KEBAR

[z babylónštiny, znamená „velký (kanál)“].

‚Řeka‘ v „zemi Chaldejců“, poblíž které byli ve vyhnanství Židé z obce Tel-abib. (Ez 1:1–3; 3:15) Když mluví o ‚řece Kebar‘, používá Ezekiel hebrejský výraz na·harʹ (překládaný jako „řeka“) zřejmě v jeho nejširším smyslu, který zahrnoval i početné babylónské kanály, jež kdysi protínaly úrodnou oblast mezi dolním tokem Eufratu a dolním tokem Tigridu. Toto použití by se shodovalo s odpovídajícím babylónským slovem, které rovněž popisovalo řeku i kanál. Přesná poloha Kebaru není známa.

Nicméně většina biblických zeměpisců spojuje ‚řeku Kebar‘ s kanálem Šatt en-Nil, který se ztotožňuje s naru Kabaru (neboli „Velkým kanálem“), o němž se zmiňují klínopisné tabulky, které obsahují různé smlouvy, jež byly nalezeny u města Nippur, asi 85 km na JV od Babylóna. Šatt-en-Nil se odděluje od Eufratu nad Babylónem a teče na JV kolem Nippuru a znovu se vlévá do Eufratu na J od Uru, asi 240 km pod Babylónem.

V roce 613 př. n. l. v Tel-abibu u řeky Kebar měl prorok Ezekiel první zaznamenané vidění, jehož ohromující účinky trvaly sedm dní. Tam byl také pověřen, aby byl „strážným pro izraelský dům“. (Ez 1:1–3:21) Později mu podobná vidění připomínala jeho zážitek u Kebaru. (Ez 10:15, 20, 22; 43:3)