PŠENICE

Důležitá obilnina, která odedávna poskytuje člověku hodnotnou součást stravy. V určitých obdobích, ať už ve starověku, či v nedávné době, se prodávala za dvojnásobek či trojnásobek ceny ječmene. (Srovnej 2Kr 7:1, 16, 18; Zj 6:6.) Z pšenice (heb. chit·tahʹ; řec. siʹtos) — samotné či smíchané s dalšími obilovinami — se obvykle vyráběl chléb. (2Mo 29:2; Ez 4:9) Tuto obilninu bylo také možné jíst syrovou (Mt 12:1) a drcením jejích zrn se z ní vyráběla krupice. Pšeničné klasy, zejména klasy zelené, se pražily. (3Mo 2:14; 2Sa 17:28) Pšenice bývala vyžadována jako tribut od poražených kmenů či národů (2Pa 27:5) a je uvedena mezi oběťmi přinášenými Jehovovi. (1Pa 23:29; Ezr 6:9, 10)

Když je rostlina mladá, připomíná trávu a je jasně zelená. Vzrostlá pšenice však může dosahovat výšky 0,6 až 1,5 m a má zlatavě hnědou barvu. Lístky jsou dlouhé a tenké a hlavní stonek je ukončen klasem s obilkami. Jeden druh pšenice (Triticum compositum), který byl pěstován ve starověkém Egyptě, má na stéble několik klasů. (Srovnej 1Mo 41:22, 23.) Odrůdy pšenice, které se v poslední době běžně pěstují v Palestině, a pravděpodobně se tam pěstovaly i v biblických dobách, jsou osinaté, to znamená, že na slupkách obilek jsou drsné, pichlavé osiny.

Izraelité zjistili, že Palestina je skutečně zemí pšenice a ječmene, přesně jak to Bůh slíbil. (5Mo 8:8; 32:14; Ža 81:16; 147:14) Nejenže měli dostatek obilí pro sebe, ale mohli ho i vyvážet. (2Pa 2:8–10, 15) Za dnů Ezekiela se se zbožím, které pocházelo z Judy a Izraele a ke kterému patřila i ‚minnitská pšenice‘, obchodovalo v Tyru. (Ez 27:17)

Pšenice se v Palestině vysévala přibližně ve stejnou dobu jako ječmen, tedy v měsíci bulu (říjen/listopad), potom, co první deště změkčily půdu natolik, aby se dala orat. (Iz 28:24, 25) Sklizeň pšenice následovala po sklizni ječmene (Rut 2:23; srovnej 2Mo 9:31, 32) a úzce souvisela se Svátkem týdnů čili s Letnicemi, což byl svátek, který se slavil v měsíci sivanu (květen/červen) a při kterém se dva kvašené pšeničné chleby předkládaly jako oběť pohupování Jehovovi. (2Mo 34:22; 3Mo 23:17) Když byla pšenice vymlácena, zbavena plev a proseta, často se uskladňovala v podzemních jámách; na to možná poukazují slova v Jeremjášovi 41:8.

O pšenici se v Bibli mluví také v obrazném smyslu. Je použita ke znázornění lidí, kteří jsou Jehovovi přijatelní — ‚synů království‘. (Mt 3:12; 13:24–30, 37, 38; Lk 3:17) Ježíš i apoštol Pavel se o pšenici zmínili, když chtěli objasnit vzkříšení. (Jan 12:24; 1Ko 15:35–38) A k prosévání pšenice Ježíš přirovnal zkoušku, která měla přijít na jeho učedníky jako důsledek zkoušek, kterými měl projít on. (Lk 22:31)