít Židé a jejich vládci bojovat proti tomuto proroku? Protože jeho poselství napadalo jejich samolibost a jejich formalistické uctívání. Jeremjáš mluvil zcela otevřeně: „Pohleď, stalo se jim pohanou samotné Jehovovo slovo, v němž nemohou nalézt potěšení. Vždyť od nejmenšího z nich po největšího z nich si každý vydělává nepoctivý zisk; a od proroka až po kněze [právě ti, kteří měli být strážci mravních a duchovních hodnot] každý jedná falešně.“ — Jeremjáš 6:10, 13.
8. Jak klamali kněží a proroci lid?
8 Pravda, vedli národ při předkládání obětí. Na pohled konali pravé uctívání, ale srdcem při něm nebyli. Víc pro ně znamenaly obřady než správné chování. Přitom židovští náboženští vůdci konejšili národ k falešnému pocitu bezpečí a říkali: „Je mír! Je mír!“, když žádný mír nebyl. (Jeremjáš 6:14; 8:11) Vzbudili v lidech klamnou víru, že jsou v míru s Bohem. Domnívali se, že si nemusí dělat starosti, protože jsou Jehovův zachráněný lid, který vlastní svaté město a jeho chrám. Díval se však na to stejně Jehova?
9. Jak varoval Jeremjáš ctitele ohledně jejich chrámu?
9 Jehova přikázal Jeremjášovi, aby se postavil na očích veřejnosti u chrámové brány a pronesl Boží poselství ctitelům, kteří tudy vstupovali. Musel jim říci: „Nevkládejte důvěru v klamná slova, jež říkají: ‚Jehovův chrám, Jehovův chrám, oni jsou Jehovův chrám!‘ . . . Jistě to vůbec nebude k prospěchu.“ Židé chodili viděním, ne vírou, jak se chlubili ve svém chrámu. Již zapomněli na Jehovova výstražná slova: „Nebesa jsou můj trůn a Země je má podnož. Kdepak je ten dům, který mi můžete postavit?“ Jehova, svrchovaný Pán tohoto obrovského vesmíru, rozhodně nebyl omezen stěnami jejich chrámu, i kdyby byl sebenádhernější! — Jeremjáš 7:1–8; Izajáš 66:1.
10, 11. Jaký byl duchovní stav národa, který Jeremjáš veřejně odsoudil? Je dnes situace v křesťanstvu lepší? (2. Timoteovi 3:5)
10 Jeremjáš pokračoval ve svém řezavém veřejném kázání: „Může se krást, vraždit a cizoložit a falešně přísahat a přinášet obětní dým Baalovi a chodit za jinými bohy, které jste neznali, . . . a řeknete: ‚Jistě budeme osvobozeni‘, navzdory tomu, že činíte všechny ty odporné věci?“ Židé si jako Boží ‚vyvolený národ‘ mysleli, že Jehova bude trpět jakékoli chování, pokud budou nosit své oběti do chrámu. Jestliže se však na něho dívali jako na sentimentálního otce, který hýčká rozmazleného jedináčka, čekalo je drsné probuzení. — Jeremjáš 7:9, 10; 2. Mojžíšova 19:5, 6.
11 Judské uctívání kleslo v Jehovových očích tak hluboko, že mohl položit drtivou otázku: „Stal se ve vašich očích tento dům, nad nímž je vzýváno mé jméno, pouhou lupičskou jeskyní?“ Po necelých sedmi stech letech nebyla situace o nic lepší a Ježíš, prorok větší než Jeremjáš, použil právě těchto slov k tomu, aby odsoudil vykořisťování a kupčení, které se konalo v obnoveném chrámu za jeho dnů. A dnes není situace v křesťanstvu o nic lepší. — Jeremjáš 7:11; Matouš 16:14; Marek 11:15–17.
Strážní přehlíženi, předpovídána pohroma
12. Jak reagovali Židé na proroky, které jim Jehova posílal?
12 Jeremjáš rozhodně nebyl první prorok, kterého Bůh použil k varování Izraele a Judy před falešnou dráhou. Za uplynulých sto a více let byli vysláni proroci Izajáš, Micheáš, Ozeáš a Oded jako strážní, aby varovali národ. (Izajáš 1:1; Micheáš 1:1; Ozeáš 1:1; 2. Paralipomenon 28:6–9) Jak reagovala většina? „Vzbudil jsem nad vámi strážné: ‚Věnujte pozornost zvuku rohu!‘ Ale říkali: ‚Nebudeme věnovat pozornost.‘ “ (Jeremjáš 6:17; 7:13, 25, 26) Odmítli věnovat Jeremjášovi pozornost. Místo toho jej pronásledovali a snažili se ho umlčet. Proto Jehova rozhodl, že zaplatí za svou opovážlivost a nevíru. — Jeremjáš 20:1, 2; 26:8, 11; 37:15; 38:6.
13. Co bylo základem pro Boží soud nad národem?
13 V odpověď na to, že národ odmítl jeho posly, vydal Jehova jakoby provolání k národům země: „Naslouchej, země! Hle, přivádím neštěstí na tento lid jako ovoce jejich myšlenek, neboť nevěnovali pozornost právě mým slovům; a můj zákon — ten také zavrhovali.“ Proč postihne tento národ neštěstí? Pro špatné jednání založené na špatných myšlenkách. Zavrhli Jehovovo slovo a Zákon a řídili se vlastními sobeckými, tělesnými sklony. — Jeremjáš 6:18, 19; Izajáš 55:8, 9; 59:7.
14. Do jakých krajností zašlo jejich falešné uctívání? (Srovnej 2. Paralipomenon 33:1–9.)
14 A co dělali v Judě, že na sebe přivolali Jehovovu zlobu? Pekli obětní koláče „královně nebes“. Vylévali tekuté oběti jiným bohům, aby vědomě uráželi Jehovu. Proto se Jehova ptá: „Urážejí tím opravdu mne? . . . Což nedělají ostudu sami sobě?“ (Jeremjáš 7:18, 19, EP) Ale jejich rouhání kleslo ještě hlouběji — postavili ohavné modly v domě, který nesl Jehovovo jméno. Nastavěli oltáře za Jeruzalémem, v údolí Hinom, aby „pálili své syny a své dcery v ohni“. Jakou cenu zaplatí za všechno své pohrdání pravým uctíváním? — Jeremjáš 7:30, 31.
Juda platí cenu
15. Jaké špatné zprávy měl Jeremjáš pro Judu?
15 Asi v roce 632 př. n. l. padla Asýrie pod Kaldejci a Médy a z Egypta se stala nevýznamná mocnost jižně od Judy. Skutečné nebezpečí hrozí Judě vpádem od severu. Jeremjáš tedy musel sdělit svým bratrům Židům špatné zprávy. „Pohleď, ze severní země přichází lid . . . Je to krutý národ a nebudou mít slitování . . . Je proti tobě rozestaven do bitevního pořádku jako válečník, Sionská dcero.“ Nastupující světovou mocností byl tehdy Babylón. Ten bude Božím nástrojem k potrestání nevěrné Judy. — Jeremjáš 6:22, 23; 25:8, 9.
16. Proč bylo zbytečné, aby se Jeremjáš přimlouval za národ?
16 Mělo smysl, aby se Jeremjáš přimlouval za své spoluobčany? Mohl být nějaký kompromis ve věci pravého uctívání? Přijme snad Jehova polovičaté řešení a odpustí svému lidu? Jehovův postoj byl jasný. Přikázal Jeremjášovi nejméně třikrát: „Ty se za tento lid nemodli, . . . neboť ti nebudu naslouchat.“ V protiobrazném splnění věstí toto drsné varování zlé věci pro křesťanstvo. — Jeremjáš 7:16; 11:14; 14:11.
17, 18. Jak byl nakonec vykonán Boží soud nad Judou?
17 Jak se věci pro Judu vyvinuly? Přesně tak, jak Jehova Jeremjášovým prostřednictvím předpověděl. Za vlády krále Jojakima se stala Juda vazalským národem mocného Babylóna. Po třech letech se Jojakim vzbouřil. Toto pošetilé jednání vedlo k ještě většímu pokoření Babylóňany, kteří oblehli město Jeruzalém. Tou dobou Jojakim zemřel a nastoupil po něm jeho syn Jojachin. Babylónské obklíčení srazilo Judu na kolena a Jojachin a celá královská rodina spolu s horními vrstvami židovské společnosti byli odvedeni do vyhnanství v Babylóně. — 2. Královská 24:5–17.
18 Co se stalo s posvátným chrámem a všemi jeho hodnotnými svatými ozdobami? Rozhodně neposloužily Judě jako talisman pro štěstí. Nebukadnecar „odtamtud vynesl všechny poklady Jehovova domu a poklady králova domu a dále rozřezal všechno zlaté náčiní, které v Jehovově chrámu udělal izraelský král Šalomoun“. (2. Královská 24:13) Nakonec se proti svým pánům vzbouřil i Babylónem jmenovaný král Sedekjáš, který nebyl odveden proto, aby vládl nad tím, co zůstalo v Jeruzalémě. To byla pro Nebukadnecara poslední kapka. Město Jeruzalém bylo znovu obklíčeno a v roce 607 př. n. l. padlo pod Nebuzaradanem a bylo úplně zbořeno. — Jeremjáš 34:1, 21, 22; 52:5–11.
19, 20. Jaký rozdíl v postoji k předpovídanému neštěstí byl mezi Judou a Jeremjášem a k čemu to vedlo?
19 Jak bídná porážka to byla pro ‚vyvolený lid‘! Jak jasně však byla ospravedlněna Jeremjášova soudní prohlášení. Zatímco Židé žili ve světě fantazie a věřili, že jim nic nemůže uškodit, Jeremjáš, „sýček přivolávající neštěstí“ byl ve skutečnosti realista, a ne poraženecký snílek. (Jeremjáš 38:4; všimni si, že slovo „neštěstí“ se vyskytuje v Jeremjášově knize čtyřiašedesátkrát.) Jak přesný byl Jehovův rozsudek: „A řekneš jim: ‚Tohle je národ, jehož lid neuposlechl hlasu Jehovy, svého Boha, a nepřijal kázeň. Věrnost pominula a byla odříznuta od jejich úst.‘ A chci způsobit, že v judských městech a na ulicích Jeruzaléma přestane hlas jásotu a hlas radování, . . . vždyť země se stane toliko zpustošeným místem“! — Jeremjáš 7:28, 34.
20 Takto tragicky museli pyšní, samolibí Židé poznat, že vzývání Boha ani jejich zvláštní vztah k němu jim nezaručily záchranu. Jak řeklo proroctví: „Doufalo se v mír, ale nepřišlo nic dobrého; v čas uzdravení, ale pohleďte, zděšení! Žeň minula, léto dospělo ke konci, ale my jsme nebyli zachráněni!“ (Jeremjáš 8:15, 20) Pro Judu byl nyní čas účtování. Ale neochvějný prorok Jeremjáš byl po celou svou službu ochraňován a bylo mu dovoleno dokončit úkol. Skončil své dny ve vyhnanství, ne v Babylóně se zneuctěným národem, ale v Egyptě. Více než 65 let nebojácně a věrně ohlašoval Boží soudy.
21. Jaké další otázky nás zajímají?
21 Nyní nás však zajímá, jak lze uplatnit Jeremjášův život a službu na naši dobu. Kdo bude ve 20. století protiobrazem Jeremjáše? A co Juda a Jeruzalém? A co odpovídá hrozbě od severu? Tyto otázky budou zkoumat následující články.
Vzpomínáš si?
◼ Jak reagoval Jeremjáš na své pověření a jak odpověděl Jehova?
◼ Proč nás zajímají události Jeremjášových dnů?
◼ Jaký náboženský stav Jeremjáš veřejně odsoudil a v co důvěřovali Židé?
◼ Jak to vše skončilo pro Jeruzalém a Judu?
[Praporek na straně 12]
Jeremjáš nebojácně zvěstoval Boží soudy židovským vůdcům a lidu
[Obrázek na straně 13]
Ženy pekly koláče „Královně nebes“